TETSU – Svižná hra živlů s přílišnými ambicemi

Slovenské taneční uskupení mimoOs představilo ve dvou za sebou následujících večerech na zahradě Studia ALTA u pražské Invalidovny inscenaci TETSU. Pět písmen je akronymem pro výraz The Energy That Shapes Us, což by se dalo volně přeložit jako energie, která nás formuje. Autor díla Peter Šavel v konceptu vycházel z čínského systému wuxing, který vysvětluje vzájemné působení pěti elementů: vody, dřeva, ohně, země a kovu.

TETSU. Foto: N. Pacherová.

TETSU. Foto: N. Pacherová.

Clara Zanga Autor: Clara Zanga

Každý z živlů má mít například svou vlastní chuť, příslušet jinému ročnímu období, emoci a jiným způsobem se projevovat. Vlastností, které východní filozofie přisuzuje jednotlivým elementům, je nespočet, ale Peter Šavel se držel zejména linie ročních období a okrajově také světových stran, podle toho, na kterou z nich se pětice tanečníků otáčí. To je však pro diváka bez vysvětlení autora pravděpodobně velmi těžké rozklíčovat.

Tanečníci provázeli diváky jednotlivými živly i ročními obdobími. Inscenace se proto odvíjela cyklicky, stejně jako vzájemné působení pěti elementů mezi sebou nebo právě měsíce roku. Cyklické vnímání díla dále podporuje nízko posazené pódium ve volném venkovním prostoru obestavěné kolem dokola židlemi pro diváky. Nabízela se tak i možnost sledovat choreografii ze všech stran, diváci ji však nevyužili, zřejmě proto, že pravidelně rozestavěné židle zároveň dávaly signál, že by měli zůstat sedět na svém místě.

TETSU vzniklo během šestitýdenní rezidence, přičemž základní tvar byl hotový po měsíci. Zřejmě se jednalo o proces plný hledání a objevování, proto tvůrci před začátkem představení nabádali, abychom se během něj také něco naučili – například o tanci, o těle a možná i o sobě. Je evidentní, že tanečníci i autoři se toho při společném tvoření naučili mnoho, zároveň se ale ukázalo, že chtít totéž po divácích je příliš ambiciózní.

TETSU. Foto: N. Pacherová.

Ačkoliv, jak Šavel ujistil, je choreografie mnohem více zafixovaná, než by se mohlo zdát, působí pohybový jazyk většinou jako vytažený z hodiny improvizace na libovolné taneční konzervatoři nebo z open class současného tance. To v žádném případě nemusí být špatně, ale z podobného hluboce niterného procesu se většinou nejvíce učí ten, kdo jím prochází, a je do značné míry nepřenositelný. Klást proto divákům na srdce, aby se něco přiučili, je tedy nerealistické.

TETSU se pohybuje ve velmi abstraktních rovinách a jedněmi z mála záchytných bodů jsou měnící se barvy světel, které signalizují změnu ročního období či živlu přechodem z bílé na zelenou, růžovou, žlutou nebo modrou. Pohyby tanečníků jsou někdy zemité, až zvířecí, uzavřené do sebe, jindy aktéři spolu naopak kooperují ve vícečlenných skupinách a zkoumají akrobatické hranice svých těl. Nesnaží se o estetický efekt pohybu, naopak některé z nich jsou jakoby nedotažené a nedokonalé.

Meditativnější elektronická hudba doplněná smyčci se střídá s živými bubnovými rytmy, na něž se tanečníci místy pohybují synchronně. Právě tyto svižné party udržují inscenaci v příjemném tempu, a i přestože struktura díla není vůbec členitá a rozbíjí ji jen občasná změna atmosféry pomocí světel, má díky tomu příjemný spád a nenudí.

TETSU. Foto: N. Pacherová.

Je překvapivé, nakolik produkce působí díky ostrým světlům a černým kostýmům tanečníků vizuálně „synteticky“, na to, že se dotýká přírodních témat. Nemění to ani fakt, že se odehrává v podstatě v parku. