Proč jsou květy krásné? – Poetická otázka bez poetické odpovědi

Až naivně poetickou otázku Proč jsou květy krásné? položili v názvu své choreografie zástupci moskevského tanečního divadla Teatrplasticheski, které hostovalo 9. března 2017 v ostravském Cooltouru. Odpověď na ni přišla v podobě lyrického představení připomínajícího kaleidoskop barev rozházených střípky skleněných květů, s jistou dávkou něžnosti, ale i mužné síly a rozervanosti. Autoři projektu Lara Garri a Jevgenij Venin se mimo jiné zhlédli v poezii Williama Blakea a inspirovali se hledáním krásy okamžiku, pomíjivostí světa a tápáním člověka v něm. Zaujal je zejména Blakeův citát: „Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.“ Jejich ambice promítnout tuto myšlenku na jeviště měla za výsledek esteticky příjemné, avšak plytké choreografické dílo, a ačkoli nebylo záměrem stavět na dějové lince, přece jen chyběly pojící prvky a kulminace.

17. 3. 2017 recenze

Proč jsou květy krásné? Foto: Petr Kiška

Autor Tereza Cigánková

Ryze mužské obsazení tohoto představení vytvořilo specifickou energii a souhru tanečních těl. Každý ze čtyř tanečníků – Ivan Sačkov, Roman Mustafin, Pavel Kosarev a Artem Bogučarskij – obul odlišnou barvu ponožek jako jediné rozpoznávací znamení k černým minimalistickým kostýmům. Ve skupinových pasážích se tanečníci pohybovali v přísném synchronu a, bohužel, bylo znát, jak moc se navzájem kontrolují – autenticita interpretace tak částečně vyprchala. Velmi originální byly mužské duety, ve kterých choreograf využil řadu ženských póz z klasické partneřiny (např. arabesky penchées či záklony).

Pohybový slovník obsahoval místy až příliš uhlazené, a navíc obecně často používané prvky contemporary dance a komerčních stylů – ty byly sice provedeny na vysoké úrovni, s nepřehlédnutelnou plasticitou a energií, nicméně působily jaksi přísně naučeně a strojeně. Naštěstí se tanečníkům z tohoto stereotypu podařilo vystoupit v momentech, kdy pohyby nebyly záměrně synchronizované, kdy interpreti dostali více prostoru k improvizaci a nemuseli se tolik hlídat. Bylo zajímavé pozorovat, jak se jejich výraz během představení vyvíjel od až školsky přesných úvodních gest a pohybů k uvolněnému závěru, kdy ze sebe vydali všechno. Co se techniky týče, zvládali všichni čtyři tanečníci s přehledem náročné techniky floorwork, přemety a další akrobatické prvky, stejně jako partnerskou spolupráci.

Poezii okamžiku podtrhl v představení působivý světelný design, dotvářející atmosféru proměnlivých chvil. Každá scéna měla jiný světelný charakter, od jednoduchých horních bodovek po barevné filtry a ostré změny podobné stroboskopu. Nutno podotknout, že nebýt právě světelného designu, mnohé scény by ztratily na přitažlivosti a napětí.

Další velmi silnou složkou představení byl zvuk. Tanec doprovázela lyrická hudba z dílny Jaroslava Ejali Málka, která vytvářela různé nálady – meditativní, vášnivou, skličující, rozervanou, divokou. Jedna z pasáží, která byla obzvlášť zvukomalebná, kombinovala zvuky lidského dechu a polykání s pohyby vpíjejícími se do mlhavého světla.

Představení Proč jsou květy krásné? by se dalo shrnout jako sled zajímavých choreografických nápadů podpořených kvalitním světlem a zvukem, kde se něžnost promítala do až femininních pohybů paží a torza, mužský element pak převažoval v akrobatických pasážích. Kdo hledal příběh či hlubší sdělení, byl zřejmě zklamán. Z pohledu diváka se na jevišti střídaly okamžiky velmi intenzivní, kdy nešlo spustit zrak ze scény, a zdlouhavé, postrádají gradaci. Každopádně znamenal tento večer zajímavý exkurz do současné ruské choreografické tvorby.