Rossini Ouvertures – Tak trochu promarněná příležitost

Předehry italského skladatele Gioacchina Rossiniho zněly na festivalu Dance Brno jedna za druhou jako pocta úspěšnému skladateli, který zaplavoval operní svět množstvím děl vzbuzujících nadšení i nejeden skandál na premiéře. Až do konce života žil jako bohatý soukromník v Paříži, kam v roce 1832 přesídlil. Jeho opery veseloherního charakteru vycházejí z italské opery buffy, kterou přivedl k nepřekonatelné dokonalosti. Nevyčerpatelným množstvím hudebních nápadů, vtipem a lehkostí hýřil Rossini samozřejmě již v jejich ouverturách, jež roztančil v Janáčkově divadle Spellbound Contemporary Ballet v choreografii Maura Astolfiho (jako zájezdové těleso ho založil v roce 1994 v Římě).

Rossini Ouvertures. Foto: Cristiano Castaldi.

Rossini Ouvertures. Foto: Cristiano Castaldi.

Uměleckou ambicí autora Rossini Ouvertures měla být pocta skladatelovu opojnému géniu, jeho nespoutané energii a bohémskému rozletu, narušovaném skladatelovou bipolární poruchou. Více jak hodinový kus se odehrává povětšinou ve velmi sporém nasvícení, z něhož se postupně vynořuje devět členů souboru, jejichž nezpochybnitelnou devízou je technická vyspělost a schopnost rozkmitat těla do roztodivných vibrací v bizarně vyhlížejících kombinacích, jež těží z klasického vyškolení tanečníků. Stálý shon na jevišti vyvolává dojem neklidu, který ženou do maxima netrpělivá těla pěti mužů a čtyř žen a ti pregnantně zachycují roztěkanost pohybových impulsů.

Astolfi chtěl materializovat Rossiniho hudbu ve fyzicky prudkém víru plném radosti, ale i obav a nejistot. Metaforu těchto nočních můr personifikuje černě zakuklená tanečnice vyrušující umělce při bonvivánských zábavách či divokých jízdách s několika partnerkami v posteli (komplikovaností tělesných propletenců by se mohla inspirovat nejedna erotická příručka). 

Rossini Ouvertures. Foto: Cristiano Castaldi.

Rossini vyhlíží atleticky, je mladým mužem se světlou pletí a tmavými kučerami. Kostýmy se inspirují dobovou módou 1. poloviny 19. století, vidíme fiží na halenách, vesty, vázanky a krátké kalhoty končící v délce těsně pod kolena. Jevišti dominuje mahagonová stěna, s mnoha tajnými dvířky a šuplíky, skrývající skladatelovo múzické pnutí i prostopášné rozmary. Vystupují z ní Rossiniho neodbytní obdivovatelé, ctitelky a postavy z oper, jejichž identifikace je jistá jen v případě sólového zpěvného partu z Lazebníka sevillského, k němuž odkazuje scénka u holiče. Stěna tvoří hranici mezi snem a skutečností. Ale i do reality proniká předtucha obav ze smrti, když se z vysunutého boxu stává postel, zpoza níž vylézá ona tmavá balerína narušující skladatelovo laškování s dívkou vznášející se nad ním.

V okamžicích radostného opojení nechybí stůl s pokrmy a židle, kdy tanečníci debužírují předložené lahůdky. Finální schizofrenní stavy pak protagonista zažívá pod bílou drapérií rozvlněnou tanečníky – vykukují z ní ruce, nechybí osudová dáma zužující skladatele na smrtelné posteli.

Obdivuhodná je asertivita tanečníků, s níž přijímají poryvy nepředvídatelně se deroucího pohybového toku, doslova přehlceného škubáním, třesem, kroucením a nejrůznějšími tiky, které mají vyjádřit vibrace Rossiniho hudby a jeho životní apetit. Choreograf ovšem zběsile uhání vpřed a nenechá si čas na pointu. Bylo by naivní si myslet, že křečovitý úsměv, záškuby hlavou a vystrkování hýždí do hlediště budou dostačujícím zdrojem pro žertíky. Proto Rossiniho hudba v lecčems převyšuje taneční kompozici, která postrádá opravdu pevné dramaturgické ukotvení, tak aby se jednotlivé obrazy vzájemně nepřekrývaly a nezůstávaly mnohdy na konci frází bez tečky. Pak by Rossini Ouvertures nepostrádaly potřebný kontrast a udržely soustředěné napětí, čemuž částečně brání i záměrně šílený, chaotický tep baletu.

Psáno z představení 22. června 2019, Janáčkovo divadlo Brno.

Rossini Ouvertures
Hudba: Gioacchino Rossini
Choreografie a režie: Mauro Astolfi
Světelný design: Marco Policastro
Scénická koncepce: Mauro Astolfi, Marco Policastro
Scénografie: Filippo Mancini
Kostýmy: Verdiana Angelucci
Tančí: Lorenzo Capozzi, Alice Colombo, Maria Giovanna Cossu, Mario Raffaele Laterza, Guiliana Mele, Caterina Politi, Zachary Ryan Schleger, Aurora Stretti, Madhav Davide Valmiki
Premiéra: 25. 2. 2017

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Filippo ManciniGioacchino RossiniMarco PolicastroMauro Astolfi

Janáčkovo divadlo

Tanec

Dance Brno

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: