Lenka Bartůňková, laureátka Ceny Sazky za objev v tanci, představila svoji novou a očekávanou inscenaci Ryba – taneční divadlo o cestě ryby oceánem. Premiéra představení byla uvedena 26. října 2009 v divadle Ponec.
Příběh začíná za jedné letní noci na místě, kde se objevují světlušky putující k magickému místu, na kterém stojí starý maják se zvláštní atmosférou. Ocitáme se tak na větrném pobřeží – periferii jednoho galijského města, kde se životy lidí točí kolem rybaření. Dlouhé chvíle čekání, než dojde k samotnému lovu, se krátí popíjením a hazardní hrou (Do jedné hry, kde výherce získává mořskou pannu, jsou zapojeni i diváci. Bingo! Vítězů je však hned několik…), nebo jinou zábavou. Ryba vlastně není ani tak o rybách, ale snech a přáních lidí žijících na pobřeží, kteří jsou uvězněni do rozhozených sítí na chytání potravy. Do sítí, jež je sice svazují, ale nabízejí i určitou jistotu. Každý z nich má svoje sny, které potřebuje vyslovit pro to, aby je podpořil a našel odvahu zničit tu síť kolem sebe a podíval se na druhý břeh, který odnepaměti láká svojí tajemností, vzdáleností i poznáním něčeho nového.
Inscenací prostupuje humor a laskavost stejně tak jako boj a jistá neurvalost. Život na pobřeží se s osadníky moc nemazlí. Oni si však nacházejí místo, kde se ukrývají a kam utíkají, když se jejich sny ztrácí pod vodou. Ryby jejich odhozené touhy a přání chytají a vracejí do jejich života. Alegorie v příběhu se střídá s realitou a s tím se proměňuje i rytmus tanečníků. Jinak tančí teskné ryby, jinak opilci a jinak se tančí na oslavu chyceného úlovku.
Ryba jde po kvalitě i v rámci scénografie. Rekvizity vytvářejí realistickou atmosféru, světla laděná do modra a zelena podtrhují charakter prostředí a vzniká zajímavé propojení výtvarna a pohybu. Sítě jsou zavěšeny v zadní části jeviště, často se přemotávají a znovu hází do vody. Láhve se povalují na pobřeží, ale pracuje se s nimi i v rámci dalšího sdělení, stejně tak malé míčky, které slouží tu jako vycpávky prsou nevěsty, tu jako losovací míčky při Bingu. Papírová krabice s rybářskými potřebami a různými hrami má svou funkci, zkrátka všechno účelně přemisťováno z místa na místo a využíváno. Dokonalou přímořskou náladu dotváří výběr hudby – koláž španělských písní, zvuků a šumů moře a ryb – a příjemně podporuje atmosféru.
V takto vytvořeném prostředí působí houpavý pohyb velmi měkce a interpreti plují prostorem jako němé ryby i upovídaní rybáři. Pohybový slovník je zvolen opravdu trefně, bez zbytečností, které Ryba nepotřebuje. Interpretky Lenka Bartůňková, Eliška Kašparová a Johana Matoušková si užívají principy jim vlastní a jejich projev je přesvědčivý a poutavý. Stejně tak tanečníci Jan Březina a Karel Kratochvíl si ponechávají svůj vytříbený styl a dokáží rychle a dobře zaujmout. Navíc pro choreogarfku ne zcela typická práce s partneřinou je výborně zvládnutá, aniž by používala běžných klišé kontaktní improvizace.
Skvělí tanečníci, propojenost jednotlivých složek umění i atmosféra zvoleného tématu posouvají současné taneční divadlo zase o kousek dopředu a představují tím tak jiný, neokoukaný způsob práce, který evidentně velmi dobře funguje a pro Lenku Bartůňkovou znamená jasné vítězství nad prokletím Ceny Sazky.
Ryba jakožto taneční divadlo o cestě několika osudů, které plují oceánem, stojí určitě za zhlédnutí.
Psáno z reprízy 27. října.
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí