Hlavně ne vážně!

Hlavně ne vážně!

Hlavně ne vážně!

Balet ND je věrný své dramaturgické koncepci, a tak jsme opět mohli vyrazit na Miniatury, které letos slaví už desáté výročí. Ne vždy se je povedlo uvést úplně každý rok, ale vždy jsme se těšili na choreografické pokusy i vyzrálejší dílka členů souboru, které zlákala možnost vlastní tvorby a konfrontace s publikem. Díky tomuto projektu se už objevilo několik výrazných choreografických talentů. Letos se Miniatury uskutečnily 12. dubna 2015, střídmé rozsahem a pozitivní v tématech, protože většina z nich se nesla v humorném duchu. Program začal vážnější prací tanečnic Alice Petit a Morgane Lanoue Down from Upside. Jejím motivem byla manipulace a ovládání, symbolizovaná především hlavní rekvizitou – silným lanem, které hrálo svou úlohu na počátku i v závěru představení. Romanticky působící duet ústředního páru využíval neoklasický styl tance, s důrazem na lehce prováděné zvedačky, zatímco v částech, kde vystupovaly další páry (dívky oděné v červené barvě v kontrastu k sólistce v bílém), koketovala choreografie s prvky moderny. V paměti utkvěl především závěr se symbolickým uvězněním muže v ženských osidlech. Choreografii citlivě doprovodila barokní hudba. Krátký duet Subway Zuzany Šimákové pro Kristinu Kornovou a Jakuba Raška byl orámován hlášením v dopravním prostředku (proč pouze anglicky, když se text programu odvolává na pražský dopravní podnik?). Dva cestující v metru se ocitají v jakémsi bezčasí, v němž si uvědomí, že lepší než sluchátka na uších je přítomnost toho druhého. V hravé choreografii, s prvky současného tance směřujícího spíš k streetu, si užívají přítomnosti, hravě a laškovně. Nic víc a nic míň, zkrátka „miniatura“. Benjamin Husson si v choreografii 22:47 o životě v kavárně před zavírací hodinou vzal v první části na paškál notoricky známý hit orchestru Glenna Millera In the Mood a stvořil na něj taneční číslo pro tři číšníky. Choreografie však jako by živé hudbě nestačila, přitom se zdálo, že nahrávka byla puštěna v trošku pomalejším tempu, než jsme běžně z poslechu zvyklí. Řada prvků z klasického názvosloví byla proložena jen náznaky inspirace ve swingu, chyběla brysknější provázanost jednotlivých výstupů. Kdo zná dobové „taneční klipy“ s černošským duem Nicholas Brothers, které spolupracovalo i s Millerem, tuší, kde jsou slabiny tohoto pokusu. Choreografie dále pokračovala lyričtějším duetem v moderním duchu, v jehož závěru se tanečník vytratí do tmy zadního prospektu, jako kdyby byl jen vysněným partnerem. První polovině kralovala humorná choreografie Matěje Šusta a Marka Svobodníka ND3 – „Zemřeš smrtí bongo-bongo“. Svobodník si už na loňské a předloňské Miniatury vymyslel fiktivní taneční uskupení ND3, se kterým vytváří lehce provokativní taneční humor (a možná je tak trochu reálné, protože se na jevišti vždycky sejde téměř totožná směska dobře naladěných interpretů). Minulý rok parafrázovali Kyliána, letos se pustili do kultury gangsterů z éry americké prohibice. Na začátku nebylo úplně patrné, jestli půjde o humor nebo vážnou choreografii, teoreticky tu byl náznak kritiky unifikovaného světa kancelářských krys, kde je nutno podřídit se jednotné fazoně, byť by to znamenalo rudou rtěnku i pro muže. Ale stínohra na filmové repliky a efektní stepařská čísla brzy uvedly diváky do varu. A kdyby někdo chtěl vědět, co znamená název, tak si ho hoďte do Googlu, protože takové věci na stránky TA opravdu psát nemůžeme. (Ale najděte si ho, potom pochopíte konec choreografie.) Po přestávce připravil překvapení Ondřej Vinklát. Spíš než o taneční choreografii šlo o pohybové divadlo, do kterého jako hlavního protagonistu zaangažoval Gustava Skálu a spolu s Mathiasem Deneuxem mu v krátkém pohybovém skeči sekundoval. Skála aktivní taneční kariéru brzy vyměnil za práci režiséra a choreografa, ale nyní mu nepřišlo nikterak zatěžko odhalit se spolu s mladými tanečníky do půli