Mezinárodní gala v Ostravě – Špičkový tanec v mnoha podobách

Mezinárodní gala v Ostravě – Špičkový tanec v mnoha podobách

Mezinárodní gala v Ostravě – Špičkový tanec v mnoha podobách

Téměř po roce se 27. února 2016 v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě opět uskutečnilo Mezinárodní gala s příslibem různorodých ukázek z děl klasického i moderního tanečního repertoáru. Hostující umělci zastupovali nejen českou scénu, ale rovněž to nejlepší z polského a nizozemského tance. A bylo se skutečně na co dívat. Program stavěl na pestrosti, nejen co se týče tanečních stylů, ale také nálady a témat jednotlivých choreografií – počínaje pohádkovými pas de deux z klasických baletů, přes vážně laděné současné či neoklasické kusy až po „prvoplánově“ vtipné etudy, které si na nic nehrály a doháněly obecenstvo k slzám smíchu. Program večera otevřelo „bílé“ pas de deux z notoricky známého baletu Labutí jezero, který je momentálně na repertoáru souboru Národního divadla moravskoslezského, v podání sólistů Ayuky Nitty a Kokiho Nishioky. Tento taneční pár je i přes své mládí velmi dobře technicky vybavený, na výrazu a prožitku romantického duetu Prince a dívky zakleté do labutě se však podepsala nervozita. Následující choreografie ostře kontrastovala s předchozím číslem. Uwe Scholz ve své variaci na Beethovenovu Symfonii č. 7 A dur nechává vyniknout jasné linie a téměř geometrické tvary. Jeho pohyby jsou krystalicky čisté, až strohé, a pro lidské tělo nepřirozené, i přesto v nich lze najít krásu a eleganci. Každý divák sice nemusí být nakloněný pohybovému slovníku oproštěnému od všech manýr a nadbytečných gest, každopádně se ale jedná o originální choreografický materiál, který s grácií přenesli na jeviště první sólisté baletu Národního divadla Praha Nikola Márová a Michal Štípa. Další dvě čísla se nesla v duchu moderního a současného tance. All Washed Out je název choreografie Ondřeje Vinkláta pro tři muže (DekkaDancers) a tři židle. Na známé písně Monkey Business Piece of My Life a Armstrongovu What a Wonderful World vytvořil variaci plnou vtipu, nostalgie a mužské energie. Naopak sólo Gebeta z díla Kurt Weill Krzysztofa Pastora působilo až nábožně meditativním dojmem, protože se v něm snoubily hudba blízká středověkým chorálům a choreografie oslavující krásu lidského těla. Tančil první sólista Polského národního baletu Maksim Woitiul. Exkurzi do světa moderního tance vystřídal jeden z nejznámějších klasických duetů z baletu Plameny Paříže. Své taneční umění v nich předvedli sólisté baletu Národního divadla moravskoslezského Shino Sakurado a Giordano Bozza a párový tanec i variace se jim opravdu povedly. Následovala opět moderna, špičkově provedený duet z baletu Minos, který ztvárnili sólisté Het Nationale Ballet z Amsterdamu Suzanna Kaic a Edo Wijnen – jejich projev a technická úroveň nenechaly nikoho na pochybách, že se jedná o umělce světové úrovně. První polovinu večera uzavřela (nejen) v tanečních kruzích dobře známá choreografie Jakstohoven (původně určená pro členy Bohemia Baletu), kterou je prostě nutné vidět na vlastní oči. Rozpíná se od nepřekonatelné parodie na běžecké závody po Michaela Jacksona a Montiho Čardáš. Je v ní všechno a ještě mnohem více. Tato choreografie spojila tanečníky ze skupiny DekkaDancers a baletního souboru NDM. Po přestávce se na jevišti objevili mnozí z interpretů podruhé, ovšem ve zcela jiných tanečních kompozicích. Nejdříve přišla na řadu sborová scéna z baletu Maria Schrödera Chaplin, ve které se v synchronních sekvencích pohybuje na jevišti víc než dvacítka tanečníků i tanečnic oblečených do typického kostýmu Tuláka. Za téměř perfektním synchronem ostravského baletu na hudbu Johna Adamse, která nemá pro tanečníky téměř žádné záchytné body, stálo bezpochyby mnoho zkoušení a soustředění. Nikola Márová a Michal Štípa znovu zazářili v grand pas de deux z baletu Spartakus v choreografii Jiřího Kyseláka, jejich kolegové, rovněž první sólisté baletu pražského Národního divadla, Miho Ogimoto a Ondřej Vinklát, se představili v hravém duetu Jana Kodeta Stones. Ukázka z celovečerního baletu Youri Vámose Sen noci svatojánské, který bude mít brzy svou premiéru na prknech Národního divadla moravskoslezského, nás vtáhla do komplikovaného světa Shakespearových milostných pletek. Velmi vtipné první setkání dvou párů ztvárnili tanečníci Chiara Lo Piparo, Brígida Pereira Neves, Koki Nishioka a Macbeth Konstantin Kaněra. Po tomto shakespearovském zastavení se na scénu opět dostali tanečníci z DekkaDancers Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát. V choreografii s názvem Křehký vrh ukázali úžasné možnosti současné taneční techniky, které v mužském podání srší energií a dynamikou – jako voda plynoucí floorwork, ostrá zastavení, riskantní pády. Synchron i kontrast. Nelze spustit oči z jeviště. Celý galaprogram zakončil kus vskutku klasický – pas de deux z třetího jednání Spící krasavice. Tento balet je znám svou technickou náročností, zejména pro představitele hlavních rolí princezny Aurory a prince Desiré. S jistotou a přehledem jej zvládli hosté z Polského národního baletu Mai Kageyama a Maksim Woitiul. Ostravské baletní gala tedy rozhodně splnilo svůj účel. Přineslo obecenstvu kvalitní tuzemský i zahraniční tanec a ukázalo, že soubor Národního divadla moravskoslezského se rozhodně neztratí. Ať už tento program přilákal do divadla milovníky tance nebo diváky tancem zcela „nepolíbené“, v každém případě se jedná o velmi pozitivní krok ke kultivaci severomoravského uměleckého prostředí.   Psáno z představení 27. února 2016, Divadlo Antonína Dvořáka, NDM v Ostravě.   Mezinárodní gala Labutí jezero (adagio z 2. jednání) Choreografie: Igor Vejsada a Marius Petipa Hudba: Petr Iljič Čajkovskij   7. symfonie A dur (fragment) Choreografie: Uwe Scholz Hudba: Ludwig van Beethoven   All Washed Out Choreografie: Ondřej Vinklát Hudba: Monkey Business (Piece of My Life) a Louis Armstrong (What a Wonderful World)   Kurt Weill (sólo Gebeta) Choreografie: Krzysztof Pastor Hudba: Kurt Weill   Plameny Paříže (pas de deux) Choreografie: Vasilij Ivanovič Vajnonen Hudba: Boris Vladimirovič Asafjev   Minos (duet Ariadne a Thesea) Choreografie: Juanjo Arques Hudba: Ryuichi Sakamoto a Alva Noto   Jakstohoven Choreografie: Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský Hudba: Vangelis, Michael Jackson a Eva Pilarová   Chaplin (Zábavní průmysl) Choreografie: Mario Schröder Hudba: John Adams   Spartakus (grand pas de deux) Choreografie: Jiří Kyselák Hudba: Aram Chačaturjan   Stones Choreografie: Jan Kodet Hudba: Fallulah   Sen noci svatojánské (pas de quatre) Choreografie: Youri Vámos Hudba: Felix Mendelssohn-Bartholdy   Křehký vrh Choreografie: Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar (DekkaDancers) Hudba: Rone a Amon Tobin   Spící krasavice (pas de deux z 3. jednání) Choreografie: Jurij Grigorovič podle Maria Petipy Hudba: Petr Iljič Čajkovskij    
 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: