Shakespeare & Stravinskij – Začátek nové historie českobudějovického baletu

Od letošní divadelní sezony 2016/2017 vede baletní soubor Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Lukáš Slavický. Jako přední sólista Bavorského státního baletu v Mnichově tančil v mnoha významných baletech neoklasického stylu, pod vedením skvělého šéfa baletu, choreografa a pedagoga Ivana Lišky. 

Svěcení jara (Rena Somehara, Emma Pérez Sequeda, Cristina Porres Mormeneo, Alkisti Angelatou, Barbora Coufalová, Gabrielle Abadie, Julie De Meulemeester, Kairi Hayashida). Foto: Michal Siroň.

Svěcení jara (Rena Somehara, Emma Pérez Sequeda, Cristina Porres Mormeneo, Alkisti Angelatou, Barbora Coufalová, Gabrielle Abadie, Julie De Meulemeester, Kairi Hayashida). Foto: Michal Siroň.

Protože vše je v neustálém pohybu a změna patří k životu, tak Ivan Liška skončil v Mnichově v pozici vedení souboru a Lukáš Slavický se také rozhodl k novému životnímu kroku. Přijal nabídku nynějšího mladého ředitele Jihočeského divadla Lukáše Průdka na místo šéfovské. Je to nový začátek pro něj samotného i pro baletní soubor, který během sedmi let technicky precizně postavil jeho předchůdce Attila Egerházi.

Lukáš Slavický přebírá tedy zajímavé a zkušené tanečníky. Poslední baletní premiéry Pas de trois a Povídky toho byly důkazem. Po uvedení Gala večera, kdy se představil publiku spolu s mnoha pozvanými sólisty z různých českých i zahraničních divadel, uvádí premiéru nazvanou Shakespeare & Stravinskij v choreografii pozvaných umělců Mageda Mohameda a Paula Juliuse, kteří pracují v Německu. Začíná se jmény u nás neznámými, i když Paul Julius vytvořil kratší taneční kompozici pro Bohemia Balet.

A on ji miluje... (Barbora Coufalová, Carlos Roncero Montes, Sebastiano Mazzia). Foto: Michal Siroň.

Shakespeare s Uherskými tanci

Maged Mohamed se narodil v Saúdské Arábii, studoval v Egyptě. Po angažmá v Meiningenu a poté také v Bavorském státním baletu v Mnichově pracuje nyní na volné noze a je také začínajícím filmařem. Získal v tomto roce několik ocenění za krátký film 7 years before (na festivalech v Berlíně, Los Angeles, Nice).

Určitě tedy tíhne také k divadelnímu sdělení. Proto si vybral notoricky známé příběhy z děl Williama Shakespeara. S podtitulem A on ji miluje… vybírá z Romea a Julie, ze Dvou šlechticů z Verony, ze Snu noci svatojánské a z Antonia a Kleopatry. Děj zasazuje do dvacátých let 20. století, do éry němého filmu. Tanečníci hrají kočovnou společnost, putující od města k městu. Choreograf poukazuje na skutečnost, jak umělci vždy byli – a jsou – špatně honorováni. Na jevišti je režíruje vypravěč či jakýsi kabaretiér (na premiéře Graziano Bongiovanni).

A on ji miluje... (Barbora Coufalová, Cristina Porres Mormeneo, Emma Pérez Sequeda, Marie Vilette, Graziano Bongiovanni, Zdeněk Mládek, Michael D´ Ambrosio, Carlos Roncero Montes, Sebastiano Mazzia). Foto: Michal Siroň.

Všechny klíčové postavy a jejich vztahy jsou pojímány však komicky, jako v grotesce, s velikou nadsázkou i v pohybovém slovníku. Měl to být jistě záměr. Ale vše se odehrává, bohužel, velmi rychle a v žádném dost promyšleném choreografickém stylu, takže se v souvislostech ztrácíme. Dějová linie ani partnerské situace nejsou dost jasně vystavěny. Nápad by to byl pěkný, ale není dotažený. Na scéně je postavené jeviště, rám s portály a červenou sametovou oponou. Jedna část kompozice je tedy provedena jako pro divadelní publikum, druhá, o dost kratší, je otočená, za modrou oponou, a má vylíčit pocity a situace, které se tu odehrávají. Je to však nevyvážené. Myslím, že choreograf tanečníky z regionálního divadla i trochu podcenil a že určitě mají na víc.

Kladem inscenace je hudební předloha Brahmsových Uherských tanců (opus 43 – výběr ze skladeb), jež jednoznačně táhne a je interpretována, jak má být, v původní verzi na čtyřruční klavír (hrají živě Lilia Červená a Aleš Vítek).  

