Jaro Viňarský je jedním z mála choreografů současného tance, který s každým svým dílem přináší na jeviště něco nového, neotřelého a nápaditého, co dokáže diváky potěšit, dojmout či přimět pohlédnout hlouběji do svého srdce. Paisyn je choreografie dotovaná Cenou Sazky za objev v tanci roku 2007 a vznikla mezinárodní spoluprací tanečníků ze Slovenska a Portugalska (Jaro Viňarský, Joao Costa, Matej Matejka, Andrej Petrovič). Premiéra v divadle Ponec se uskutečnila v rámci Festivalu slovenského tance Hybaj ho! 2. října 2007.
Čtyři tanečníci rozechvěli vzduch Ponce nevídanou křehkostí. Obnažili svá srdce a na povrch jejich pohybů se vynořovaly hluboko zaryté křivdy a jizvy, způsobené bezelstnou vírou, zklámáním, bolestí – jizvy na vztahu otce a syna. Nevyslovitelné pouto, které do zásadní míry formuje život každého muže, má mnoho podob. Jeho stopy si nese syn i otec s sebou navždy, i když to málokdy nahlas přiznávají; jejich vztah bezprostředně ovlivňuje vnímání jiných mužů. Hledání lásky, důvěry a přátelství blízkého muže je nekonečnou nadějí. Paisyn je na jevišti „diskusí“ tanečníků nad svými osudy, hledáním naplněného vztahu, pátráním po „otci“ či „synovi“, po milovaném muži. Sólové výpovědi se stýkají v kontaktních duetech, role se a partneři se zaměňují v hledání ideální kombinace. Mužský element zde obnažuje svou zranitelnost a dožaduje se porozumění, intimita jednotlivých výpovědí překračuje „čtvrtou stěnu“ a útočí na diváka svou naléhavostí a upřímností.
Lehkost, s jakou Jaro Viňarský stírá hranice mezi tancem a každodenním pohybem, a přirozenost tanečníků ve vynikajících výkonech dodává představení punc opravdovosti, upřímnosti, bez nadbytečného afektu či exhibice. Rovnocenný kvartet v křehké harmonii tance…
Josef bartoš
Vážený pane Vavruchu, odpověď naleznete v e-mailu. S pozdravem Josef BartošJsou kritici blbci?