Povídky v Českých Budějovicích – Příběhy bez konců
Před svým odchodem z pozice uměleckého šéfa souboru baletu Jihočeského divadla se Attila Egerházi loučí se svým souborem premiérou komponovaného večera Povídky. Pro svůj záměr pozval do Českých Budějovic renomovaného českého choreografa Jana Kodeta a začínajícího tvůrce norské národnosti Ole Kristiana Tangena. Dramaturgie večera nabídla divákům desítky krátkých příběhů, zastavení, úryvků a pocitů, zabalených do estetického hávu plynoucích pohybů. Vsadila na jednotnou koncepci a nenáročný obsah choreografických etud, což vzhledem k limitům pozornosti a soustředění i zkušeného tanečního diváka nebyla volba nejšťastnější. Příliš mnoho příběhů a náznaků, žádné rozuzlení. Dojem z představení tak splynul ve škálu sól, duetů či trií a spíše než samotní tvůrci byli hvězdami večera tanečníci.
Zatančili… a zmizeli
Před oponou stojí muž. Připravuje se na svou cestu, na svůj nový osud, nutnost udělat zásadní krok. Zdaří se. Překročí tělo ležící ženy a opona se otevírá. Osm tanečníků v kostýmech tlumené barvy postupně tvoří dav. Každý z nich je součástí fungující skupiny, dýchajícího, pulzujícího tělesa, které nás přitahuje svou energií a odevzdaností celku. Taneční kroky vycházejí z civilních pohybů, rozehrávají se zajímavé tvary, které násobí počet končetin v unisonu. Občas se někdo vydělí, aby naznačil vlastní cestu, osud, vztah, poté se zase vrátí tam, kam patří. Prostor vymezený ze tří stran visícími řadami žárovek, jako by zdůrazňoval jeviště života, na které vcházíme. Během představení začnou postupně zhasínat – scéna se do tmy ale neponoří. Na konci jedna dívka spadne – ostatní však tančí dál. Opona se zavírá.
Tangen si ve své etudě …a zmizeli hraje s pohybem a rytmem, dává příležitost tanečníkům k jinému způsobu práce s jejich těly. Naznačuje vztahy a pocity, nijak podrobněji je nerozvádí. Na potemnělé scéně, v tmavých kostýmech a v podkresu temné hudby působí celé dílko značně melancholicky, žádné drama se ale nekoná. Některé přechody mezi variacemi a sóly či duety působí násilně, stejně jako hudební střihy. Jedná se spíše o koláž pohybových nápadů, které si tanečníci, a díky tomu také diváci, s chutí užívají.
Řekni sýr a tanči dál
Choreografie Řekni sýr! probudí po pauze obecenstvo do optimističtější nálady. Pět tanečníků v křiklavých maskách sedí netrpělivě na židlích, nemohou se dočkat, až na ně přijde řada, aby nám mohli odvyprávět svůj příběh. Každý z nich je jedinečný, chce zaujmout publikum i své kolegy.
Točicí a jezdicí křesílka poskytují jejich majitelům výhodnou schopnost natočit se do záře reflektorů, jak potřebují. To však nestačí, přijdou brzy na to, jak si podmanit i světlo, aby měli svůj obraz vždy pod kontrolou. Chtějí pobavit, nadchnout, zapůsobit. Zažívají chvilky naděje, porozumění i odvržení. Sonda do každodenního života umělců odkazuje k velkolepé přátelské party nebo třeba konkurzu na muzikál. Okamžiky niterné výpovědi střídá pokrytecký exhibicionismus, který vede od otázky: „Kdo jsem?“ – k odpovědi: „Kým jsem…“
Kostýmy: Petra Lebdušková
Asistent choreografa: Béla Kéri Nagy
Kostýmy: Simona Rybáková
Světelný design: Daniel Tesař
Asistent choreografa: Zdeněk Mládek
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Petra Lebdušková
Asistentky choreografa: Barbora Coufalová a Cristina Porres Mormeneo