Světlana Zacharová v Praze

Světlana Zacharová v Praze

Světlana Zacharová v Praze

Národnímu divadlu se podařil „husarský kousek“, když pro hostování získalo jednu z nejžádanějších světových primabalerín Světlanu Zacharovou. Na scéně Státní opery Praha vystoupila v baletu Giselle s dalším hostem – Friedemannem Vogelem, prvním sólistou Stuttgartského baletu. Orchestr řídil rezidenční dirigent Velkého divadla v Moskvě Alexej Bogorad. Toto velké trojhvězdí vyprodalo budovu SOP po oba večery 15. a 17. května 2013. Pro Národní divadlo je jistě poctou, že si slavná tanečnice vybrala jednu z inscenací, kterou v roce 2011 připravila Hana Vláčilová tehdy s ještě existujícím samostatným baletním souborem Státní opery, jenž se stal od letošní sezóny součástí baletu ND Praha.  Právě kvalita pražského nastudování tohoto romantického baletu umožnila hostování špičkových zahraničních umělců.  Hvězdy na tiskové konferenci Zacharová přišla na setkání s novináři s mírným zpožděním, způsobené focením po generálce, v dobré náladě, lehce tajemná, s krásným úsměvem v jemné tváři. Odpovídala ochotně, s profesionální zdvořilostí, diplomacií i smyslem pro humor. Spolu s ní zde byli také F. Vogel a A. Bogodar. Zacharová je pravidelným hostem na zahraničních scénách, do Prahy přiletěla z Milána, kde často vystupuje v Theatro alla Scala, které má v oblibě, jak vyplynulo, z její odpovědi na otázku týkající se atmosféry ve Velkém divadle: „Atmosféra má na mě veliký vliv. Ale pro mě je nejdůležitější ranní zkouška a pak představení. A to, co se děje kolem mě, toho si nevšímám. Pochopitelně je příjemné, když jsou kolem vás příjemní lidé. Proto velice ráda jezdím do La Scaly. Tam jsou všichni umělci i technici příjemní. Vztahy v souboru a nálada jsou důležité.“  V La Scale tančí s italskou hvězdou Robertem Bolle v Ashtonově baletu Marguerite a Armand, v nové choreografii Sergeje Ratmanského s hudbou Dmitrije Šostakoviče Concerto DSCH a v letošním roce k nim přibyly hlavní role v Giselle a Manon. Tančím na dvě stě procent Zacharová je svým fyzickým zjevem předurčena ke ztvárnění lyrických, křehkých partů.  Proto k jejím rolím patří také Odetta/Odilie z Labutího jezera, Nikia z Bajadéry, Raymonda ze stejnojmenného baletu či Medora v Korzárovi. Zacharová je brilantní tanečnicí – svou vytříbenou techniku navíc prozařuje silným emočním prožitkem. Udivuje rozsahem svých dispozic, dokonalým provedením, ale jen to z ní nedělá jedinečnou tanečnici – své role obdarovává navíc jistým zvnitřněním, které dělá její tanec nezapomenutelným. Světlana Zacharová vystupuje v Giselle od sedmnácti let, když roce 1996 po absolvování Akademie baletu Agrippiny Vaganovové, nastoupila do angažmá Mariinského divadla v Petrohradě. Jak dále uvedla na tiskové konferenci, její interpretace Giselle se proměňovala spolu s novými inscenacemi a partnery, vnímá ji jako postavu plnou skutečných citů a dramatického napětí. Giselle je prostě její „nejmilovanější balet“, protože ji provází od počátku kariéry. Zacharová také tančila hlavní party v dalších více než třiceti titulech převážně klasického repertoáru. V řadě z nich dále vystupuje i ve Velkém divadle v Moskvě, kde působí jako první sólistka od roku 2003. Na svém kontě má mnoho uznání – mezi ně patří například Golden Mask Award za ztvárnění Hippolity-Titanie v Neimeierově baletu Sen noci svatojánské, Benois de la Danse a další. Příznivci přímých baletních