Legenda o lásce: Exkurze do baletu šedesátých let

Legenda o lásce: Exkurze do baletu šedesátých let

Legenda o lásce: Exkurze do baletu šedesátých let

V neděli 26. října 2014 proběhl přímý přenos nepříliš uváděného baletu Legenda o lásce z moskevského Velkého divadla. Přenos byl k vidění ve stovkách kin po celém světě – jen v České republice se mohli na ruský balet vydat diváci v deseti českých městech od Zlína po Plzeň. Stejně jako oni usedlo ve čtyři hodiny odpoledne do pohodlných křesel také publikum v Biu Rio, útulném „artovém“ kině ve švédském Stockholmu, odkud jsem živý přenos sledovala. Bio Rio, jedno z posledních klasických kin ve Stockholmu, bylo otevřeno v roce 1943 a nachází se v populární čtvrti Södermalm. Součástí kina je i maličký – a první stockholmský – „Bio bar“, nabízející všechny produkty včetně kávy v bio kvalitě. Velikostí i atmosférou je toto kino podobné například holešovickému Biu Oko.
Ruský balet ovšem švédské diváky moc netáhne. Kino bylo poloprázdné a značná část obecenstva byla rusky mluvící. Ti, co přišli, zažili hned na úvod nepříjemné překvapení, když moderátorka večera Katya Novikova oznámila, že v představení pro nemoc nevystoupí hlavní hvězda Světlana Zacharovová: jak rozhořčený šum v hledišti naznačil, diváci přišli především kvůli slavné primabaleríně. Příběh o oběti krásy a lásky Balet Legenda o lásce byl vytvořen roku 1961 choreografem Jurijem Grigorovičem pro Kirovův soubor a, jak poznamenala moderátorka, hned od premiéry bylo jasné, že se tato inscenace stane kultovní. Hudbu k baletu složil Arif Melikov a libreto napsal turecký básník a spisovatel Nâzim Hikmet podle starého orientálního příběhu o zakázané lásce a sebeobětování.
Tříaktový balet vypráví tragický osud královny Mechmene Banu, která obětovala svoji krásu, aby zachránila život své sestře Širín. Po sestřině uzdravení se v paláci objevuje malíř Ferchad, do nějž se obě ženy zamilují. Mladíkovi se zalíbí Širín a Mechmene Banu, která nyní musí svůj znetvořený obličej skrývat za závojem, si uvědomí, že se svou krásou se zároveň vzdala veškeré naděje na lásku. Její smutek nezaženou ani zábavní kejklíři a poté, co Ferchad se Širín uprchnou ze zámku, dá naplno průchod svému hněvu. Dá oba milence zatknout a Ferchadovi oznámí, že mu dá svou sestru za manželku, až když prorazí Železnou horu, a uvolní tak cestu k vodě, které je v království nedostatek. Malíř se ujme zdánlivě nesplnitelného úkolu s odhodláním, ve chvílích odpočinku ale sní o své Širín; Mechmene Banu sní v paláci o tom, že se Ferchad zamiloval do ní. Když ji Širín vyruší ze sna prosbou, aby Ferchadovi odpustila, je Mechmene nejprve rozčilená, nakonec ale svolí a všichni se vydají k hoře. Mechmene Banu nabízí Ferchadovi, že může přestat v práci a vzít si Širín za ženu. On ale mezitím pochopil, že na jeho práci závisí život poddaných celého království, kteří nemají žádný jiný přístup k vodě. Rozhodne se tedy zůstat a pracovat, dokud se mu nepodaří k vodě prokopat – tím obětuje své štěstí a lásku. Orient v baletu Exotické prostředí Arábie se odrazilo v hudbě Arifa Melikova, který se inspiroval orientální melodikou, a také v pohybovém slovníku Jurije Grigoroviče. Tomu se podařilo vnést do klasického tance příchuť Orientu především prostřednictvím port de bras: paže zlomené v lokti, nesené s dlaněmi ve výši očí, prsty propnuté a pevně semknuté, pravý úhel v zápěstí a u žen často prsty spojené do stylizovaných „muder“. Jak přiznal Denis Rodkin, představitel Ferchada, v rozhovoru o přestávce, právě port de bras patří k tomu největšímu technickému úskalí Grigorovičovy choreografie. Kromě toho autor kombinuje klasický tanec s prvky jógy a orientálního tance, a tak se v jednotlivých variacích vyskytují neobvykle často pózy na zemi (provazy a mosty) hluboké záklony, přidržování nohou v attitudes, paralelní pozice atd.