Co by řekl Stravinskij a Nižinský? Už se nemohou bránit…

Existuje nesčíslně verzí legendárního baletu Svěcení jara. Jedná se o přelomové a v hudebních i tanečních dějinách zásadní a převratné dílo Igora Stravinského. Snad každý tvořivý umělec – hudebník, tanečník, choreograf – by se s geniální partiturou chtěl setkat a změřit s ní síly.

K originální verzi Václava F. Nižinského se vracelo po celé století mnoho choreografů. Přes všechny dohady, snahu o obnovení původního pohybového materiálu v „pohansky“ laděných kostýmech se nepodařilo rekonstrukci zemitě postaveného díla zcela obnovit.

Premiéra se konala za vedení Sergeje Ďagileva v roce 1913. A snad všichni vědí o skandálním vypískání díla přímo při pařížské premiéře v Théâtre des Champs-Elysées. Pařížské publikum nebylo – a ani nemohlo být – ve své době připraveno na nezvykle a drsně znějící hudbu. Měnící se divoké rytmy, nepravidelné frázování, zvukové smrště neladily sluchu tehdejší společnosti, zvyklé na libozvučnou hudbu a klasický balet a operu 19. století.

Těch z dnes již klasicky zavedených a ve své době jedinečných patřila kultovní inscenace Maurice Béjarta uvedená v Bruselu. Tento dnes již i často opomíjený novátor i klasik zároveň se však přísně držel původního pohanského příběhu o dívce, kterou každý rok vyberou jako oběť k rituálu jarní rovnodennosti. Přírodní, etnické a pohanské zvyky Béjarta přímo fascinovaly a tehdy jen s částečně klasicky postaveným souborem (následně formovaného Baletu XX. století) ctil původní libreto, zemitost, sexuální touhu a lidské pudy. Také to bylo v době vzniku až šokující. Nejen bosé nohy tanečníků v takřka v průhledných celotrikotech evokovaly nástup zcela netradičních inscenačních postupů. Bezesporu nejhodnotnější interpretací Stravinského díla byla koncepce německé choreografky Piny Bauschové v roce 1975 s baletním souborem wuppertalského divadla. Myslím si, že ji do současné doby nikdo nepřekonal!

Svěcení jara. Foto: Michal Siroň.

Je s podivem, že německý choreograf Paul Julius, hostující v Českých Budějovicích, transponuje Stravinského kus do baletního světa zcela neoklasického, s hezkými dosti naivními, unylými tanečními vazbami. Nejenže nepřináší nic nového, ale zdá se, že vůbec nenaslouchá hudbě a ani ji neumí moc dobře analyzovat. Přetavuje ji do abstraktního pohybového světa, kterým se ale Stravinskému na hony vzdaluje a zásadně mu ubližuje. To, co se tančí, by mohlo být na jakoukoli jinou skladbu, ale s geniální, Stravinského partiturou se míjí.

Ve čtyřech párech, muži v černých kalhotách a dívky ve světlých trikotech a na špičkách, určí oběť, vyvolenou. To jediné souhlasí. Sólistka se vyzuje ze špiček a dlouze si rozdělává drdol. Změní se tedy styl a navodí se obětní rituál tím, že si rozpustí vlasy? Velmi zajímavá je sólistka v roli obětované dívky Julie De Meulemeesterová, která oslnila již dříve v Egerháziho baletech a snad jako jediná se drží partitury. V závěrečném sóle je jedinečná. Škoda, že choreograf nenechal vygradovat její výstup až do konce představení. Návratem tanečních párů zrušil tah jejího rituálního tance, a tak i snad jedinou výraznou expresi blížící se alespoň trochu původnímu dílu.   

Psáno z premiéry 2. prosince 2016, DK Metropol.  

Shakespeare & Stravinskij   A on ji miluje…
Hudba: Johannes Brahms (Uherské tance)
Choreografie, režie, dramaturgie a světelný design: Maged Mohamed
Asistent choreografa:
Béla Kéri Nagy
Scéna a kostýmy: Josef Jelínek
Klavírní sólo pro čtyři ruce:
Lilia ČervenáAleš Vítek  

Svěcení jara
Hudba: Igor Stravinskij
Choreografie a světelný design: Paul Julius
Asistent choreografa:
Béla Kéri Nagy
Scéna:
Petra Körink
Kostýmy:
Josef Jelínek

Premiéra: 2. prosince 2016

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Maged MohamedPaul Julius

Balet Jihočeského divadla

DK Metropol

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

duben 2021

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1 2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: