Nulová gravitace 2016 v maximálním nasazení

Balet Praha Junior se ve Stavovském divadle představil v komponovaném večeru Nulová gravitace 2016. 


Free love - Eliška Nováková, Karolína Skálová, Iveta Krmelová, Ihor Bezděněžnych, Evgeni Kolomiiets. Foto: Martin Macoun.

Free love - Eliška Nováková, Karolína Skálová, Iveta Krmelová, Ihor Bezděněžnych, Evgeni Kolomiiets. Foto: Martin Macoun.

Na programu se objevilo sedm kratších, jednoaktových děl z dílny českých i zahraničních choreografů. Celý koncert odtančilo pouhých dvanáct interpretů, kteří se střídali ve velmi fyzicky i emočně náročných výstupech. Obstáli v nich velmi dobře.

Úvodním dílem večera byla práce Jiřího Voborského Už žádné slzy, jediná část tančená na baletních špičkách. Tato choreografie o univerzalitě souboru, bohužel, nepřesvědčila. Pánské variace v provedení předčily dámské a dívky na špičkách působily trochu nejistě a nesměle. Přestože tančily se zápalem a radostí, vidím jejich silnou stránku v moderních variacích.

Poté následovala choreografie Umírající labuť, kterou vytvořila Anna Jirmanová. Sólistka rozhodně nepoužívala ladná gesta paží či labutí pohyby. Autorka oscilovala mezi originálním provedením známé choreografie Michaila Fokina a parodií na ni. Tanečnice prováděla mnohé neobvyklé pohyby, jen ne to, co by se očekávalo: místo propnutí špiček flexe, našlapovala na paty, celkově se zaměřovala více na práci dolních končetin než paží. Ve všech těch neobvyklých pohybech ale byla poznat školená tanečnice s dobrou technikou.

Umírající labuť (Eliška Nováková). Foto: Martin Macoun.

Poté se nečekaně před oponou objevila dívka, která mimovala na puštěný anglický text. Pojednával o dvanáctihodinové očistě, kdy je vše dovoleno. I zabít. Choreografie Očista Aleše Hanzlíka byla dramatická, vášnivá a poutavá, její složité téma se podařilo dobře zpracovat. Tanečníci pracovali se židlemi, střídaly se sólové výstupy s duety. Moderní taneční slovník je studentům Tanečního centra Praha blízký, a tak se i zde projevila jejich profesionalita. 

Choreografie Sám se sebou, kterou vytvořil Attila Egerházi, představovala další díl večera. Hlavním motivem byla manipulace muže s dlouhou sukní, kterou měl na sobě, pod níž, jako pod oponou, střídavě ukrýval dívku. Barokní hudba Nicoly Porpory dodávala dílu vážnost a nádech starobylosti, krásná těla interpretů pak esteticky dokreslovala celkový dojem.

Sám se sebou (Karolína Skálová, Dominik Vodička). Foto: Martin Macoun.

První polovinu představení zakončila Důvěrná místa vytvořená Samuelem Delvauxem k Roku české hudby 2014 a k 160. výročí narození skladatele Leoše Janáčka. Zadání, jak uvádí program, je striktní: „Vizualizace vybraných scén ze života našeho hudebního génia.“ Na jevišti stálo křeslo a tři lampy. Tanečník v roli skladatele usedl do křesla a začal studovat jakousi knihu, možná partituru. Najednou odněkud přiběhla žena a jednu z lamp zhasla. Tak se rozeběhl komický úvod zhasínání a rozsvěcení lamp, kdy skladatel bojoval se třemi ženskými postavami, které se světla snažily zhasnout, možná ho obrazně připravit o nápad či inspiraci. Potyčku skladatel sváděl poměrně dlouhou dobu, střídaly se sóla a duety, až nakonec všechny tři ženy muže obstoupily a dramaticky zhasly i poslední lampu nad jeho hlavou.

Ztracené iluze Attily Egerháziho začaly napodruhé i s hudbou, jejímž původním výpadkem se naštěstí tanečníci nenechali rozhodit. Dílo se ubíralo neoklasickou cestou v melancholickém duchu. Nádherná hudba Arvo Pärta byla vděčným podkladem, na kterém autor postavil adagiové duety, které se navzájem prolínaly a plynuly. Občas pouze interpretům chyběla větší synchronizace. 

K vrcholům večera patřila premiéra choreografie Free Love od Samuela Delvauxe. Pojednávala o křehkosti lidských vztahů, komunikaci mezi partnery, vše bylo situováno do prostoru kolem postele. Tanečníci se ocitali na ní, za ní, vedle ní, a dokonce pod ní, když se schovávali, aby mohli nečekaně vyskočit na jeviště. Tři páry odtančily choreografii na koláž komerční hudby, kde se vyskytly například písničky Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler či Timer after Time od Cyndi Lauper. Diváci, kteří tyto hity většinou znali, si mohli kromě nenáročného poslechu oblíbených písniček také užít dění na jevišti, kde se střídaly komické scény s vážnějšími tématy a lidskými pochybnostmi. Choreografie měla gradaci a nápaditě rozpracovaný námět. Napětí postupně narůstalo, až propuklo v divokou scénu pokrytou peřím z rozervaných polštářů.

Celý večer byl příjemným a napínavým zážitkem, kdy si divák mohl užít výborné interpretační výkony v kvalitních choreografiích.

Psáno z představení 25. října 2015, Stavovské divadlo.

Nulová gravitace 2016

Už žádné slzy / No More Tears
Choreografie: Jiří Sebastian Voborský

Umírající labuť
Choreografie: Anna Jirmanová, Michail Fokin

Očista
Choreografie: Aleš Hanzlík

Sám se sebou / Curtain Up
Choreografie: Attila Egerházi
Hudba: Nicola Porpora

Důvěrná místa / Espaces intimes
Choreografie: Samuel Delvaux
Hudba: Leoš Janáček

Ztracené iluze / Lost Senses
Choreografie: Attila Egerházi
Hudba: Arvo Pärt

Free Love
Choreografie: Samuel Delvaux

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Aleš HanzlíkAnna JirmanováAttila EgerháziJiří Sebastian VoborskýMichail FokinSamuel Delvaux

Balet Praha Junior

Stavovské divadlo

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

listopad 2020

Po Út St Čt So Ne
26
27
28
29
30
31
1
2 3 4 5
6
7
8
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23 24
25
26
27
28
29
30 1
2
3
4
5
6
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: