Lavabo – Experimentální očista

Na kolik způsobů lze umýt lidskou duši? Lze ji vytřít z těla? Znamená umyté tělo očištěné nitro? Lukas Blaha, posluchač 5. ročníku katedry nonverbálního divadla HAMU, své absolventské představení Lavabo situoval do prostoru bývalého bazénu v areálu karlínských kasáren. Jistě tak neučinil náhodou, o čemž svědčí nejen sám název, ale zejména většina fyzických partitur inspirovaných motivem koupele, na jedné straně škály rituální, na druhé běžné až rutinní.    

 

Lavabo (Lukas Blaha). Foto: Tasya Nafigina.

Lavabo (Lukas Blaha). Foto: Tasya Nafigina.

Site-specific performance z tvůrčích kvalit Lukase Blahy vynesla na zřetel jeho maximální zaujetí zkoumaným téma očisty, fascinaci vlastním tělem v ohraničeném členitém, hlubokém prostoru a potřebu nahlédnout na svůj interpretační rozsah i svobodu tělesného a myšlenkového pohybu. Blaha své sólo zahájil činností tak běžnou, jakou je vytírání a úklid podlahy. Samotnou akci však povýšil na rytmickou souhru pohybu, manipulace a zvuků v repetitivním sledu stírání podlahy, noření mopu do kýble s vodou a ždímání. Mlaskání vody připomínající původní funkci místa a pečlivá manuální práce performera mi navodila představu chodníků pro duše a s tím probleskla i vzpomínka na Blahovu bakalářskou inscenaci . Vnímala jsem jeho koncentraci, dokud se po vykonání prvního zásadního úkolu – úklidu– neposadil mezi diváky, ačkoliv se světlo zeširoka a jasně rozlévalo po celé herní ploše.

Jednotlivé části oddělovaly pomlky, v nichž se protagonista pomyslně zcela zastavil. Jako by bylo nemožné udržet po celou dobu diváka v očekávaném napětí a zvídavosti. Vytváření instalací, ať na sobě samém či okolo, trhalo pozornost, pokud se fyzická akce zadrhávala, či koktavě hledala odpich. S nástupem prvních zvukových efektů se Blaha transformoval do zástupce tanečního stylu vogue. Příznačně promyšlený kostým, původně bavlněné přepásané kalhoty, totiž díky svým rozměrům navlékal na kdejaký způsob a pokaždé velice rafinovaně. Etuda s nádechem parodie vůči trendu markýrovat chůzi a pózy modelek přerušila dosavadní meditativní ráz. Za objevnou pasáž v tomto představení však považuji interakci se zrcadlem. Blaha si příjemně jednoduchým způsobem pohrával s odrazy částí svého těla, optickými klamy násobil končetiny a paradoxně i v těchto momentech objevil humor. Zcela nenásilný, nevtíravý, nenátlakový.

Lukas Blaha je svou podstatou žonglér. V manipulaci s objekty, které mu poskytovaly bezpečnou platformu pro vývoj vlastního symbolického jazyka, byl originální, svůj a sebejistý. Například míčky kutálené po těle doprovodil vlastní interpretací písně, či po zemi rozkutálel tři obyčejné skleněné misky, až rezonovaly s podlahou, a nakonec jednu umístil na kořen nosu a přeléval do ní vodu. Škoda, že tak vygradovaných situací nebylo více, aby potenciální vzájemnou spletitostí pevněji podepřely celek. Věci se objevovaly, použily, odložily.

Lavabo (Lukas Blaha). Foto: Tasya Nafigina.Očišťuje se performer, aby mohl vstoupit do vyšší instance? Jak sobě na míru postavit rituál nových začátků? A naznačil tím herec počátek, nebo pokračování své cesty? S tekoucím časem, v rámci něhož si Blaha nejprve omyl nohy, poté trup, obličej a nakonec spláchl celého člověka, snímal postupně svršky, až jeho veškerá tělesnost klouzala po namydleném povrchu ode zdi ke zdi. V anotaci uvedená zmínka, že jedinou část, kterou ze sebe nevidíme, je hlava, performer dovedl do doslovné krajnosti. Vydal se s hlavou omotanou v dlouhém pásu tkaniny kolem dokola vypuštěného bazénu, rukama se přidržoval zábradlí a kráčel zcela nahý. V tom jsem ztratila pocitovou linku z představení a přistihla se, jak zcela prakticky přemýšlím o jeho bezpečí, ani ne tak o formách potenciálního studu, ale o zdraví. Rozhodně mi do myšlenek vpadl termín „zranitelnost“.   

Hrát v bývalé plovárně o smývání nánosů, o vyčištění sebe sama, o čistotě vyjadřovacího stylu vyžaduje odvahu. Rámec performance vytvořila rutinní činnost úklidu, třídění, vytírání, veškeré formy očisty. Sama existence aktéra v tak definovaném a vlastně definitivním prostoru jako by vytvořila scénický pleonasmus. Očista očisty načisto… Site-specific experiment jako by byl mapou, která zachycuje vyzrávání talentovaného tvůrce.   

 

Psáno z představení dne 20. října 2019, Kasárna Karlín.

 

Lavabo
Tvůrčí tým: Lukas Blaha, Jana Stárková, Ondra Menoušek
Sound design: Kryštof Blabla
Produkce: Damaris Kopecká
Fotografie: Tasya Nafigina
Premiéra: 17. 10. 2019

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 3x


Fotogalerie

Lavabo (Lukas Blaha). Foto: Tasya Nafigina.

Lavabo (Lukas Blaha). Foto: Tasya Nafigina.

Témata článku

LavaboLukas Blaha

Kasárna Karlín

Nonverbální divadlo

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

prosinec 2019

Po Út St Čt So Ne
25
26
27
28
29
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23 24
25
26
27
28
29
30
31
1 2 3 4 5
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: