Proč jsou květy krásné? – Poetická otázka bez poetické odpovědi

Ryze mužské obsazení tohoto představení vytvořilo specifickou energii a souhru tanečních těl. Každý ze čtyř tanečníků – Ivan Sačkov, Roman Mustafin, Pavel Kosarev a Artem Bogučarskij – obul odlišnou barvu ponožek jako jediné rozpoznávací znamení k černým minimalistickým kostýmům. Ve skupinových pasážích se tanečníci pohybovali v přísném synchronu a, bohužel, bylo znát, jak moc se navzájem kontrolují – autenticita interpretace tak částečně vyprchala. Velmi originální byly mužské duety, ve kterých choreograf využil řadu ženských póz z klasické partneřiny (např. arabesky penchées či záklony).

Pohybový slovník obsahoval místy až příliš uhlazené, a navíc obecně často používané prvky contemporary dance a komerčních stylů – ty byly sice provedeny na vysoké úrovni, s nepřehlédnutelnou plasticitou a energií, nicméně působily jaksi přísně naučeně a strojeně. Naštěstí se tanečníkům z tohoto stereotypu podařilo vystoupit v momentech, kdy pohyby nebyly záměrně synchronizované, kdy interpreti dostali více prostoru k improvizaci a nemuseli se tolik hlídat. Bylo zajímavé pozorovat, jak se jejich výraz během představení vyvíjel od až školsky přesných úvodních gest a pohybů k uvolněnému závěru, kdy ze sebe vydali všechno. Co se techniky týče, zvládali všichni čtyři tanečníci s přehledem náročné techniky floorwork, přemety a další akrobatické prvky, stejně jako partnerskou spolupráci.

Poezii okamžiku podtrhl v představení působivý světelný design, dotvářející atmosféru proměnlivých chvil. Každá scéna měla jiný světelný charakter, od jednoduchých horních bodovek po barevné filtry a ostré změny podobné stroboskopu. Nutno podotknout, že nebýt právě světelného designu, mnohé scény by ztratily na přitažlivosti a napětí.

Další velmi silnou složkou představení byl zvuk. Tanec doprovázela lyrická hudba z dílny Jaroslava Ejali Málka, která vytvářela různé nálady – meditativní, vášnivou, skličující, rozervanou, divokou. Jedna z pasáží, která byla obzvlášť zvukomalebná, kombinovala zvuky lidského dechu a polykání s pohyby vpíjejícími se do mlhavého světla.

Představení Proč jsou květy krásné? by se dalo shrnout jako sled zajímavých choreografických nápadů podpořených kvalitním světlem a zvukem, kde se něžnost promítala do až femininních pohybů paží a torza, mužský element pak převažoval v akrobatických pasážích. Kdo hledal příběh či hlubší sdělení, byl zřejmě zklamán. Z pohledu diváka se na jevišti střídaly okamžiky velmi intenzivní, kdy nešlo spustit zrak ze scény, a zdlouhavé, postrádají gradaci. Každopádně znamenal tento večer zajímavý exkurz do současné ruské choreografické tvorby.  

Psáno z představení 9. března 2017, KC Cooltour.    

Proč jsou květy krásné?
Koncept a režie: Lara Garri
Choreografie: Jevgenij Venin
Hudba: Jaroslav Ejali Málek