přenosů mohli tuto balerínu vidět již v českých kinech ve Spící krasavici, Dceři faraonově, Bajadéře. Na přenosy se dívá velké množství diváků a snímání kamery, jak Zacharová uvedla, může vyvolat i nervozitu: „V předvečer přenosu je generálka, která se také nahrává stejně jako přenos, takže tančím naplno. Nesmím myslet na to, že se jedná o přenos, pak cítím větší napětí. Někdy jsou přenosy „nebezpečné“, když kamera zabere zblízka tvář – odhalí vše. Musím se proto více soustředit, nemohu si odpočinout a sledovat, třeba jen na chvíli po očku, dění na scéně.“  Zacharová je permanentně vystavena jistému stresu, je bedlivě sledována jako diva, od níž se vždy očekává bezchybný výkon. Sama se ale jako hotová hvězda necítí, stále se prý má co učit a stále má své sny o rolích. A tančí si také někdy jen tak pro radost?  -  „Pro mě je velký problém najít hranici mezi prací a odpočinkem. Většinou pracuji do únavy, každé představení je pro mě emocionálně náročné, snažím se pokaždé tančit na dvě stě procent, a pak potřebují odpočívat nejen svaly, ale i duše.“ Ideál klasické baleríny O maximální koncentraci baleríny jsme se mohli přesvědčit při jejím hostování v SOP. Ten, kdo sehnal lístky a měl možnost vidět její Giselle ve Státní opeře, se spolu s ní dotkl čehosi božského… Jen její první vstup na scénu vyvolal potlesk. Zacharová svou křehkou fyziognomií naplňuje představu zranitelné dívky, její subtilita dává jejímu projevu neuvěřitelnou lehkost, éteričnost a půvab. Dlouhé paže a nohy dokreslují estetickou krásu pohybu samotného a naplňují ideál klasické baleríny. Její partner v roli Alberta Friedemann Vogel spolu s ní tvoří dokonalý pár – jeho projev byl výrazově bezprostřední, technicky bravurní a jeho výkon stvrdil ocenění, která dosud získal (v roce 2010 byl zvolen podle průzkumu německých kritiků časopisu TANZ Tanečníkem roku a v červnu 2012 ho italský časopis Danza&Danza vyhlásil nejlepším tanečníkem). S Vogelem tančila Zacharová teprve potřetí (dvakrát spolu účinkovali v Římě), i tak jsou již sehranou dvojící – jistí v partnerské souhře a ve zvedačkách. Přítomnost hostujících tanečníků pozvedla ještě výše výkonnostní laťku souboru ND Praha. V Giselle se představila původní sestava premiérových interpretů – opět předvedli kvalitní výkony a zvláště druhý snový obraz oslnil souhrou, přesností a sólovými party. Rebecca King dostala příležitost tančit part Myrthy v nelehké konkurenci. Svou roli vytančila do dokonalé formy a vnitřního prožitku. Byla chladná, přísně prosazovala své rozhodnutí zahubit Alberta. Měla vysoké skoky, ladné paže a procítila svou Myrthu v její odměřenosti. Sbor v bílých tutu byl přesný – tanečnice měly stejně vysoké arabesky, stejné držení paží, naklonění trupu – zaslouženě sklízely některé momenty sborových proměn potlesk na otevřené scéně. V postavě Hilariona se představil Marek Svobodník, který svým fyzickým šarmem, technikou a výrazem byl rovnocenným partnerem přítomným hvězdám. Hostování Světlany Zacharové, Friedemanna Vogela a dirigenta Alexeje Bogorada pozvedlo prestiž souboru baletu Národního divadla, který si spolu s hosty prověřil své kvality.   Svetlana Zacharova – Giselle
Režie: Hana Vláčilová
Choreografie: Hana Vláčilová podle Jeana Coralliho, Julese Perrota a Maria Petipy
Kostýmy: Josef Jelínek
Scéna: Martin Černý
15. a 17. května 2013. Státní opera Praha

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: