Slezské divadlo Opava: Shakespeare – tentokrát baletně

Slezské divadlo Opava: Shakespeare – tentokrát baletně

Slezské divadlo Opava: Shakespeare – tentokrát baletně

Po delší odmlce nabídl baletní soubor Slezského divadla v Opavě divákům nové taneční představení s názvem Othello. Premiéra se konala 26. ledna 2014, a jak již název napovídá, tvůrci se uchýlili k často zpracovávanému shakespearovskému tématu. Autorem hudebního libreta je Jan Hanuš, významný český skladatel, skrze jehož tvorbu si zároveň připomínáme nastupující Rok české hudby. Choreografie a režie baletu se ujal Jiří Kyselák, který přijal nabídku na spolupráci s opavským souborem. Othello je v Opavě baletem o dvou dějstvích a poměrně věrně se drží Shakespearovy dramatické předlohy; děj je pro účely baletu mírně zjednodušen. Pozornost je soustředěna na zamilované novomanžele, benátského vojevůdce Othella a krásnou Desdemonu. Jejich idylu zničí podlý intrikán a našeptávač Jago, který neustále hledá možnosti, jak se zbavit svých rivalů a získat moc a bohatství. Následuje řada sporů a fatálních nedorozumění, jež vedou k tragickému konci. Jak již bylo zmíněno, hudební doprovod je dílem Jana Hanuše, který balet Othello zkomponoval v polovině padesátých let 20. století. Přesto jsou jeho melodie blízké současné tvorbě, jsou velmi dynamické, zvukově velkorysé, místy výbušné. Do partitury bylo zakomponováno i mluvené slovo – Shakespearovy texty recitoval Martin Táborský. Je však škoda, že se tvůrci inscenace rozhodli nahradit živý orchestrální doprovod reprodukovanou hudbou. Ať už byly důvody jakékoli, inscenace tímto utrpěla, neboť celkový dojem mohl být díky živé hudbě mnohem intenzivnější. Choreografii baletu přizpůsobil Jiří Kyselák velikosti souboru i možnostem opavského jeviště. Vycházel z neoklasických prvků a snažil se podpořit charaktery jednotlivých postav odpovídajícím pohybovým slovníkem – variace Desdemony byly jemné a vyvolávaly dojem křehkosti, naopak pohyby Jaga naznačovaly jeho touhu po moci a zákeřnost. Othellův tanec ukazoval mužnost a sílu. Dění na jevišti pak doplňoval baletní sbor, jenž představoval dvořany, vojáky či doprovod šlechticů. Choreografie byla velmi konzistentní, ale často se opakovaly mnohé prvky – především vzpínání paží (ať už jako výraz hněvu, radosti, či náklonnosti), pohyby na zemi, skluzy do rozštěpů, široká plié. U mužů se střídaly zejména statické pózy (pohyb tak ne vždy souzněl s hudbou), velké skoky a piruety. Dámy se pohybovaly na špičkách (s výjimkou sboru) a kontrastovaly se spíše silovým tancem mužů. Občas se choreografie jevila jako prvoplánová, vývoj postav během dramatu se vždy neodrazil v jejich pohybovém projevu – hlavní postavy byly spíše typy, každá s jedním převažujícím výrazem a souborem prvků. Josef Jelínek navrhl velmi jednoduchou, až strohou scénu – jedinými kulisami na scéně jsou stylizované hradby a podloubí, případně provazy. Dále dominuje už jen projekce na pozadí, která ovšem místy působí poněkud kýčovitě (stejně jako použité nasvícení scény), například blankytná obloha, osamělý strom, detail kamenné zdi. Musíme však ocenit, že toto střídání obrazů velmi jasně dokresluje dění na jevišti a koresponduje se změnami emocí postav či nálad. Všechno ostatní je ponecháno na tanečnících, kteří často tvoří živé obrazy a jejichž rozestavení na jevišti naznačuje změny prostředí. Velmi příjemným dojmem působily kostýmy, jejichž jednoduchost a jasná barevnost velmi dobře podtrhovaly charaktery jednotlivých postav (Desdemona byla oblečena v čistě bílé říze, Jago vynikal v červeném kabátci a kalhotách). V různých inscenacích jsme mohli vidět Othella s načerněnou tváří – s výsledkem více či méně přesvědčivým. V opavském baletu se však inscenátoři této koncepce vzdali a naznačili Othellův maurský původ černým kostýmem. Celkově se kostýmní výtvarník držel čistých odstínů a základních barev – černá, červená, bílá, případně šedá – a inspiroval se raně renesanční módou. Co se výkonů tanečníků týče, svou technikou i výrazem nejvíce vynikali představitelé ústřední dvojice – role Othella se zhostil Valerij Globa a úlohu Desdemony si zatančila Monika Globaová. Jejich vzájemná sehranost a jistota vynikly především v pas de deux a při často krkolomných, ale efektních, zvedačkách. Závěrečná scéna, při které Othello vraždí svou oddanou manželku, byla bezesporu vrcholem představení. I přes některé technické nedostatky oslovili publikum také Tomáš Hoš jako Jago či Radovan Labanič v roli Cassia. Přesvědčivě své postavy ztvárnily také Nikola Sukeníková (Emilie, Jagova žena) a Karolína Walachová (kurtizána Bianca). Jak tedy shrnout dojem z opavského Othella? Ačkoli technická úroveň představení občas zakolísala, všichni interpreti se snažili (více či méně úspěšně) kompenzovat případná zaváhání hereckým projevem, a diváci tak mohli ocenit jejich nasazení a pravdivost. Milovníkům jasných tvarů a čistých kompozic se jistě zalíbil choreografický rukopis i design scény. A konečně – tragický i dojemný příběh lásky a žárlivosti se z baletu nevytratil – a i to je důvod, proč představení navštívit. Psáno z premiéry 26. ledna 2014, Slezské divadlo Opava. Othello Režie a choreografie: Jiří Kyselák j. h. Taneční libreto: Jan Hanuš Úprava libreta: Jiří Kyselák Výtvarník scény a kostýmů: Josef Jelínek j. h. Asistent choreografa: Valerij Globa

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: