Hanuman Addiction Cycle – Ztraceni v tématu

Hanuman Addiction Cycle. Foto: Misha Pekárek.

V našem malém tanečně-divadelním rybníčku je vždy trochu napínavé, ale i osvěžující vydat se na představení tvůrců u nás ne příliš známých. Mezi ně patří režisér, choreograf a tanečník Jan Jakubal, který působil v mezinárodním divadelním souboru Krepsko, pravidelně hostujícím v Praze. Jinak se není příliš čeho chytit, obzvlášť když i anotace k představení je spíše mlhavá.

Jakubal vytvořil spolu s finskou scénografkou, loutkoherečkou a tanečnicí Niinou Lindroos inscenaci Hanuman Addiction Cycle, jejíž premiéra proběhla v divadle Alfréd ve dvoře. Ke spolupráci přizvali skladatele Jana Čechtického a audiovizuálního umělce Davida Vrbíka. Hra s hudbou a obrazy je výchozím bodem celého díla.

Na scéně vidíme pouze stůl, dvě židle a dva performery, sedící naproti sobě. Z reproduktorů se ozývají hlasy a zvuky kavárny, hraje příjemná podkresová hudba. Možná jsme svědky prvního rande. V zadním plánu je velká abstraktní projekce a ještě než začnou herci jednat, objeví se kurzor myši, který přímo na jejich tělech „retušuje“ barvy. Tento princip hry s projekcí a postavami se prolíná celým padesátiminutovým představením, což původně vtipnému momentu ubírá na síle. Aktéři začnou postupně rozehrávat grotesku klasického střihu – propadání se do židle bez sedáku, neschopnost nasadit si ztracenou botu...

Náhlý střih mění atmosféru scény, která je potemnělá, s psychedelickou hudbou. Postavy se ze tmy vynořují opět díky „vybarvování“ kurzorem, který vzápětí vykousává ve tmě cestu, po níž se Jakubal vydává, a zároveň svým pohybem generuje zvuk. Souhra obrazu, pohybu a zvuku je sice působivá, scéna ale trvá déle, než je schopna unést.

Jakubal se vrací k manipulaci se židlí, rozkládá ji, vytahuje z ní látku, smysl jeho konání se však těžko odhaduje. Dramatická hudba přestává s rozvleklým děním na scéně korespondovat. Niina Lindroos, která dosud stála spíš v pozadí, rafinovanými tahy mění tvar svého kostýmu, od čehož odpoutává pozornost tentokrát velmi výrazná a barevná projekce. Konečně přichází na řadu i stůl, který se dá také rozložit. Z něj vylézá tvor – opičí maska s látkovým tělem, kterou si aktér nasazuje. Náznaky určité mystiky se prolínají s groteskními prvky (propadání do židle, skřípnutí prsou v desce stolu), vizuálně působivý výjev však opět trpí svou délkou.

V závěru se vracíme do kavárny, jako by všechno předchozí dění byl flashback z posledního večírku s psychotropními látkami, který přišel v nevhodnou dobu. Hrdinové se zkoušejí dotknout, ale kontakt s reálným světem je pro ně fatální...

V představení se jen těžko hledají motivy i motivace, témata zmíněná v anotaci si dosazuji spíš násilně. Mnohé z obrazů jsou hezké na pohled, nedokážou ale udržet mou pozornost dostatečně dlouho. Hanuman Addiction Cycle působí jako zkoumání možností, jak propojovat moderní technologie s pohybem na jevišti. Mnoho už ale bylo prozkoumáno jinde. A s větším úspěchem…

Psáno z premiéry 14. května 2019, Alfréd ve dvoře.

Hanuman Addiction Cycle
Režie, choreografie, tanec: Jan Jakubal
Scénografie, loutky, kostýmy, tanec: Niina Lindroos
Hudba: Jan Čechtický
Světla, animace: David Vrbík
Kostýmní konzultantka: Veronika Susanna Harb
Konstrukční konzultantka: Iisa Tähtinen
Koprodukce Yellow Buoy / DAS OFF THEATER
Premiéra: 14. 5. 2019