Sancti – Síla slova

Sancti (Losers Cirque Company). Foto: Pavel Hejný.

Autor Hana Strejčková

Průvodcem, nesporným pilířem představení, byl Justin Svoboda. Nejenže pozornost přitahoval verbálním projevem, tedy nejen tím, co, ale hlavně jak vyprávěl a byl za všech okolností slyšet. Například zabarvením hlasu, hlasitostí, fázováním řeči dokázal poutavě vtáhnout k poslechu příběhů o sv. Anežce, knížeti Václavovi, sv. Vavřincovi či sv. Františkovi z Assisi. Jednotlivých zastavení mohlo být osm, snad devět, některá na delší čas, jiná jen na okamžik. Zvolený formát, dokonce asociující táborovou hru oslavující hrdiny či larp, propojil slovo a zpěv, motivovaný pohyb s oporou v gestice, moderní výrazový tanec, pozemní a závěsnou akrobacii s impozantním geniem loci. S postupujícím časem navíc architekturu překrývalo šero a zahalovala tma, s níž si magicky pohrávala světelná kompozice Michaela Bláhy.

Po vyslyšení prologu se mnohohlavé publikum přesunulo do deštěm vydatně zkrápěné zahrady, v níž přihlíželo „roštování“ sv. Vavřince, akrobaticky ztvárněnému protáčením se na zavěšené hrazdě nad hranicí dřev. Pak divák vstoupil do chodeb bývalého kláštera a součtem všech inscenačních rovin dostal příležitost nechat na sebe působit tíhu historie, odvahu svatých a mučedníků a žel i realitu, že v tak vysokém počtu diváků přerůstal čas přesunů míru osobního pohroužení a že nebylo zejména v první polovině možné v některých stísněných prostorách stihnout či vidět, jakkoli zahlédnout aspoň výsek akce.

Navzdory těmto zklamáním se působivým místem stal ambit, jímž procházeli zpěváci z Maranatha Gospel Choir a svými hlasy dokázali prodchnout celý prostor, v němž se hemžili či pohybovali akrobaté jako oživené instalace. Pohybové variace působily buď jako nevtíravý kolorit dění, nebo důrazný a nezastupitelný komponent příběhu.

Na všech úrovních, s občasným tlakem na efekt a žánrově méně i více sourodě, gradovaly především výstupy od bratrské roztržky k přednesu dopisu sv. Kláry z Assisi Anežce Přemyslovně po závěrečnou „show“.

V nesmiřitelném souboji dvou knížecích bratrů se představili Tomáš Pražák (Boleslav) a Taro Tamura (sv. Václav). Oba zkušení performeři s osobitými tělesnými možnostmi dokázali ovládnout nastolenou arénu. Napětí budovali umně a za výrazného přispění lana, coby objektu zprostředkovávajícího metaforu jejich dialogu. Byli pružní i nepoddajní, zápasící se sebou navzájem i s provazem, nad všemi nesnázemi však jasně čněla fyzická přesvědčivost bojovníků.

V další, již skupinové akrobatické sekvenci dostali členové Losers Cirque Company prostor k prezentaci svých dovedností, které pravidelný divák sice nesčetněkrát viděl, ale zde byly vřazeny do stupňujícího se sledu akcí paralelně jdoucích s narůstajícími emocemi a úsilím sdělit emočně silné poselství. Pro závěr a patrně nejdelší obraz tvůrci vytvořili hlediště obklopující ze tří stran scénu, v zadní části doplněnou o bílou plachtou překrytou trampolínu. Vizuálně velmi přitažlivé skoky evokující vzlet k nebesům chvílemi jako by stínily prvnímu plánu. Oba skokani dění zdařile a doslova pozvedli do výšin.

Vyvstala tu však i otázka vkusu a jednoty dramaturgie, zda je nutné v nastolené hierarchii překročit od kostelních chórů až k pocitově muzikálovému číslu, po respektu hodných akrobatických riscích v kostelní lodi k nadužívaným „houpačkám“ a od kultivovaného vypravěčství k rozechvěle zpívanému slovu. Kýžené ztišení, kterého se během cesty z nejrůznějších, a hlavně kapacitních důvodů v podstatě nedostávalo, přišlo až v záchvěvu několika vteřin, kdy po posledním tónu nastalo hrobové ticho před výbušným aplausem.

Tvůrci ve svém díle Sancti našli potenciál dorozumívat se slovem i tělem a úspěšně se ubránili v klášterních prostorách svůdnému patosu. Rozhodně šlo o atraktivní zážitek, ať z hlediska nevšedního spojení pohybového výraziva s architekturou, nebo specifické formy prohlídky povzbuzující touhu hlouběji se seznámit s historií kláštera a příběhy svatých. Ostatně, i taková forma „osvícení“, „osvěty“ je v dnešních dnech nadmíru přínosná a důležitá.

Psáno z představení dne 5. června 2023, Anežský klášter.

Sancti
Scénář: Justin Svoboda, Petr Horníček, Michaela Kadlčíková
Režie: Justin Svoboda, Petr Horníček
Choreografie: Michaela Kadlčíková
Hudba: Josefína Horníčková a Radim Genčev
Zvuk: Karel Mařík
Zpěv: Maranatha Gospel Choir
Kostýmy: Lucie Červíková
Light design: Michael Bláha
Účinkují: Justin Svoboda, Sára Stoulilová, Karolína Maštalíř Křížková, Nikol Kopáčová, Tomáš Pražák, Petr Dvořák, Petr Dlugoš, Jiří Bělka, Lukáš Borik, Taro Tamura, Petr Dufek, Adam Sült