Desátý ročník festivalu se zaměřil na kontrast materialismu a přírodních živlů. Přinesl tak divákům, ale i samotným umělcům mnoho neobvyklých výzev. Pozornost od hotových show prodávaných jako zboží přenesl na proces tvorby, komunikace, vzniku, přenosu a zážitku. Na festivalu jsem kupodivu mnohem více vnímala sama sebe jako diváka než performanci jako objekt, který pozoruji a zkoumám. Do popředí vystupovaly veličiny vztahu, napojení se, dialogu. Velkou zásluhu na tom měly netradiční prostory, v nichž se představení konala a v nichž povětšinou panoval pocit svobody a volby – od výběru inscenace, sledovací pozice, možnosti přijít později nebo odejít dříve, po výběr prázdninového dress code. Právě pocit, že je na každém z nás, jak si festival užije, poskytoval tu pravou festivalovou atmosféru, v níž se mohlo stát cokoli nepředvídatelného.
Voda, dřevo, kov
Festival oficiálně zahájil Cirque Inextremiste haldou dřevěných fošen, kterou artistka za pomoci diváků přetvořila v magický kolotoč. Otázka sounáležitosti, spolupráce a důvěry napříč věkovými i sociálními rozdíly odstartovala čtyři dny společného bytí tím správným směrem.
Téma výroby a strohé fyzické práce objalo i prostory výrobny klíčů TOKOZ v těsném sousedství zámku. Australan James Batchelor zde připravil se zaměstnankyněmi továrny pohybovou inscenaci Metasystémy, akcentující monotónní diktát výroby, z něhož se lidstvo (a tím spíše umělci) marně snaží vymanit. Uhrančivé synchronní přesunování těžkých cihel narušovaly tiché protesty žen, které upomínaly na emoce dělnic, jejich sny a touhy i smíření s vlastním osudem. Do továrny umístil jednu ze svých site-specific show také soubor Bollwerk, který postupně během tří dní roztančil přilehlý svah pod Zelenou horou (Downhill), komín TOKOZu (Downtown) i vodní nádrž (Downriver), a více než úžas nad uměním probudil v publiku chuť ke kontemplaci o symbolice i významu jednotlivých míst pro městskou paměť. O respektu k materiálu, který lidstvo za pomoci přírody vyrábí a užívá, a jeho vnitřní síle, připravil hodinovou produkci Materia italský umělec Andrea Salustri. Co všechno dokáže o koloběhu života vyprávět polystyrén a několik ventilátorů? Precizní a koncentrovaná práce s objektem za pomoci základní mechaniky a fyziky, s očekáváním a úžasem publika, lidskou fantazií a hravostí – to vše způsobilo nevšední zážitek, který dlouho rezonoval v hlavách diváků.
Nevšední spojení
Jak jsem již psala výše, KoresponDance představuje především každoroční výzvu pro diváky i umělce, jak nahlížet na pohybové umění z neobvyklého úhlu, doslova „out of the box“. Komunitní projekty zapojující nejmenší děti nebo seniory nebyly ani letos výjimkou. Festival navazoval na tvořivý kemp, který ve Žďáru SE.S.TA pořádá, a tak nebyla o zástupce nejmladší generace na všech akcích nouze. A nedělní prezentace výsledků projektu Škola tančí potvrdila, že v tomto trendu chtějí i nadále obyvatelé města jednoznačně pokračovat, zvláště ti nezletilí. Izraelka Galit Liss naopak roztančila vysočinské babičky, které spontánně dojaly svou touhou vyprávět své příběhy, přání i sny, třeba beze slov a tancem.
Nevšední spojení provázelo také zdobnou kupoli oválného sálu v prelatuře zámku, pod níž se zjevovali ve svých zakletích Markéta Stránská a Jean Gaudin. Inscenace Or to be… akcentovala sílu lidského ducha překonat zdánlivě nepřekonatelné překážky, které nám život hází do cesty. Hledání cesty, východu, klidu, spřízněné duše nebo jen místa k žití je vlastně jen hledáním radosti a štěstí a největším motorem našeho života. Poslání, že bychom to nikdy neměli vzdát, se odráželo od barokních fresek a nabízelo mnoho otázek i odpovědí, dle toho, kam se komu mysl při poetických živých obrazech zatoulala.
Jednou z největších výzev pro umělce i diváky nakonec ale představovalo dění na malém jevišti uprostřed pilátského amfiteátru. Energická show OMMA afrických tanečníků musela být před finálem přerušena kvůli padající rose a nebezpečné vlhkosti baletizolu, což ve spojení s extrémním nasazením osmi polonahých mužů představovalo hrozbu. Na stejné scéně se uskutečnila i žonglérská show Runners uskupení Hippana.Malata, což ji zpřístupnilo širší veřejnosti, nebýt nečekané zimy a vlhkosti, která na sedadlech v nočních hodinách udržela již jen otrlé diváky. Nešťastnou volbou se ale stalo použití tohoto prostoru pro intimní Treatment of Remembering českého uskupení PocketArt. Inscenace apelující na spojení s přírodou, která vyžaduje koncentraci na choreografickou kresbu, působila v bílé scénografii na uměle vybudovaném pódiu uprostřed překrásného parku naprosto nepatřičně. Apely „představte si, že cítíte závan větru“ se v odpoledním vánku u přehrady míjely účinkem, umělé květiny i bílý svah na černém baletizolu účinkovaly v okolí rozkvetlých luk úsměvně a zvuk z reproduktorů se mísil se štěbetáním dětí a ptáků. Inscenace, která už několikrát dokázala svoji funkčnost v různých prostředích (například na travnatém svahu v rámci Plic Žizkova nebo v prostředí ostravské fabriky během Move Ostrava) zde najednou ztratila své kouzlo. Přitom stačilo jen lépe komunikovat s organizátory potřeby a náboj inscenace.
