Sorcerer. Foto Lenka Vagnerová & Company.
Na jeviště, orámované ze všech tří stran visícími úzkými pruhy lesklého materiálu, prudce vchází dvojice mužů. Jako by nás vítali v kabaretu či na představení kouzelníka, takové je jejich gesto otevření paží do stran, které se stává jakýmsi leitmotivem celé první části. Rozvíjejí vypointovanou souhru dvou těl, zastavují se v přesných pózách, aby se z nich plasticky, jako úhoři, nakonec opět dostali zpět do „vítacího“ gesta. Plasticita a až nakažlivá samozřejmost pohybu jsou vlastní i dalším postavám, které se zjevují v atmosférou lehce ponurém prostoru – dvě ženy a další dva muži rozehrávají fyzické situace ovládání a podvolení se. Jejich interakce doprovází dunivá, tísnivá hudba i mluvený text. Felix Landerer staví svoji část na fyzickém tanci, kterým plní prostor i čas. Jednotliví tanečníci jsou skvělí, jejich ovládání těla obdivuhodné, avšak materiál jim nedává možnost se více vyprofilovat jako charakter či postava, kterou by si divák zapamatoval.
Druhá část vrhá stejné postavy do více divadelněji zpracovaného prostředí. Ocitáme se na večírku, který pořádá jeden z mužů. Na začátku Lenka Vagnerová představuje hosty této party skvělým použitím zpomalené fragmentace pohybu – sledujeme mladý páreček, který si stále špitá a chichotá se, či uzavřeného mladíčka, hledícího si jen své sklenky s šumivým obsahem. Zde jsou všichni tanečníci konkrétnějšími charaktery, v jejichž rámci ovšem neutuchá skvělá taneční exprese, započatá již v první části, nyní ovšem s puncem české choreografky, jak ji už známe. Vagnerová je ovšem schopná se v rámci svého choreografického vyjádření posouvat dál a jemnými detaily inovovat. Třeba explozivní sekvence, kdy tanečníci ve zběsilém tempu protínají jeviště křížem krážem a používají zatažení za paži k letu celého těla partnera, je najednou ozvláštněna jednoduchou úpravou – těla jsou sice manipulována, tažena, ale v onu poslední chvíli jim není dovoleno odletět, tanečníci nepouštějí stisk, a tak se najednou formuje propletenec těl, který zcela mění dynamiku situace. I v rovině divadelní choreografka pracuje s kontrastem, staví proti sobě reálný svět a iluzi toho, co se děje „pod povrchem“ a co se jen může zdát. Ivan Acher, již v podstatě dvorní skladatel Vagnerové, dodává syrovou, divokou hudbu, která zvýrazňuje nastolenou atmosféru. Party nakonec končí monologem hostitele, kterým leccos prozradí o všech účastnících, o sobě, ale hlavně o člověku samém.
Nelze srovnávat dvě strany mince, naopak je obohacující sledovat obě části inscenace a spojit si je do jednoho zážitku. Pokud by měly fungovat odděleně, pak se zdá, že samostatné provedení by ustálo pojetí Lenky Vagnerové, které se více daří pracovat s charaktery a jasně řezanými situacemi. Všechna čest tanečníkům mezinárodního obsazení, kteří mají opravdu plný talíř a s přehledem zvládají, co na ně oba tvůrci naložili, a že toho není málo.
Zahraniční premiéru má projekt v říjnu v Hannoveru, jistě se poté znovu objeví i v Praze. Můžeme se těšit, zda se ještě Sorcerer od premiéry vyvine. Zatím vypadá velmi slibně, doufejme tedy, že to není jen iluze.
Psáno z premiéry 28. července 2014, Divadlo Hybernia.
Sorcerer Část 1
Choreografie: Felix Landerer
Hudba: Christof Littmann
Scéna: Melanie Huke
Kostýmy: Melanie Huke a Anna Solilová
Účinkují: Josef Bartoš, Branislav Bašista, Samuel Denton, Simona Machovičová, Ross Martinson a Jessica van Rüschen
Světelný design: Michal Kríž a Felix Landerer
Zvukový design: Christof Littmann a Eva Hamouzová
Část 2
Choreografie: Lenka Vagnerová
Hudba: Ivan Acher
Scéna: Melanie Huke
Kostýmy: Melanie Huke a Anna Solilová
Účinkují: Josef Bartoš, Branislav Bašista, Samuel Denton, Simona Machovičová, Ross Martinson a Jessica van Rüschen
Světelný design: Michal Kríž
Zvukový design: Eva Hamouzová
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?