Tanec z Jeruzaléma na lodi Tajemství

Tanec z Jeruzaléma na lodi Tajemství

Tanec z Jeruzaléma na lodi Tajemství

Izraelský současný tanec je světovým fenoménem, a choreografická díla z této země proto nesmí na mezinárodním festivalu, jako je Tanec Praha, chybět. Tentokrát se to podařilo díky spolupráci se Dny Jeruzaléma v Praze, krátkým festivalem představujícím Svaté město z všemožných perspektiv. Hudba, tanec, film, literatura, videoart i kulinářské umění – to vše bylo k zhlédnutí a ochutnání na pražské náplavce od 18. do 21. června 2014. Ve čtvrtek 19. června 2014 byla v rámci této akce uvedena v originálním prostoru lodi Tajemství bratří Formanů díla dvou izraelských choreografek působících především v Jeruzalémě. Einat Ganz se ve své choreografii All We Ever Wanted Was Everything vrátila k počátkům izraelského státu, k dobám, kdy si lidé v nové zemi museli všechno vybudovat vlastníma rukama. Motiv práce a budování byl po celou dobu představení připomínán jedním z performerů, který bez přestání lopatou přehazoval kamení ve velkých neckách. Tento monotónní pohyb produkoval jediný „hudební“ doprovod k duetu odehrávajícímu se před ním na scéně. Muž a žena přišli na jeviště a chvíli pozorovali pracujícího. Zasahovali do jeho pravidelných pohybů a nebylo jasné, zda mu chtějí práci usnadnit, či překazit. Tanečníci se postupně nechali strhnout rytmem přehazování lopatou a rozvinuli vlastní duet v obdobně repetitivním duchu. Jejich pohyb byl těžký, téměř nekontrolovaný, jako by je ovládalo něco zevnitř: jejich tělem probíhaly impulzy, paralyzovaly je a srážely k zemi. Snažili se vstát, vzájemně se podpírali, vnitřní síla je ovšem znovu poslala k zemi. V určitých chvílích obrátili agresi vůči sobě navzájem a jejich duet se skoro proměnil v souboj: manipulovali jeden druhým, házeli s sebou, stoupali po sobě a táhli se po zemi… Choreografie vygradovala hlasitým zpěvem pracovní písně v podání muže s lopatou. Text sice odkazoval k idejím sionistických průkopníků, připomínal ovšem i písně afroamerických otroků.
Autorka tak ve svém díle naráží na kontrast ideologické minulosti, která stojí za založením Státu Izrael, a současnosti, v níž mladá generace žije. Pro zakladatele byla hlavním ideálem svoboda. Jak ale vnímají svobodu mladí lidé dnes? Zdá se, že ideologie minulosti je pro ně jakýmsi blokem, který jim brání v rozvoji a rozletu. Písně zakladatelů a jejich práce jsou neustále přítomny a doslova je sráží k zemi.
Protipólem předchozího díla byla choreografie Noa Zuk, bývalé tanečnice Batsheva Dance Company. Ve svém duetu Doom Doom Land zobrazila fantaskní svět plný zvláštních zvuků a pohybů; vychází přitom ze studia rituálů, jazyků a gestických stereotypů, které následně přehání a reinterpretuje.  V úvodu stojí Noa Zuk a její partner Erez Zohar v trochu bizardních přiléhavých kostýmech nehnutě na scéně a poslouchají píseň Nata Younga. Na určitá slova zaujímají různé pózy jako živé sochy (včetně stoje na rukou), zírají do publika. Vzápětí ale interpreti vezmou hudební doprovod do vlastních rukou, lépe řečeno do vlastních úst. Výkřiky, povely, syčení, prskání, vrčení, ale i luskání prstů a tleskání udávají tempo a kvalitu pohybu: ten je stejně zdeformovaný, jako zvuky a slova, na něž se odehrává. Vysoké grand jeté a hluboké plié, parodie na prvky klasické taneční techniky, těžké dupy a lehounké poskakování po pološpičkách, vystrkování boků připomínající pózy modelek, míření rukou, jako kdyby v ní byla zbraň… toto dílo je plné pohybových asociací. Pozorovat tyto nepředvídatelné zvukové i fyzické projevy interpretů je zábavné a v publiku často zazníval smích, přestože se autoři nesnaží o prvoplánový humor. Humorný může být pro české publikum už jen samotný kontrast atletické tanečnice a jejího partnera, který má k ideálu tanečního těla daleko – rozlišné vnímání fyzikality je ovšem pro izraelský současný tanec typické.
Představení Doom Doom Land vypadá jako nezávazná hra a improvizace, přesto se za ním skrývá pečlivě vystavěná struktura. Víc než hru s hlasem a tělem však nenabízí. Psáno z představení 19. června 2014, loď Tajemství bratří Formanů. All we ever wanted was everything
Choreografie: Einat Ganz
Hudební režisér: Ben Buchenbacher
Interpretace: Matan Daskal, Einat Ganz a Yuval Goldstein  Doom Doom Land
Tvorba: Noa Zuk
Interpretace: Erez Zohar & Noa Zuk
Dramaturgie a hudba: Ohad Fishof
Light design: Dani Fishof
Kostýmy: Yaara Argaman, Liliya Burdinskaya
Doprovodná hudba: “Comes Unbidden” by Nate Young
Poděkování: Shani Garfinkel, Yaniv Nagar, Gili Navot, Yaniv
Abraham, Batsheva Dance Company, Ohad a Eri a Kima.
Premiéra: International Dance Week Jerusalem – Machol Shalem, prosinec 2013

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: