SZ2 – Duet přátelství

SZ2 (Barbora Rokoszová a Eduard Adam Orszulik). Foto: Petr Kiška.

Autor Klára Huvarová

Taneční platforma MOVE Ostrava dala letos vzniknout modernímu, originálnímu, upřímnému, zábavnému, velmi osobnímu a lehce extravagantnímu autorskému projektu SZ² od Barbory Rokoszkové a Eduarda Adama Orszulika. Kromě toho, že oba interpreti vyrostli v Bohumíně, studovali Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a HAMU v Praze, tak je navíc nyní spojuje zbrusu nová autobiografická inscenace plná humoru, nadsázky, vzpomínek a vášně, jejíž název SZ na druhou je inspirován společnou spřežkou v jejich jménech.

Scéna plná rekvizit

Již při příchodu diváků do sálu bylo jasné, že je čeká neobvyklý večer plný překvapení. Jeviště bylo zaplněno rekvizitami nejrůznějšího charakteru – figurínami z maturitního představení performerů, všelijakými kusy oblečení, roletami, plakáty z představení, pokojovou rostlinou, vánočním stromkem, nafukovací hračkou, záclonou a spoustou dalších. Stále bylo co pozorovat, scéna hrála všemi barvami a během představení se neokoukala. Opravdový smysl ale dostávala, až když se předměty začaly měnit v živé vzpomínky – ty přesně ztvárněné i ty před divákem utajené.

Performance prochází společným životem dvou (vypadá to, že už nerozlučných) přátel a mladých tanečníků, kteří ze z Bohumína společně vydali původně za baletem do Ostravy, až se protančili do Prahy. Publikum se ocitlo v roli svědků radostných dětských hrátek a pošťuchování, baletních lekcí a studia na konzervatoři, maturity, toulání se ve velkoměstě a začleňování do úplně nového života. S touto cestou souvisí fakt, že oba interpreti na scéně předvedli širokou škálu pohybů od klasického po současný tanec, partnering a náznaky diska. Zároveň se inscenace zabývala jejich společným životem, ve kterém si byli vzájemnou oporou, což bylo poznat z mnoha vyobrazených situací.

Autoři zpracovali představení jako intimní výpověď, a tak diváky, kteří Barboru s Eduardem znají lépe, mohlo zasáhnout o něco hlouběji než ostatní. Všem přítomným pak předalo silnou dávku energie, inspiraci a potěšení ze zcela jednoduchého a zároveň jedinečného příběhu blízkého přátelství.

SZ2 (Barbora Rokoszová a Eduard Adam Orszulik). Foto: Petr Kiška.

Ironický nadhled

Inscenace vznikala přímo v prostoru Cooltouru, se kterým tvůrci inovativně pracovali. V tomto ohledu nejlépe fungovala jedna z úvodních scén, ve které Eduard jako dítě volá na druhý konec sálu přes všechny diváky do okna na Barboru a ptá se, jestli „nepůjde ven“. Opravdovým vrcholem dění, pohybu, práce s prostorem a materiálem byla hutná závěrečná scéna, po které sice na jevišti zůstala opravdová spoušť, ale v divácích silný zážitek. Inscenace poté skončila symbolickým sezdáním dvou přátel, protože přátelství je přece někdy víc než láska, jak znělo v jedné z doprovodných písní.

Kromě pohybového projevu došlo v SZ² také na mluvené slovo, doplňování pohybu o citoslovce a v jedné fázi i na intenzivní instrumentální vstup s využitím okolních rekvizit a samozvučných hudebních nástrojů. Slovo hrálo významnou roli hned v úvodu, kdy Eduard vystoupil před diváky a představil duet v odborné hantýrce, které nikdo nerozuměl, ale všichni se pobavili. V závěru poté tanečníci slovně vyjadřovali svá přání – jak ta banální, když žádali o sklenici vody, tak ta vážná, když si přáli, aby spolu zůstali napořád.

Performeři během představení vystřídali hned několik převleků a hudebních nálad. Kromě Přátelství od Pavla Rezka zazněly dokonce i písně jako Holky z naší školky nebo Pražákům těm je tu hej. Výběr starší popové hudby byl do projektu začleněn trefně a většinou satiricky.

Konzervativnějšímu publiku by se místy mohlo zdát SZ² nevkusné, možná „přes čáru“. Je třeba si ale uvědomit, že tvůrci jsou z velké části ironičtí, dělají si ze sebe legraci, svou autobiografii schválně pojímají punkově a mladistvě a dost možná je balancování na hranici libosti a nelibosti jedním z jejich záměrů.

Ne náhodou premiéru zakončilo srdečné standing ovation, kterým diváci ocenili nejen nápaditou taneční stránku SZ², ale hlavně tu osobní, neboť otevřenost a bezprostřednost, se kterou umělci prostřednictvím pohybu vystoupili před publikem, byla výjimečná.

Psáno z premiéry 28. března 2019, Kulturní centrum Cooltour.

SZ²
Námět, choreografie, interpretace: Barbora Rokoszová a Eduard Adam Orszulik
Dramaturgie: Tereza Richterová
Světelný design: Pavel Vitt
Zvuk: Ondřej Pavlica
Premiéra: 28. 3. 2019