Povídky v Českých Budějovicích – Příběhy bez konců

Zatančili… a zmizeli

Před oponou stojí muž. Připravuje se na svou cestu, na svůj nový osud, nutnost udělat zásadní krok. Zdaří se. Překročí tělo ležící ženy a opona se otevírá. Osm tanečníků v kostýmech tlumené barvy postupně tvoří dav. Každý z nich je součástí fungující skupiny, dýchajícího, pulzujícího tělesa, které nás přitahuje svou energií a odevzdaností celku. Taneční kroky vycházejí z civilních pohybů, rozehrávají se zajímavé tvary, které násobí počet končetin v unisonu. Občas se někdo vydělí, aby naznačil vlastní cestu, osud, vztah, poté se zase vrátí tam, kam patří. Prostor vymezený ze tří stran visícími řadami žárovek, jako by zdůrazňoval jeviště života, na které vcházíme. Během představení začnou postupně zhasínat – scéna se do tmy ale neponoří. Na konci jedna dívka spadne – ostatní však tančí dál. Opona se zavírá.

Tangen si ve své etudě …a zmizeli hraje s pohybem a rytmem, dává příležitost tanečníkům k jinému způsobu práce s jejich těly. Naznačuje vztahy a pocity, nijak podrobněji je nerozvádí. Na potemnělé scéně, v tmavých kostýmech a v podkresu temné hudby působí celé dílko značně melancholicky, žádné drama se ale nekoná. Některé přechody mezi variacemi a sóly či duety působí násilně, stejně jako hudební střihy. Jedná se spíše o koláž pohybových nápadů, které si tanečníci, a díky tomu také diváci, s chutí užívají.  

Řekni sýr a tanči dál

Choreografie Řekni sýr! probudí po pauze obecenstvo do optimističtější nálady. Pět tanečníků v křiklavých maskách sedí netrpělivě na židlích, nemohou se dočkat, až na ně přijde řada, aby nám mohli odvyprávět svůj příběh. Každý z nich je jedinečný, chce zaujmout publikum i své kolegy. 

Točicí a jezdicí křesílka poskytují jejich majitelům výhodnou schopnost natočit se do záře reflektorů, jak potřebují. To však nestačí, přijdou brzy na to, jak si podmanit i světlo, aby měli svůj obraz vždy pod kontrolou. Chtějí pobavit, nadchnout, zapůsobit. Zažívají chvilky naděje, porozumění i odvržení. Sonda do každodenního života umělců odkazuje k velkolepé přátelské party nebo třeba konkurzu na muzikál. Okamžiky niterné výpovědi střídá pokrytecký exhibicionismus, který vede od otázky: „Kdo jsem?“ – k odpovědi: „Kým jsem…“