Láska, bolest a smrt převyprávěné tancem

26. 9. 2013 recenze

Autor: Tereza Cigánková

Balet Národního divadla moravskoslezského otevřel novou sezonu tanečním dramatem s názvem Balady. Pod inscenací je podepsána tvůrčí dvojice Hana Litterová a Zuzana Lapčíková, které znovu spojily své síly, aby spolu s tanečníky NDM oživili představení původně uvedené na prknech brněnského divadla Reduta v roce 2006. Ostravská premiéra tohoto cenami ověnčeného baletu byla výjimečná hned z několika důvodů: jednalo se o první titul sezony 2013/2014 pod vedením nové šéfky baletu Lenky Dřímalové. Diváci mohli vyslechnout „úvod“ k dramatu Balady a také podrobnější informace o něm během besedy konané před začátkem představení, kde promluvila skladatelka, vynikající cimbalistka a zpěvačka Zuzana Lapčíková, choreografka Hana Litterová a autor scény a kostýmů Pavel Knolle. K inscenaci se vyjádřila i Lenka Dřímalová. Tvůrčí tým přiblížil detaily vzniku Balad, spolupráci tanečníků a hudebníků, postupy při tvorbě choreografie a zejména hlavní inspirační zdroje. Touto besedou otevřelo NDM novou platformu setkávání umělců a diváků, jež se může stát pro obě strany přínosem. Již první minuty představení mohly diváka přesvědčit o tom, že Balady se nevyhýbají syrovosti a pravdivosti, ale zároveň rafinovaně zjemňují tvrdou až krutou realitu, které se dotýkají. V centru děje je vesnická žena Juliána, které nešťastný osud dcery Kateřiny připomene vlastní trápení. Příběh doprovázejí lidové písně, mistrně interpretované hudebníky v čele s osobitou Lapčíkovou. K celkovému vyznění baletu velkou měrou přispívá také scéna rozdělená do tří pásem, která umožňují naznačit simultánnost dějů a současně zdůraznit nejpodstatnější okamžiky příběhu. Tanečníci se střídají ve svých sólech na forbíně jeviště a rozkrývají divákům emoce a pohnutky svých postav. Ve středu jeviště se pak odehrávají zlomová setkání, dramatické konflikty i usmíření. Vyvýšená zadní

část scény nechává tušit prostor pro utajené vztahy a nevyřčené bolesti. Taneční fantazie Hany Litterové nabízí interpretům nové možnosti vývoje, a to nejen po stránce taneční, ale především herecké. Choreografie, která bezesporu představuje výzvu i pro zkušené tanečníky, v sobě snoubí prvky lidového tance i současného pohybového vyjádření a občas budí dojem inspiračního vlivu Matse Eka – chodidla tanečníků flexovaná, ostré úhly paží a nohou, dynamické a zároveň plynulé pohyby hlavy, využití podlahy při pohybu a zvedané figury, v nichž je zdůrazněna křehkost tanečnic a dominance jejich partnerů. Členové baletního souboru zvládli náročnou choreografii výborně a za jejich hereckými výkony byla znatelná pečlivá příprava. Během premiérového večera patřila ústřední role Juliány Olze Borisové-Pračikové, která dokázala skvěle vyjádřit moudrost i bolest matky a současně nevinnost a zranitelnost mladé dívky. V úlohách Jana a Kateřiny, svatebního páru, jsme mohli vidět Vladimíra Vašků a Chiaru Lo Piparo – oba dokázali obecenstvo zaujmout výbornou technikou a upřímností v hereckém projevu – ať už to bylo v okamžicích nevěstina zoufalství nad ženichovou zradou, nebo ve chvílích, kdy se projevila Janova temná stránka. Mladou ženu, která zničí novomanželské štěstí, zatančila Giulia Bellotti, jež dokázala vystihnout povahu vyzývavé, ale přesto citlivé Janovy milenky. Působivý byl rovněž výkon Jana Krejčíře v roli Juliánina bratra Jury, který se pohybuje na hraně lásky bratrské a milenecké a jehož osud (jakož i osud jeho sestry) je poznamenán tragickým rozporem rodičů, jež bravurně ztvárnili Jana Kopecká a Rodion Zelenkov. Celou atmosféru pak dokresloval sbor baletu, jenž v důležitých chvílích posunoval děj vpřed. Autorky Balad vycházely z lidových příběhů (O sestře travičce) a nechaly vyznít jejich baladický ráz. Odvážné scény znásilnění či vraždy působí na diváka silně a mnozí by je mohli považovat za příliš kontroverzní, ale právě tyto vyhrocené

momenty nás nutí přemýšlet o příčinách a mezích lidské krutosti a rovněž o nemilosrdnosti osudu, který nelze ovlivnit. Postavy silných žen, které jsou navzájem propojeny (v choreografii například skrze identické pohyby v určitých pasážích) a jež musí snášet ponížení od lehkovážných mužů, jsou zároveň dojemné a inspirující. Ti, kteří se přijdou podívat na představení Balady, rozhodně nebudou opouštět divadlo nezaujati. Tato inscenace totiž dokáže vzbudit silné emoce. A to nejen v hledišti, ale i na jevišti. Psáno z premiéry 19. září 2013 v Národním divadle moravskoslezském – Divadle Antonína Dvořáka, Ostrava. Balady
Libreto: Zuzana Lapčíková a Hana Litterová
Hudba a námět: Zuzana Lapčíková
Choreografie a režie: Hana Litterová
Kostýmy a scéna: Pavel Knolle
Foto: Martin Popelář
Premiéra: 19. 9. 2013