Kobro_Spaces: Dialog těla a prostoru

Kobro_Spaces. Foto: Kamil Hauptmann.

Představení Kobro_Spaces využívá genia loci prostor, ve kterých se zrovna odehrává, stejně jako vychází z možností lokální taneční scény a ke spolupráci přizve vždy jednoho místního hosta. Původně plánované bylo uvedení na Nové radnici, z technických důvodů se ale představení přesunulo do neméně zajímavého Trojhalí, které svou industriální strohostí obohatilo performanci o nový rozměr. V minulosti se už v tomto komplexu budov s obrovskými okny a prosklenými částmi střechy, spletitými kovovými konstrukcemi a zdmi z červených cihel odehrálo v rámci projektu MOVE několik inscenací a pokaždé se tento průmyslový objekt začlenil do celkového vizuálního dojmu.

Zásadní roli v představení Dawida Żakowského hraje interakce mezi diváky a performery, nebo lépe řečeno jejich společné sdílení časoprostoru a vzájemné působení. Probíhá neustálý neviditelný rozhovor mezi prostorem a těly, mezi jejich drahami a umístěním. Diváci jsou při vstupu obeznámeni s tím, že se mohou v průběhu performance volně pohybovat, přibližovat nebo se naopak oddalovat od interpretů, není ale upřesněno, jak daleko může interakce zajít. To vytváří dopředu neznámou a nepředvídatelnou (ačkoli místem a okamžikem ohraničenou) konstelaci, ze které vzniká neopakovatelný a zároveň v závislosti na úhlu pohledu pro každého diváka odlišný zážitek. Mizí pomyslná bariéra mezi jevištěm a hledištěm, sledovaný a sledující se ocitají na stejné úrovni a svými rozhodnutími a myšlenkovými procesy ovlivňují dění. Vědomé přemísťování stejně jako prvek náhody nepřestává fascinovat, i když na začátku musejí někteří návštěvníci překonat ostych a zažité představy o tom, co jako diváci mohou a nemohou.

Pohybový slovník je v základu inspirován uměleckými manifesty a díly Katarzyny Kobro a jejího manžela Władysława Strzemińského, kteří se do výtvarného umění snažili přinést matematické principy i poznatky dalších věd. Zároveň se v něm promítají osobité rukopisy čtyř choreografů, Kat Rampáčkové, Martina Talagy, Agnieszky Kryst a Jany Ryšlavé, kteří dohromady vytvořili překvapivě homogenní dílo. V podání performerů Boryse Jaźnického, Pawła Mandziewského, Michała Tokarského a Elišky Jirsové (která obohatila tým jako místní interpretka) jsme tak mohli vidět až meditativní pohyb, tanec určený pro jednoho konkrétního diváka, rozdělování a následné spojování skupiny, emoci sdílenou na různých místech, výraznou expresi v obličeji a také klid a jeho narušení i znovunalezení. To vše doplněné ambientním hudebním podkladem autorů Kasai a Agim. Kostýmy performerů v pískové barvě z dílny ZUK Studio kontrastovaly se šedou podlahou a vnitřními kovovými konstrukcemi průmyslové haly a intenzita jejich barvy se měnila spolu se světlem – od denního světla, které pronikalo do interiéru skrze prosklené plochy na začátku představení, až po intenzivnější divadelní svícení, které se přidalo zhruba v jeho polovině.

Uvědomění, jak perfektně do sebe všechny komponenty projektu Kobro_Spaces zapadly (tedy prostor, pohyb, světlo a kostým), přišlo vlastně až posléze, protože se toho v průběhu představení dělo tak moc. Nenapodobitelná atmosféra ostravské industriální památky, dialog mezi historií a současností i dialog probíhající „teď a tady“ nicméně v tu chvíli dávaly dokonalý smysl.

Psáno z představení konaného 11. května 2022 v Trojhalí, Ostrava, v rámci festivalu MOVE Fest Ostrava.

Kobro_Spaces
Koncept a režie: Dawid Żakowski
Kurátor: Zofia Urszula Komasa
Dramaturgie: Patrycja Babicka
Choreografie: Kat Rampáčková, Martin Talaga, Agnieszka Kryst, Jana Ryšlavá
Performeři: Borys Jaźnicki, Paweł Mandziewski, Michał Tokarski, Eliška Jirsová
Hudba: Kasai, Agim
Video: Kristóf Szabó
Light design a scéna: Tadeusz Perkowski
Kostýmy: ZUK Studio
Produkce: Ive Ostrowska, Karolina Dziełak-Żakowska/ Nowa Sztuka Association