Odlišit nový cirkus od pohybového nebo tanečního divadla není snadné a není ani vždy možné rozdílnosti mezi nimi jednoznačně posoudit. Taneční figury prosakují do akrobacie, akrobacie do tance, místy se vynoří i slova. Tělo jako extrémně tvárný nástroj spojuje tanec s novým cirkusem víc než s kterýmkoli jiným druhem performativního umění. Tělo a tělesná intimita pronikají do nového cirkusu dokonce i jako téma. Stávají se předměty uměleckého zkoumání a experimentování. Jeden ze současných proudů nového cirkusu určuje tematicky i obsahově právě lidské tělo. Tento proud se vzdaluje globálním politickým a společenským problémům, oddaluje se i hlubokomyslným filozofickým úvahám, které jen výjimečně nekončí jako bezzubá klišé. Základem tvůrčí práce už není to, co jednotlivé artisty nebo úzkou skupinu akrobatů přesahuje, ale naopak to, co je spojuje. Přátelství, důvěra, talent, chuť do života, zájem tvořit, touha experimentovat s tím, co už znají a co už zvládají.
Příkladem takového způsobu umělecké spolupráce je švédský soubor Sisters, který reprezentují tři akrobaté – Francouz Valia Beauvieux, Dán Mikkel Hobitz Filtenborg a Španěl Pablo Rada Moniz; tým doplňuje technik a světelný designér z Norska Bjørn Olav Hauknes.
Soubor Sisters jako první tvůrčí počin představil v Evropě inscenaci Clockwork (Strojek v hodinkách). Tři akrobaté jako čerství absolventi stockholmské Dans- och cirkushögskolan zaznamenali s některými čísly úspěch na mezinárodních cirkusových soutěžích a v jiných mezinárodních projektech (např. Circus Next). Letos v prosinci představili Clockwork i v pražských Jatkách78.
Sisters ve své prvotině pracují se vším, co mají k dispozici. Na dnešní dobu netradičně se tak uchylují k multidisciplinárnímu přístupu. Obsah inscenace se očividně odvíjí od nadprůměrných fyzických dovedností všech tří protagonistů. Proto více než dramaturgickou vnímáme choreografickou kompozici.Představení inscenace je koláží, která je poskládána z akrobatických, pantomimických i hudebních čísel. Základem pro tvorbu jednotlivých choreografií byla schopnost akrobatů vytvořit nové artistické figury na nářadí, jakými jsou čínské tyče, gymnastické kolo a volné lano. Součástí proměny tradičních cirkusových figur v nové je i schopnost akrobatů zasadit je do časového rámce. Společně tak vytváří dynamicky různorodé i významově odlišné situace.
V Clockwork s proměňující se dynamikou souvisí i měnící se intenzita světla, zvuku (hudebního i vyluzovaného na různé předměty) a střídání cirkusových disciplín, ve kterých elegantní sólové číslo pozemní akrobacie střídá náročná dua nebo tria na čínské tyči nebo v gymnastickém kole.
Sisters si v Clockwork okatě pohrávají s protiklady, které nacházejí ve vlastním těle a zvláště pak v konfrontaci síly. Společně se pohybují ve vzduchu i na podlaze. Jejich těla se od sebe nemohou odlepit. Jeden pronásleduje druhého, a jakmile třetí změní směr, mění ho i ostatní. Vůdčí role se ve skupině nepravidelně přeskupují. Dominantní postavení si pokaždé jeden z mužů znenadání nárokuje. To je patrné zvláště v situacích, kdy se společně ocitají na čínských tyčích. Jednu z nich v první půli představení doplňuje obří dřevěné rameno, jež muži – jeden po druhém a v různém směru i tempu – roztáčí dokola. V daný moment připomíná obří kosu, která kácí všechno kolem sebe k zemi. Muži musí následovat pohyb ramene a kopírovat zemi jako stébla trávy po vydatném dešti. Před otáčející se hrozbou prchají i na tyče, přičemž ve střídavém tempu přeskakují z jedné na druhou, jako by před sebou navzájem prchali. Někdy se na tyčích svými těly podpírají, jindy bojují o místo. Vzájemná pomoc střídá boj o přežití a ten zase zákeřné naschvály. Protikladné a nevypočitatelné jednání všech tří artistů je komické, napínavé i obavy vzbuzující. Dynamické a svou riskantní povahou dramatické momenty střídají situace mnohem komornější a intimnější. Tou je například výstup Mikkela Hobitze Filtenborga, ve kterém zavěšen na laně za vlasy visí v pološeru v prázdném prostoru s kalhotami staženými u kotníků. Jeho tělo se pomalu otáčí kolem své osy, cele obnaženo, bez studu a hany se nechá ozařovat drobným paprskem. Daná situace nepůsobí vulgárně, trapně ani směšně. I přesto, že mladík visí za vlasy, během několika vteřin se přestaneme soustředit na bolest, kterou zažívá, a vnímáme jen čas. Ten se postupně zpomaluje.
Představení inscenace Clockwork je hodinovým zastavením ve všedním dni, je vytržením z banality, je ukázkou fyzické dokonalosti a dokonalé koordinace tří těl. Fyzická síla a energický náboj, který proudí z každého ze tří mužů, jsou povzbuzující. Clockwork Autoři/umělci: Valia Beauvieux (France), Mikkel Hobitz Filtenborg (Dánsko), Pablo Rada Moniz (Španělsko)
Světelný designér: Bjorn Olav Hauknes
Zvuk, živá hudba: Dimitris Papaioannou, Girwrgos Poulios, Mikkel Hobitz Filtenborg
Kostýmy: Nadia Leon
Technik: Bjorn Olav Hauknes
Produkce: Peggy Donk