Ústřední hrdinka, královna Mechmene Banu (Marie Allašová), vznešená a hrdá, vedla své pohyby rozvážně a odměřeně. Emoce se v jejím projevu odrazily až v okamžiku největšího zoufalství, na rozdíl od ostatních hrdinů měla obličej zakrytý závojem a veškeré vášně a city mohla vyjadřovat pouze očima. Marii Allašové se toto hraní očima dařilo natolik, že někdy vypadala – zvlášť při blízkém záběru kamerou – téměř na pokraji šílenství. Na rozdíl od toho její taneční výkon byl především v úvodu prvního dějství poněkud nejistý, což mohlo být způsobeno náhlou změnou obsazení. Královnina sestra, princezna Širín (Anna Nikulina), byla jejím pravým opakem. Tančila rozpustile a s elánem, při setkání s malířem Ferchadem se z ní stala úplná koketa. Vzrušeně třepala dlaněmi se spojenými prostředníčkem a palcem – zřejmě gesto radosti – a neustále se líbezně usmívala. Anna Nikulina je evidentně miláček publika, což naznačoval nadšený potlesk, když se poprvé objevila na jevišti.
Mužské postavy, Ferchad a Vezír, již neměly tak detailně vykreslený charakter a spíš se staly karikaturami svých rolí. Vezír představoval mužský protějšek k Mechmene Banu, měl být jejím zástupcem, rádcem a oporou. V praxi především vedl skupiny sboristů coby kněží, vojáky a kejklíře, a na všechny strany „pouštěl hrůzu“ (poněkud nesmyslně) přehnanou dramatickou gestikulací a děsivými pohledy. Ferchadovi v Rodkinově podání naopak drama zcela chybělo. Tato tanečně velmi náročná role neměla emoční hloubku: hrál zamilovaného umělce, a tak byl krásný a nekomplikovaný. Na konci baletu, kdy ho osud postavil před nejtěžší životní dilema, se hrdina rozhodl pro záchranu lidu a obětování vlastního štěstí bez většího váhání, což ubralo příběhu napětí.
Sbor byl v duchu arabské tradice přísně rozdělen na mužský a ženský a tyto dva světy se příliš nemíchaly. Muži vystupovali jako sluhové, kněží, vojáci a v druhém dějství jako kejklíři, kteří měli svými akrobatickými kousky obveselit královnu. Kromě kejklířů si ovšem moc nezatančili, ale hlavně pochodovali. Ženy odrážely ve svých výstupech náladu výjevů: nejprve byly plačkami při bědování nad umírající princeznou, po jejím uzdravení se radovaly v tanci se zvonečky. V posledním dějství ve scéně Ferchadova snu, během něhož se mu zdálo, že tančí se Širín (jeden z nejzajímavějších duetů baletu), se sbor objevil v roli stínů v tanci se závoji. Pokud jde o scénografii a kostýmy, tam byl Orient naznačen jen zlehka, převážily spíše dobové trendy. Scéna se nesla v duchu minimalismu, jeviště zůstalo téměř holé, kromě jedné výrazné malované kulisy uprostřed, která mohla představovat rozevřenou knihu příběhů nebo pouliční přenosné divadélko, čtyř sloupů a několika ozdobných arabských lamp. Kostýmy všech postav sestávaly z různě barevných a ozdobených celotrikotů s miniaturní sukénkou pro ženy či rouškou pro muže. Ženský kostým měl navíc na ňadrech flitrovou ozdobu, což vypadalo v kontextu arabského světa přinejmenším zvláštně. Cílem tvůrců baletu Legenda o lásce bylo vytvořit revoluční dílo a ve své době zřejmě opravdu uspěli. Ozvláštnění techniky klasického tance pomocí nových prvků, minimalistické kostýmy a scéna, to jsou jedny z mnoha prostředků modernizace baletu 20. století. Choreografický experiment ovšem někdy vede k překombinování technických prvků a ze zamilovaných duetů se stávají artistická čísla. Přes veškerou modernizaci v baletu navíc zůstaly jisté přežitky z dob minulých: dlouhé sborové nástupy a odchody, přehnaná gestikulace, a ve třetím dějství se dokonce díky scéně Ferchadova snu objevuje náznak „bílého“ jednání, známého z romantických a postromantických baletů. To vše by se dalo pro krásu hudby a tanečníků přehlédnout. Ale konec v duchu komunistické propagandy, kde se jedinec obětuje pro dobro společnosti, dělá z tohoto baletu spíš historický kus než příběh, se kterým by se mohl dnešní divák ztotožnit.
Psáno z živého přenosu 26. října 2014, Bio Rio, Stockholm. Legenda o lásce Hudba: Arif Melikov
Choreografie: Jurij Grigorovič
Libreto: Nâzim Hikmet
Dirigent: Pavel Sorokin

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: