Rádio Svobodná Bystrouška – Příběh o volnosti převyprávěný slovem a tancem

Rádio Svobodná Bystrouška. Foto: Martin Divíšek.

Autor: Josef Bartoš

Autorské duo se tentokrát pro námět obrátilo do literárních vod, konkrétně sáhlo po známé lyrické bajce Liška Bystrouška českého spisovatele a novináře Rudolfa Těsnohlídka. Původní pohádkovou předlohu ctí do značné míry a z valné většiny převypráví doslova celý liščí příběh tanečními prostředky. Sledujeme tak revírníka Bartoše, který se snaží lapenou Bystroušku vychovat jako ideálního mazlíčka pro svého syna Pepíka. V titulní postavě však neusínají její divoké kořeny, a tak postupně u svých domácích nadělá tolik neplechy, až nakonec prchá do lesa, kde ji čekají další dobrodružství s ostatními lesními obyvateli. Název premiérového titulu zároveň evokuje rozhlasovou stanici Svobodná Evropa, která má podtrhovat téma svobody, o kterou jde dle slov choreografa v pohádkovém příběhu především. Aby se tvůrci přiblížili skutečnému vysílání, celý jevištní děj se odehrává v moment, jako kdyby byl právě zaznamenáván v nahrávacím studiu.

Termín „převyprávět“, který užívám výše, je zde na místě, jelikož Petr Zuska volí velmi ilustrativní choreografický přístup, který nemá příliš daleko od pantomimy. Tento interpretativní styl jsme už v jeho tvorbě mohli spatřit dříve, vzpomeňme na jeho Sólo pro nás dva, jímž se loučil s šéfovským postem v Baletu Národního divadla. Velkou roli v obou případech hraje výběr zvukové kulisy k inscenacím – novinka totiž obsahuje namluvenou rozhlasovou nahrávku liščího příběhu, jíž propůjčil hlas na počátku šedesátých let Karel Höger. Téměř každé gesto i pohyb v Zuskově choreografii koresponduje s mluveným podkladem. Tomuto většinovému konceptu se vzdalují pouze části, v nichž používá jako hudební doprovod koláž instrumentálních skladeb a tam se rovněž projevuje jeho choreografické umění – podařené jsou například patálie Bystroušky s jejím psím kamarádem Lapákem na výňatek z Mozartovy Malé noční hudby. Muzikalitu Petrovi Zuskovi upřít nelze, a tak můžeme pozorovat živou a dynamickou choreografii plnou skočných prvků, ale i do detailu promyšlených vazeb souvisejících právě s hudební skladbou. Největší taneční prostor má Liška Bystrouška v podání Ayano Nagamori, které Zuskův styl padne jako ulitý. Diskutabilní je pro mě však herecké zpracování postavy a výraz, který je z valné většiny přehráváním kladných a záporných emocí. Emoční odstíny jiných rozpoložení na pomyslném kontinuu mezi štěstím a smutkem jako by jednoduše neexistovaly. I tak se domnívám, že právě tyto momenty jsou choreograficky nejcennější.

Minimalistickou a velmi funkční scénu vytvořil Jan Dušek a rozhodně bych ji zahrnul ke kladům celé inscenace. Dušek si v podstatě vystačil jen s pár objekty, které se proměňují podle situace. Jednoduchost výtvarného pojetí balancuje popisnost celé choreografie i konkrétnost mluveného slova. O barvité kostýmy, které vždy vynikají na tmavé scéně, se postaral Pavel Knolle. Velmi vydařené a originální se mi zdají například ty psa Lapáka nebo zeleného skokana, které jsou dostatečně nekonkrétní, aby stimulovaly divákovu fantazii, ale stále založené na reáliích, například barvě zvířete. Naopak převleky lesních zvířat v druhé části najednou připomínají lidské ošacení z různých prostředí, například komplet dívky, která jako by právě dorazila z kabaretu, nebo dívky v bílém županu, uvázaném turbanu a s výraznými slunečními brýlemi. Proč se najednou zrovna tato zvířata odlišují od ostatních, jsem bohužel během sledování inscenace nerozluštil. Stejně tak je pro mě záhadou využití krychlí nasazených na hlavách lidských postav. Na nich je z každé ze čtyř stran nakreslený lidský obličej a svrchu temeno hlavy. Diváci tak zcela přichází o plasticitu a výraz interpretů, což považuji v divadelním prostředí za velkou nevýhodu.

Petr Zuska a Štěpán Benyovszký vytvořili představení, jež má potenciál zaujmout širokou diváckou bázi. Pohádkový námět a hravé zpracování se zdá být ideálním lákadlem pro dětské publikum, kdežto nahrávka z šedesátých let naopak může zaujmout jejich rodiče, kteří si tak budou moci zavzpomínat na svá mladá léta (ačkoliv někdy instrumentální doprovod příliš interferuje s mluveným slovem, kterému je hůře rozumět). Zároveň tvůrci zahrnuli do celkové struktury hned několik tak zvaných „zcizováků“, které přibližují celé dílo právě k dospělé většině (pochybuji však, že u některých z nich bude dětských divák chápat jejich význam). Z tohoto pohledu se mi tak zdá uvedení Rádia Svobodná Bystrouška jako chytrý dramaturgický tah.

Psáno z on-line premiéry dne 26. prosince 2020 a ze záznamu na Vimeo.

Rádio Svobodná Bystrouška
Původní příběh: Rudolf Těsnohlídek
Úprava libreta a režie: Petr Zuska, Štěpán Benyovszký
Choreografie: Petr Zuska
Kostýmy: Pavel Knolle
Light design: Daniel Tesař
Hudební režie: Zbyněk Perla
Asistent choreografa: Béla Kéri Nagy
On-line premiéra: 26. 12. 2020