těla a dobrovolně se ujmout groteskní postavy blahobytného pantáty lelkujícího na sesli. Ani tanec se židlemi nepostrádal nápad, podle ohlasu ze strany tanečníků však muselo být ve scénce něco vtipného, co běžným divákům unikalo, snad nějaká společná mezigenerační vzpomínka, narážka na stereotyp z divadla či školy. Název All Wash out! rozklíčování neusnadnil. Ale text v programu byl správně matoucí, divák by podle něj očekával spíš filozofické téma. Společná choreografie Zuzany Šimákové a Jonáše Dolníka Closed Memory vrátila publikum na chvilku do vážné roviny. Tři dívky a jeden tanečník ztvárnili na scéně propletence lidských vztahů, romantické duety, sóla vyjadřující sílu i nerozhodnost, směs emocí zachycenou ve vzpomínkách a uzavřenou ve scénografii připomínající paraván. Nejjímavější částí byl duet, který živým zpěvem doprovodila Kristina Kornová (doprovod na kytaru Mike Burgess). Choreografie mohla klidně po tomto vrcholu končit, protože následující dívčí trio a postupná dohra už nepřekonaly jeho působivost. Humornou miniaturu Chiribim připravili Gianvito Attimonelli a Riccardo de Nigris. Attimonelli si ji zatančil s Marinou Zhukovskou. Vtipný duet o vzpomínkách na mládí využíval jednoduchou pohybovou nadsázku, škádlení a přehnaná gesta. Doprovodila jej filmová projekce, kde se interpreti stylizovali do postav z němé grotesky, a zpěv sester Barryových, populární americké dívčí swingové dvojice, která zpívala v rodném jazyce jidiš. Co se týká humoru, byla pak zlatým hřebem večera závěrečná parafráze na balet La Bayadère: La bájná péra. Klasickou travesti hříčku pojali tanečníci s velkou péčí. Michal Štípa a Saša Katsapov se předvedli jako nové „představitelky“ Nikie a Gamzatti spolu s trojicí chrámových tanečnic v podání Mathiase Deneuxe, Guida Sarna a Benjamina Hussona (jen Karel Audy coby Solor byl pravý). Kostýmy si zapůjčili od tanečnic a ve své důslednosti šli ještě dál. Ze zatím neodvysílaného televizního dokumentu z cyklu ČT Backstage o inscenování premiéry baletu vystřihali několik reálných záběrů s choreografem Javierem Torresem, které doplnili o vlastní materiál z fingovaných zkoušek a ze života tanečníků. Opatřili i závěrečné titulky ve stylu Bollywoodu a své taneční vystoupení provedli za všeobecného nadšení publika tak, že museli přidávat. Samozřejmě, že muži v ženských rolích působí směšně sami o sobě, navíc když se patřičným způsobem „shodí“, což se pravda dařilo víc Katsapovovi coby excentrické primabaleríně s hvězdnými manýry, Štípa se trochu nechal strhnout baletní předlohou a tančil v podstatě docela vážně. Diváci se královsky pobavili, nepochybně i ti, kteří La Bayadère ještě neviděli. Tanečníci tak možná vymysleli dobrý propagační fígl, jak nalákat na představení nové návštěvníky. Psáno z představení 12. dubna 2015, Stavovské divadlo. Miniatury 2015 Down from Upside
Choreografie: Alice Petit a Morgane Lanoue
Hudba: Henry Purcell (Cold Song) a Abel Korzeniowski (Song of Time) Subway
Choreografie: Zuzana Šimáková
Hudba: Goldfish

22:47
Choreografie: Benjamin Husson
Hudba: Glenn Miller Orchestra a Sigur Rós ND3 – „Zemřeš smrtí bongo-bongo“
Choreografie: Matěj Šust a Marek Svobodník
Hudba: Funki Porcini (Incredible Thing, 16 Megatons) a Ekman (Antennas Overture)

All Wash out!
Choreografie: Ondřej Vinklát
Hudba: Monkey Business (Piece of My Life) a Louis Armstrong (What a Wonderful World) Closed Memory
Choreografie: Zuzana Šimáková a Jonáš Dolník
Hudba: Ghost Dog, I Origins, John Legend
Zpěv: Kristina Kornová
Hudební doprovod: Mike Burgess

Chiribim
Choreografie: Gianvito Attimonelli a Riccardo de Nigris
Video: Marco Chodi
Hudba: The Barry Sisters (Chiribim Chiribom) a Sydney Bechet (Si Tu Vois Ma Mere)

La bájná péra
Choreografie: Ludmila Bezšpagátová, Pavlína Flatfootová II. a Gawendalína Defonnsová podle Javiera Torrese
Hudba: Meniskus
Video: Mário Bakuš

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: