Loa > 15 Steps a Magnet

Laserové paprsky probodly večer 27. května 2009 tmu sálů NoDu. Mezi nimi se pohybovala těla tanečnic a současně choreografek Věry Ondrašíkové a Dory Hoštové. Multimediální projekt Loa > 15 Steps doplnila choreografie Jany Wrány Magnet.

První část Loa Dory Hoštové a dalších tvůrců celého projektu, Pavly Beranové, Michala Rydla a Patrika Sedláka, byla pojata minimalisticky. Tak minimalisticky, že se diváci museli rozdělit na dvě skupiny, aby se vešli do malého sálu, kde se odehrávala. V krátkém výstupu s živým klavírním doprovodem byl kromě interpretky hlavním aktérem rudý laserový paprsek. Tanec s ním probíhal ve stálé interakci a pohyby tanečnice jím byly vymezovány. Vizuálně zajímavé sólo bylo především etudou nastiňující možnosti využití technologie laseru a předznamenávalo další choreografii.

                                               

Ke sledování 15 Steps se diváci usadili tentokrát už všichni společně do hlediště většího sálu. Jejich sluch byl vzápětí zaplaven zvukem, velmi odlišným od tónů linoucích se z klavíru v předchozí performanci. Ve tmě před nimi probleskoval neurčitý objekt - tělo pohybující se po scéně. Když zvuk dospěl do intenzity, v které člověk dostával dojem, že leží pod jedoucím vlakem a při další gradaci se mu rozpukne hlava, objevila se postava interpretky. Byla obklopena laserovými paprsky, jež na podlaze vytvářely několik čar. Představovaly cesty vedoucí z temného chaosu? Věra Ondrašíková se po nich vydala. Následujíc šipku postupovala po jednotlivých drahách. Její pohyby nebyly složité, avšak přesně časované s měnící se dynamikou a směrem pohybu. S přibývajícími křižovatkami ubývala důvěra ženy v ukazatele směru. Pokoušela se od něj osamostatnit, ale v tu chvíli jako by nějaká vnější síla vždy přeprogramovala okolní svět a postavila ji opět do role následovníka. Žena snad byla uvězněná v realitě ovládané počítačovými technologiemi, kterou symbolizovala šipka počítačové myši. Nebo se jednalo o vyjádření konečné omezenosti člověka, jehož cesta vede v posledním důsledku vždy tam, kam má, ať dělá cokoliv? Cesta Věry Ondrašíkové v této performanci vedla k rozplynutí jejího těla „v tunelu“ čar promítaných na zeď. Ztráta vlastní identity v sítích technologií nebo splynutí s jakýmsi absolutnem? 15 Steps Věry Ondrašíkové divákům přineslo kromě vizuálního zážitku mnoho otázek…

V poslední choreografii byly laserové paprsky vystřídány malým světlem svíčky. Oproti předchozím multimediálním dílům stavěl Magnet více na samotném tanci, který byl především díky plastičnosti a pružnosti pohybů autorky a hlavní aktérky Jany Wrány zajímavým. Partnerem jí byl Pavol Kršiak. Interpreti svým velmi koncentrovaným projevem a charismatem dokázali navodit působivou atmosféru. Logický obsah díla však alespoň mně osobně unikal. Nejspíše bych se nesnažila příliš interpretovat a vychutnala bych si působivou abstrakci, kdyby tanečníci nebyli oblečeni do tak konkrétních kostýmů. Zdravotní setra a muž v pyžamu – nejspíše pacient, nutili hledat v jejich měnícím se vztahu, kontaktu či odloučení konkrétní vysvětlení.

Za choreografiemi v NoDu tak zůstalo viset ve vzduchu několik otazníků. Tvůrci však jasně odpověděli na to, že se svými díly mají na co ptát a tím lákat diváky k hledání vlastních odpovědí.

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: