Košický balet v Praze

Baletní soubor Státního divadla Košice představil v Praze 14. září 2014 jednu ze svých nejnovějších inscenací – balet Smrt v Benátkách. Příběh známého románu Thomase Manna zpracovali do libreta Zuzana Mistríková spolu s Ondrejem Šothem, choreografem a režisérem inscenace. Psychologicky složité téma, v němž se navíc pracuje s četnými antickými a filozofickými odkazy, je pro jevištní zpracování tancem nesnadným úkolem. Tvůrci se rozhodli jít originální cestou, během které se odpoutali od lineárního vyprávění příběhu, spíše se zaměřili na pocity postav a téměř impresionistického zobrazení prostředí. Výsledek tohoto experimentu zůstal ale poněkud nejistý. Inscenace byla rozdělena do dvou velmi odlišných částí jak tanečně, tak scénograficky. V první půli scéně dominovalo podlouhlé černé pódium, na němž se odehrávala většina taneční akce. V orchestřišti stál červený stůl, na něm mnoho knih a papírů. Tento prostor mohl představovat šťastné období v životě hlavního hrdiny – spisovatele Gustava von Aschenbacha (tančil Maksym Sklyar) –, které se začalo pomalu rozplývat v prvních okamžicích příběhu. Hrdina seděl uprostřed knih, četl a od samého začátku měl na tváři bolestný výraz, aniž by k tomu zatím byla dána viditelná příčina. Kromě pochybujícího a trpícího Gustava von Aschenbacha vystupovala v první polovině i jeho manželka v rudých šatech (Eva Sklyarová) a dcera (Anna Sklyarová), které se ještě snažily vytvořit dojem dokonalé rodiny, a přítel Alfred (Jozef Marčinský), jehož úloha byla v baletu zcela nečitelná. Gustav s ostatními postavami sice komunikoval, byl ale roztržitý a myšlenkami jakoby jinde. V duetu s manželkou na okamžik působil zamilovaně, při hře s dcerkou se zase vrátil zpátky na červený stůl, šťastné chvíle ovšem vždy překazila pochybnost. Tu představoval sbor v černém (neodbytně připomínající svými tmavými brýlemi agenty z Matrixu), který „číhal“ za černým stolem. Sbor se pohyboval minimalisticky, většinou v kánonu a především manipuloval s hlavní rekvizitou inscenace – dlouhým prknem z jedné strany bílým a z druhé černým. Prkno mohlo zastupovat více symbolů – most do nějaké jiné reality nebo břemeno, které Aschenbacha tížilo a jehož se nemohl zbavit. Symbolika tohoto prvku byla bezesporu zajímavá, ovšem jeho neustálá přítomnost na scéně a použití při téměř každém pohybu v první polovině baletu bylo čím dál tím méně stravitelné. Po prkně se chodilo, plazilo, věšelo se na ně; prkno se zvedalo, pokládalo a nosilo – většina pohybu se ke všemu odehrávala vsedě nebo vleže (samozřejmě s výjimkou chůze) a hlavně ve velmi zpomaleném tempu. To způsobilo, že tanečníci – a tím pádem i diváci – se často více soustředili na manipulaci s rekvizitou a na náročnost pohybu, přičemž význam akce a výraz hrdinů zůstal bez většího povšimnutí. V choreografii se objevovala snaha o moderní až současný projev, ta ovšem kontrastovala s použitím špiček u sólistky, která se na ně vznesla snad pouze několikrát, a po zbytek času jí spíše překážely. Ponurá atmosféra byla podtržena minimalistickými skladbami Philipa Glasse, Arvo Pärta a Wima Martense a také sporým svícením, což v kombinaci s pomalým pohybem na scéně vzbuzovalo skutečně pocity úzkosti. Druhou polovinu baletu pojali tvůrci diametrálně odlišně, blíž modernímu baletu a rozhodně divácky snesitelnější. Zasadili ji do konkrétního prostředí a času: na plážovou promenádu na přelomu 19. a 20. století. Scénu nechali zcela prázdnou, motiv promenády navozovala točna a dobu naznačovaly vkusné kostýmy. Sbor, představující smetánku procházející se po pobřeží, vytvářel sošné pózy – stal se tak jakousi živou kulisou k hlavnímu dramatu. Tím se stalo setkání Gustava von Aschenbacha s mladým chlapcem Tadziem, k němuž pocítil dosud neznámé pocity. Tadzio (Vasyl Sevastyanov), oblečený do bílého dobového chlapeckého úboru, hravý a bezstarostný, se zdál provokativní a nevinný zároveň. Gustav se snažil držet od něj co nejdál, bránil se svým pocitům, bál se jich, neznámý cit ho ale nakonec přemohl a oba se pustili do překvapivě dojemného duetu. V jejich tanci se ovšem neobjevila žádná explicitní gesta či narážky, duet se nesl v duchu nesmělého sbližování a hry. I další taneční výstupy v této části byly velmi plynulé, stylové a dobře vystavěné. Taneční slovník choreografie se nesl v duchu neoklasiky, postavy jasněji pohybově a výrazově charakterizoval. Krátký okamžik štěstí v životě Gustava – a také diváka – se potom rychle rozplynul s brzkým koncem příběhu, kdy Tadzio zmizel ze scény a Gustav zemřel. Vzápětí jako by vstal z mrtvých a impozantní Mahlerovu hudbu vystřídal popový hit: hlavní hrdina s celým sborem rozjel závěrečnou show spojenou s děkovačkou. Tento závěr, který měl snad probudit méně citlivé publikum ze spánku a vyburcovat je k potlesku, bohužel zničil okamžik tichého rozjímaní nad právě zhlédnutou tragédií. Inscenace Smrt v Benátkách je značně nevyváženým dílem. První polovina mohla být snad jakousi psychologickou metaforou, vhledem do duše hlavního hrdiny, její účinek ovšem oslabovala technická stránka choreografie a manipulace s rekvizitami. Navíc byla, či se alespoň zdála být, neúměrně dlouhá. K samotnému příběhu došlo až v druhé části inscenace, která sama o sobě dostatečně navodila atmosféru, popsala prostředí a poskytla výklad děje i s určitými psychologickými nuancemi. V této tradičnější formě Šoth také dokázal lépe pracovat s pohybem a tanečníkům to evidentně lépe vyhovovalo. V programu ohlašované přenesení do dnešní doby, kdy „současná mladá generace hledá smysl života, pravdu a především vztah k sobě samé“, jsem ale v tomto baletu nespatřila ani na okamžik. Psáno z reprízy 14. září 2014, Stavovské divadlo Praha. Smrt v Benátkách
Libreto: Zuzana Mistríková a Ondrej Šoth
Hudba: Arvo Pärt, Ludovico Einaudi, Gustav Mahler, Philip Glass, Masato Hatanaka, Wim Martens, Mantovani, Stelladrone
Choreografie a režie: Ondrej Šoth
Scéna a kostýmy: Andrii Sukhanov
Dramaturgie: Zuzana Mistríková
Premiéra: 21. 2. 2014, Státní divadlo Košice

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: