Lavagem, Tutto Brucia – Pěna a popel na festivalu 4+4

Lavagem. Foto: Renato Mangolin.

Brazilská umělkyně Alice Ripoll se spolu se svým tvůrčím týmem zabývala tématem očisty. Představení s názvem Lavagem vzniklo podle přiloženého programu na základě zkoumání aktu úklidu a jeho scénického a historického vývoje, který autorka podrobila kritickému pohledu. V jevištní praxi to znamenalo sled scénických obrazů v divadelním prostorovém rozložení arény po okraj naplněné seriózním vnímáním tematického spojení kbelíku, vody a saponátu. V této konstelaci, víceméně bez jakéhokoliv zvukového doprovodu, ovšem hrála důležitou roli ještě velká krycí PVC plachta, jež se stala především v první části jakousi personifikací zastupující mop či savou houbu.

Tři performeři a dvě performerky s vynikajícím pohybovým (možná až přímo artistickým) backgroundem a silně dramatickým jevištním výrazem animovali kompaktní pohyb modré plastové masy tak, že se uvnitř jejích záhybů v různých početních kombinacích ukrývali, a tím vytvářeli pro vnější svět, respektive oči diváků, variace různých vztahů a situací souvisejících s rituálem, který úklid a očista evokují. Pěnová lehkost v téměř dětské hravosti inscenačního přístupu doslova kulminovala v druhé části díla. Ve světle UV luminy se interpreti postupně měnili na post-apokalyptické bytosti v masce s pěnovou filtrací místo obličeje. Jak moc je potřeba mít vše zářivě bílé? Není možné, že se taková hygienická antivirová a bezbakteriální čistota stane nakonec natolik toxickou, že v jejím prostředí už nelze dál přirozeně existovat?

Silně existenciální téma rozvinulo i další představení uvedené v divadle Archa v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu. Uznávaný italský soubor Motus, který se do Prahy vrátil po třech letech, přivezl tragicky temnou, hudebně-pohybovou performanci Tutto Brucia inspirovanou Eurípidovými Trójankami. Tři ženy v dramatickém okamžiku svého života, kdy jejich osud přestává dál být v jejich vlastních rukách a bez východiska ze situace. Čeká je pouze otroctví anebo smrt. Obžaloba války bez racionální příčiny se v tomto díle stává až trochu hysterickou paralelou současného dění. Podstata tragédie je stejně aktuální jako před tisíci lety, tvůrčí zpracování italského souboru však využívá aktuální i vlastně už tradiční inscenační trendy fyzického divadla v kombinaci s expresivitou dramatického performančního prožitku a scénické atmosféry. Výraznou roli hraje maska, nezbytné focusování na vymezené části jevištního prostoru LED diodovými svítilnami či přímo svítícími rekvizitami (bojové zbraně apod.), nahota, anglicky zpívaný recitativ, plazící se těla ve všudypřítomné náhražce popela... Chvílemi mrazí, chvílemi je duševní rozpor Hekabé až trochu zdlouhavý. Divák se však postupně sám rozpouští v dění na jevišti s pocitem, že se stává součástí jakéhosi rituálního obřadu, který studeným ohněm LED diod pálí vše, co dosud bylo. A že se to děje proto, aby se možná on sám, možná vše okolo něj, mohlo stát někým, něčím jiným, někdy jindy, někde jinde.

Psáno z představení 10. a 12. října 2022 uvedených v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu, Divadlo Archa.

Lavagem
Režie: Alice Ripoll
Původní idea: Alan Ferreira
Performeři: Alan Ferreira, Hiltinho Fantástico, Katiany Correia, Rômulo Galvão, Tony Hewerton, Tamires Costa
Tvorba: Alan Ferreira, Hiltinho Fantástico, Katiany Correia, Rômulo Galvão, Tony Hewerton, Tuany Nascimento
Fotografie: Renato Mangolin
Scénografie: Raquel Theo
Rekvizity: Cleber de Oliveira
Kostýmní designér: Paula Ströher
Světelný designér: Tomas Ribas
 

Tutto Brucia
Ideový koncept a režie: Daniela Nicolò a Enrico Casagrande
Účinkují: Silvia Calderoni, Stefania Tansini a R.Y.F. (Francesca Morello) – písně a živá hudba
Texty: Ilenia Caleo a R.Y.F. (Francesca Morello)
Dramaturgický výzkum: Ilenia Caleo
Editace textů a titulky: Daniela Nicolò
Překlad: Marta Lovato
Světelný design: Simona Gallo
Zvukové efekty: Demetrio Cecchitelli
Zvukový design živě: Enrico Casagrande
Zvuk: Martina Ciavatta
Technická asistence: Francesco Zanuccoli
Scénografie: _vvxxii
Video a grafika: Vladimir Bertozzi
Produkce: Francesca Raimondi