Humans – Závan puristického cirkusového umění

Humans. Foto: Miloš Šálek.

Autor Hana Strejčková

Představení Humans se odehrávalo v otevřeném prostoru, jehož jediným limitem byl rozměr hrací plochy a fyzické možnosti deseti akrobatů. Vysoká úroveň dovedností, podpůrný light design a dynamické akce navozovaly atmosféru „showcase of humans“ – přehlídku lidského potenciálu. Kostýmní střídmost nezahalovala vymodelované svaly a reprezentovala tělesné linie v pohybu. Ostré střihy, často uvozené salty nebo přemety, skoky či letmými převaly, nahrávaly pocitu za sebou rychle jdoucích reklamních spotů. Akrobatické sestavy atakovaly výšku sálu, štěpily diagonály, akcentovala se síla, pružnost a ohebnost artistů. Celek charakterizovala technická vyspělost všech interpretů. Jejich vytrénované řemeslo však nepadalo do rutiny, nýbrž podporovalo dlouhodobý trend souboru Circa pro genderovou souhru. Ženy se běžně, tak jako v předchozích produkcích, například již ve Wunderkammer, Beyond a postupně dalších, vyměňovaly na (tradičně mužských) pozicích, v nichž například zvedaly nebo nosily své kolegy.

Jevištní dění připomínalo hemžení či hravé potyčky souputníků. Po prologu založeném na převlékání se, představení zahájilo gymnastické sólo, které brzy doplnila skupinová kreace. Často se pak doplňovaly rozehrávky v páru. Rozvíjely se psychologicky nezatížené vztahy, obdivovala se výdrž v balančních nebo silových pozicích a elasticita, akrobaté se provokovali a poměřovali se navzájem, obzvlášť sugestivní byla snaha olíznout si vlastní loket. Tým fungoval jako mechanické hodinky, jejichž ručičky jako by chodily nepředvídatelně všemi směry. Velmi zajímavé bylo pozorovat interní komunikaci a odezírat jejich signály, byla to hra o fyzicko-prostorové přesnosti a precizním načasování, projevy lidskosti jako například motivovaný pohled, úsměvný mžik a humor nebo dotek nad rámec úchopů dodával onu lidskost, o níž se v Humans tolik usilovalo. Hudební profil inscenace čítal jazz, lidové rytmy, elektro a spoustu dalších tónů, inspirovaných nejrůznějšími světovými styly, jako když DJ brousí mezi elpíčky. Vznikal dojem, že vše, co se na jevišti odehrává, patrně nikdy neskončí.

Nadčasová podívaná nesázela ideje, ani nespecifikovala postavy či děj, ale burcovala adrenalin. Ukazovala současné možnosti nového cirkusu, rozvíjela pozemní i vzdušnou akrobacii, choreograficky propojovala cirkusové disciplíny s gestikou a očními kontakty. Samozřejmě, že se některé z prvků v čase od premiéry staly postupně zcela běžnými, jako například vysoké lidské pyramidy, držení co nejvyššího počtu osob na ramenou, lidské houpačky, chůze po hlavách a ramenou. Současně Humans nabídly i ne snadno napodobitelné triky, které významně závisely na individuální proporcionalitě a také na disponibilitě žen, jako například variace vah s oporami jeden/ jedna o druhého nebo manipulace s hadí/hadím ženou/mužem.

Ve východočeském Trutnově se za pár dnů odehrálo více jak dvacet představení na různých místech, a to v kulturním centru UFFO, v šapitó, pod širým nebem i v městských zákoutích. Byli to však australští artisté, kteří na festival svými výkony vnesli závan puristického cirkusového umění. Bez Australanů by se letos Cirk-UFF stal hlavně přehlídkou různorodých forem pohybového umění. Díky nim však znovu navázal na intenzivní australskou cirkusovou vlnu, pro kterou je artistická excelence a cit pro cirkus naprostou samozřejmostí. 

Psáno z představení dne 4. 6. 2022, UFFO Trutnov, festival Cirk-UFF.

Humans
Vytvořil: Yaron Lifschitz společně se souborem Circa
Režie: Yaron Lifschitz
Technický vedoucí: Jason Organ
Kostýmy: Libby McDonnell
Premiéra: Sydney, Austrálie – leden 2017