Také spojení barokní vokální hudby a street dance nezažil Žďár poprvé. Sbor Cantu Gaudemus, který vzešel ze členů známého Žďáráčku, a rakouský pěvecký sbor Landesjugendchor Niederösterreich rozezněly kantátami J. S. Bacha, J. D. Zelenky a H. L. Hasslera společně každé zámecké nádvoří za doprovodu street dance tanečníků z Čech i Rakous (Olivia Mitterhuemer , Ramona Peter, Davee D). Dnes už tento specifický hudební doprovod k break dance trikům nepřijde mládeži z Vysočiny nijak podivný. KoresponDance zkrátka postupně, pomalu a podprahově mění vztah místních k múzickému umění. Když vidím, kam až za tu dekádu vyrostl, nezbývá mi, než si přát: Kéž by mělo každé okresní město takový KoresponDance!
Psáno z festivalu KoresponDance, 14. – 17. července 2022, Žďár nad Sázavou.
Cirque Inextremiste: Damoclès
Koncept: Yann Ecauvre
Hrají: Delphine Dupin
Šéf techniky: Fabrice Dominici
Produkce: Jérôme Souchet
James Batchelor & Collaborators: Metasystems
Choreografie: James Batchelor
Asistent choreografie: Jacqueline Trapp
Bollwerk: DOWNHILL, DOWNTOWN, DOWNRIVER
Choreografie: Andrea Boll
Tanečníci: Andrea Boll, Chris de Feyter, Emeric Rabot, Dina Sennhauser
Hudba: Alex Zampini, Simeon ten Holt a.o.
MATERIA
Tvorba a provedení: Andrea Salustri
Světelný design & technická režie: Michele Piazzi
Technický tým: Andrea Parolin, Andreas Harder
Zvuk: Federico Coderoni
Originální hudba: Ah! Kosmos, Federico Coderoni
... Or to Be
Námět, choreografie, interpretace: Jean Gaudin a Markéta Stránská
Světelný design: Zuzana Režná
Kostýmy: Tereza Vašíčková, Monika Urbášková
Hudba: Matěj Kotouček
Scénografie: Jean Gaudin, Zuzana Režná
Grafický design: Tomáš Bárta
OMMA
Choreografie a kostýmy: Josef Nadj
Umělecká spolupráce: Ivan Fatjo
Světelný design: Rémi Nicolas
Hudba: Tatsu Aoki & Malachi Favors Maghostut, Peter Brötzmann & Han Bennink,
Eureka Brass Band, Jigsaw, Lucas Niggli, Peter Vogel
Technika: Sylvain Blocquaux
Zvuk: Pierre Carré & Steven Le Corre & Ivan Fatjo in rotation
I’M HERE 1
Koncept a choreografie: Galit Liss
Asistent choreografie: Orit Gross
Tvorba a účinkující: ženy z Vysočiny a Izraele
Produkce a koordinace: Alina Feldman, Eva Dryjová
Spolupráce: Senior point Jihlava, Knihovna Žďár nad Sázavou, Gila
RUNNERS
Autorský tým: Alex Allison, Jonas Schiffauer
Performeři: Alex Allison, Jonas Schiffauer, Moisés Mas García
Autor hudby a zvukové aranžmá: Moisés Mas García
Dramaturgie a choreografická spolupráce: Benjamin Richter, Darragh Mc Loughlin, Anna
Katharina Andrees, Marie Lena Kaiser
Scénografie: Alex Allison, Jonas Schiffauer, Moisés Mas García
Kostýmy: Liora Epstein
Treatment of Remembering
Produkce: POCKetART z.s.
Koncept: Johana Pocková
Režie: Sabina Bočková, Johana Pocková
Tvorba, interpretace: Sabina Bočková, Johana Pocková, Inga Zotova-Mikshina / Barbora Rokoszová
Hudba: Lukáš Palán
Sound design: Jakub Štourač
Scénografie: Denisa Švachová
Světelný design: Michal Horáček
Dramaturgická konzultace: Petra Hauerová
Streets of Žďár
Umělecký vedoucí: Yan Raballand (FR)
Choreografie, tanec: Olivia Mitterhuemer (AT), Ramona Peter (AT), Davee D (CZ),
Zpěv | (AT): Landesjugendchor Niederösterreich: Jana Zimmermann, Johanna Lipp, Edina Szigeti, Hannah Leonardelli, Magdalena Eichler, Mara-Maria Hauzinger, Tabea Kletzer, Sofia Berrini, Benjamin Dluhos, Daniel Holmes, Yunjae Lee, Xaver Leibnitz, Mark Tullao
Zpěv | (CZ): Cantu Gaudemus: Maxim Augusta, Barbora Cočevová, Kateřina Čtveráková, Eliška Formánková, Tadeáš Hansl, Karolína Mičková, Kristýna Růžičková, Martin Říčan, Hana Svobodová, Bartoloměj Tichý, Anna Zapletalová
Vedoucí sboru: Daniel Erazo (AT), Martin Říčan (CZ)
Pěvecké konzultace: Petra Kynclová
Produkce: Lucia Šimášková
Asistent režie a produkce: Bohdana Sýkorová
Hudba: J.D. Zelenka, H. L. Haßler, J.S. Bach
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 2x
Eliška Brtnická
Děkujeme, to nás moc těší!Thin Skin – Křehkost kovových prutů