Pelat – V hlavních rolích dřevěná kláda a divák

Náměstí Václava Havla (piazzetta pražského Národního divadla) 13. června 2017 ožilo mnohovrstevnatou inscenací Pelat, jejímiž hlavními postavami byli španělský performer Joan Català a čtyři diváci. Dílo bylo vystavěno na komunikaci s obecenstvem. Od samého počátku, kdy Català vchází do veřejného prostoru s obrovskou dřevěnou kládou, kterou má na rameni zatíženou kbelíkem s různými akrobatickými potřebami jako třeba křída, bederní pás, lano aj., si jí vymezil svůj prostor. Nejdřív diváky trochu povodil tam a zpět, riskantně vstoupil do blízkosti všech přítomných, kteří uskakovali, zatímco on kládu ladně převalil z jednoho ramene na druhé, aby se ukotvil v uzavřeném rohu u technické budovy Národního divadla. Tam bílou křídou naznačil střed a od něj do čtverce čtyři paprsky v délce sloupu, čímž vymezil bezpečnost prostoru za hranicemi pomyslného pódia.

14. 6. 2017 recenze

Pelat (J. Català Carrasco). Foto: Facebook Veronika Štefanová

Autor Lucie Břinková

Už v tento okamžik si vybral svoji první „oběť“, která ještě ani netušila, jak velkou roli v představení sehraje. Nadto bylo třeba nakreslit místo – kruh – pro zmiňovaný kbelík, který dosud plápolal ve vzduchu. Rychle se ocitl na zemi a kláda se naklopila do našikmené až vertikální pozice a umělec kolem ní balancoval, pobíhal, nadbíhal jí, odstrkoval ji a chytal, jednoduše zkoušel, co kůl vydrží. Neváhal gestem vyzvat již zúčastněného a dalšího vybraného diváka (spolutvůrce inscenace), aby taktéž zkusili balanční „tanec u tyče“ – zdá se, že Catalàovým záměrem je do představení zapojit všechny přihlížející. Ale v hlavních rolích budou jen čtyři dobrovolníci, a aby jich byl správný počet, je třeba tým mužů ještě o dva parťáky doplnit. Jen co se ocitnou další vybraní diváci v jevištní zóně, přistává jim v rukou černý balíček, kde najdou vybavení – bederní pás a lano, téměř do vteřiny jsou zapřaženi a běhají po kruhu jako stádo cvičených koní, což evokuje i příhodný zvuk koňského frkání, jež Català sám obstarává. Za chvíli stojí v zástupu a na ramenou jim přistává kláda – naštěstí se zborcení některého z účastníků pod tíhou kůlu nekoná. Jelikož ale nejsou všichni pánové stejně vysocí, vyvolává tato sekvence salvy smíchu. Někoho se tyč ani nedotkne, protože ramena má níž, než je pro tento moment potřeba, a jen tak si v zástupu lehce cupitá mezi svými kolegy.

Català se nebojí během inscenace zvednout i na zemi sedící děti a ženy, aby se podílely na jeho vizi, a i ty jsou zapojeny do procesu posouvání a hlídání tyče. Ostatní, kteří měli tu smůlu, že nebyli vybráni do tohoto venkovního velmi zábavného a dobře promyšleného díla, mohli alespoň zpívat, respektive vydávat velmi živočišné zvuky, a doladit šmrnc originálního setkání.

Dílo vrcholí Catalàovým šplhem po kládě, jištěným performerovými souputníky, kteří dostali jeho plnou důvěru. Drží totiž (každý v jednom rohu) v rukou lano, které tyč upevňovalo ve vertikální poloze, přesně jako v cirkuse. Jakmile je vše dobře vypnuto, jsou přizváni další účastníci, kteří jistí tyto sice silné, ale již vysílené muže, a Català může vylézt na vrchol, kde v podřepu vypouští konfety, a tím strukturovanou a pevně danou improvizaci ukončuje.

Dílo je unikátní svou plynulostí, hravostí a lehkostí, ačkoli začíná zatížením zad hlavního hrdiny. Možná chtělo také různými prostředky nového cirkusu upozornit na nedůstojnost zacházení a jednání se zvířaty v tradičním cirkusu. Vše je detailně promyšleno, nechybí živá, velmi přirozená komunikace s publikem, hravost čiší tomuto španělskému interpretovi z očí. Je to živel, kterého jen tak něco nezastaví, a navíc se zdá, že se u tohoto fyzicky velmi náročného díla snad ani nezapotil. Bravo!

Psáno z představení 13. června 2017, náměstí Václava Havla.

Tanec Praha 2017 / Tancem proti předsudkům
Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla
28. května–28. června 2017

Pelat

Koncept, režie a interpretace: Joan Català Carrasco
Spolupráce: Cronopis Espai de Circ (Mataró), L’animal a l’esquena (Celrà, Girona), Festival Sismògraf (Olot), Teatre Municipal de l’Escorxador (Lleida), Trayectos (Zaragoza), Festival TNT (Terrassa), Asociación Cultural Ulls Art (Barcelona)