Pátek byl na banskobystrickém festivalu odlehčenější, a to co do počtu děl, tak do počtu diváků. Večer zahájila Improvizační skupina NA:U pod vedením Markéty Vackové. Jak název uskupení napovídá, většina produkcí vzniká přímo v přítomném okamžiku před očima diváků. To částečně platilo také o představení nazvaném Ticho na stanici Bezpeří. Tentokrát měl ale večer pevně danou strukturu jednotlivých obrazů a principů, nicméně jejich naplnění stále zůstalo dílem improvizace, jejíž kouzlo spočívá v napjatém pocitu „uvidíme, jak to tady dneska dopadne, zafunguje či nezafunguje“. Bylo použito kombinace několika výrazových prostředků – pohybu (tanečního i civilnějšího), hlasu, živé hudby kontrabasisty George Cremaschiho a videa. Jednotlivé složky se místy střídaly a přebíraly slovo, místy se prolínaly a více či méně vzájemně podporovaly a inspirovaly.
Celé představení odkazovalo na specifickou atmosféru opuštěné anebo
přeplněné stanice metra. Nejkonkrétněji tomu napomáhala projekce videí přímo ze zkoumaného prostoru. Avšak i zvuk a pohyb bral inspiraci z proudů chůze v dlouhých koridorech, z překrývajících se hlasů, z postav zaměřených na svůj cíl, ačkoliv se jejich osobní zóny protínají. Hluk metra rezonoval a gradoval v hudbě basy. Nástrojem pro vytváření zvuku se staly i noviny, předmět typický pro městskou hromadnou dopravu, které posloužily jako rekvizita, scénografie i objekt, z něhož přebrala tanečnice kvalitu polétavého pohybu do svého těla, a tak souzněla s promítaným videem.
Představení tvořil sled jednotlivých událostí, které odkazovaly na proměnlivé nálady stanice metra. Struktura a téma představení byly v celkovém dojmu opatrně, avšak smysluplně, naplněny. Stanice Bezpeří se v Banské Bystrici oproti pražské premiéře hodně ztišila, a tak mohla srozumitelněji vyprávět.
Po skupině NA:U rozjel Tomáš Krivošík alias Arnošt Krysařík ve foyer divadla svoji Velmi rizikovou show neboli Pohybovo-poetickou performanci spolu s vydatným hudebním doprovodem Davida Vrbíka. Vtipná rekapitulace celého dosavadního průběhu festivalu parodující nejvýraznější momenty všech představení, recenze i odezvy diváků. Text deklamovaný i promítaný a jednoduché fyzické akce zlehčující vše, co se dá. A na závěr si Arnošt Krysařík zapěl moderní verzi lidové písně o kohoutkovi… Je příjemné, brát všechno s humorem. A pobaveni míříme do sobotního festivalového finále.

Ticho na stanici Bezpeří
Koncept: Markéta Vacková a NA:U
Hudba: Georgie Cremaschi
Kostýmy: Há Thanh Nguyen
Tanec: Markéta Vacková, Veronika Beňová, Radim Klásek, George Cremaschi
19. října 2012, Divadlo Štúdio tanca, Banská Bystrica
Přispějte na tvorbu obsahu
Obsah Tanečních aktualit vzniká díky týmu odborníků, kteří investují svůj čas, energii a vášeň, aby vám přinesli ten nejkvalitnější vhled do světa tance. Podpořte naši redakci – každý příspěvek má smysl.
Pokračovat ve čtení zdarma.