Rossini Ouvertures – Tak trochu promarněná příležitost

Předehry italského skladatele Gioacchina Rossiniho zněly na festivalu Dance Brno jedna za druhou jako pocta úspěšnému skladateli, který zaplavoval operní svět množstvím děl vzbuzujících nadšení i nejeden skandál na premiéře. Až do konce života žil jako bohatý soukromník v Paříži, kam v roce 1832 přesídlil. Jeho opery veseloherního charakteru vycházejí z italské opery buffy, kterou přivedl k nepřekonatelné dokonalosti. Nevyčerpatelným množstvím hudebních nápadů, vtipem a lehkostí hýřil Rossini samozřejmě již v jejich ouverturách, jež roztančil v Janáčkově divadle Spellbound Contemporary Ballet v choreografii Maura Astolfiho (jako zájezdové těleso ho založil v roce 1994 v Římě).

Rossini Ouvertures. Foto: Cristiano Castaldi.

Rossini Ouvertures. Foto: Cristiano Castaldi.

Uměleckou ambicí autora Rossini Ouvertures měla být pocta skladatelovu opojnému géniu, jeho nespoutané energii a bohémskému rozletu, narušovaném skladatelovou bipolární poruchou. Více jak hodinový kus se odehrává povětšinou ve velmi sporém nasvícení, z něhož se postupně vynořuje devět členů souboru, jejichž nezpochybnitelnou devízou je technická vyspělost a schopnost rozkmitat těla do roztodivných vibrací v bizarně vyhlížejících kombinacích, jež těží z klasického vyškolení tanečníků. Stálý shon na jevišti vyvolává dojem neklidu, který ženou do maxima netrpělivá těla pěti mužů a čtyř žen a ti pregnantně zachycují roztěkanost pohybových impulsů.

Astolfi chtěl materializovat Rossiniho hudbu ve fyzicky prudkém víru plném radosti, ale i obav a nejistot. Metaforu těchto nočních můr personifikuje černě zakuklená tanečnice vyrušující umělce při bonvivánských zábavách či divokých jízdách s několika partnerkami v posteli (komplikovaností tělesných propletenců by se mohla inspirovat nejedna erotická příručka). 

Rossini Ouvertures. Foto: Cristiano Castaldi.

Rossini vyhlíží atleticky, je mladým mužem se světlou pletí a tmavými kučerami. Kostýmy se inspirují dobovou módou 1. poloviny 19. století, vidíme fiží na halenách, vesty, vázanky a krátké kalhoty končící v délce těsně pod kolena. Jevišti dominuje mahagonová stěna, s mnoha tajnými dvířky a šuplíky, skrývající skladatelovo múzické pnutí i prostopášné rozmary. Vystupují z ní Rossiniho neodbytní obdivovatelé, ctitelky a postavy z oper, jejichž identifikace je jistá jen v případě sólového zpěvného partu z Lazebníka sevillského, k němuž odkazuje scénka u holiče. Stěna tvoří hranici mezi snem a skutečností. Ale i do reality proniká předtucha obav ze smrti, když se z vysunutého boxu stává postel, zpoza níž vylézá ona tmavá balerína narušující skladatelovo laškování s dívkou vznášející se nad ním.

V okamžicích radostného opojení nechybí stůl s pokrmy a židle, kdy tanečníci debužírují předložené lahůdky. Finální schizofrenní stavy pak protagonista zažívá pod bílou drapérií rozvlněnou tanečníky – vykukují z ní ruce, nechybí osudová dáma zužující skladatele na smrtelné posteli.

Obdivuhodná je asertivita tanečníků, s níž přijímají poryvy nepředvídatelně se deroucího pohybového toku, doslova přehlceného škubáním, třesem, kroucením a nejrůznějšími tiky, které mají vyjádřit vibrace Rossiniho hudby a jeho životní apetit. Choreograf ovšem zběsile uhání vpřed a nenechá si čas na pointu. Bylo by naivní si myslet, že křečovitý úsměv, záškuby hlavou a vystrkování hýždí do hlediště budou dostačujícím zdrojem pro žertíky. Proto Rossiniho hudba v lecčems převyšuje taneční kompozici, která postrádá opravdu pevné dramaturgické ukotvení, tak aby se jednotlivé obrazy vzájemně nepřekrývaly a nezůstávaly mnohdy na konci frází bez tečky. Pak by Rossini Ouvertures nepostrádaly potřebný kontrast a udržely soustředěné napětí, čemuž částečně brání i záměrně šílený, chaotický tep baletu.

Psáno z představení 22. června 2019, Janáčkovo divadlo Brno.

Rossini Ouvertures
Hudba: Gioacchino Rossini
Choreografie a režie: Mauro Astolfi
Světelný design: Marco Policastro
Scénická koncepce: Mauro Astolfi, Marco Policastro
Scénografie: Filippo Mancini
Kostýmy: Verdiana Angelucci
Tančí: Lorenzo Capozzi, Alice Colombo, Maria Giovanna Cossu, Mario Raffaele Laterza, Guiliana Mele, Caterina Politi, Zachary Ryan Schleger, Aurora Stretti, Madhav Davide Valmiki
Premiéra: 25. 2. 2017

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Filippo ManciniGioacchino RossiniMarco PolicastroMauro Astolfi

Janáčkovo divadlo

Tanec

Dance Brno

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

říjen 2020

Po Út St Čt So Ne
28
29
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: