Registrace

La Sylphide v pařížské Opeře

Mluvíme-li o baletním romantismu, na mysl většině lidí vytane titul Giselle z roku 1841, jedna z neoddiskutovatelných perel repertoáru poloviny 19. století. Byla to ale La Sylphide uvedená o devět let dříve, která na scénu s konečnou platností přivedla snový, nepoznaný svět nehmotných víl a přízraků. Filippo Taglioni ji v roce 1832 vytvořil pro svou dceru, fenomenální Marii Taglioni, která svým uměním v taneční roli mrtvé abatyše v opeře Robert ďábel o rok dříve okouzlila operního pěvce Adolpha Nourrita natolik, že sám inicioval vznik tohoto baletu jím napsaným libretem.

La Sylphide (M. Hurel, G. Louvet). Foto: Svetlana Loboff
La Sylphide (M. Hurel, G. Louvet). Foto: Svetlana Loboff

Zajímá vás celý článek?

Každý článek vzniká díky týmu odborníků, kteří investují svůj čas, energii a vášeň, aby vám přinesli ten nejkvalitnější vhled do světa tance. Podpořte naši redakci – každý příspěvek má smysl.

Přispět na obsah

Pokračovat ve čtení zdarma.