Lucie Břinková

Tanec Praha se nezadržitelně přiblížil svému konci a jedno z posledních představení bylo určeno dospělým i dětem. V inscenaci s názvem Horses totiž účinkuje pět dětí, tři dospělí tanečníci (často vytvářejí dohromady čtyři páry) a dva hudebníci, kteří hrají naživo.

Jedním ze základních údajů, které se divák klasického tanečního repertoáru z tištěného programu dozví, je i jméno kostýmního designéra. Aby ne, je to jedna z důležitých složek celého díla, neméně důležitá jako třeba autor hudby, režisér, choreograf...

Teď, v době vyhlašování výsledků grantů, stojí možná za to zamyslet se, proč je dosud, více než dvacet let po etablování současného tance, tolik inscenací tvořeno jednou osobou, která zastává všechny role. Stává se neustále, že tvůrce myšlenky a podavatel grantu je zároveň tanečníkem, choreografem, produkčním, režisérem, v některých případech i tvůrcem kostýmu a scény.

Za poslední roky jsem viděla desítky skvělých představení malých tanečních souborů z Prahy i z regionů. Měla originální nápad, zpracování, zaujala na první pohled, pracovala se zajímavým prostorem (často se jednalo o site-specific projekty), se světly, zajímavou hudbou… Prostě opravdu kvalitní zážitek.

Začátkem listopadu uvedl brněnský Filigrán obnovené představení Značení povědomého, které se odehrálo ve velmi komorním a domáckém duchu. Jednalo se o představení pro přesně desetičlenné publikum, což byl dvojnásobek počtu tanečnic.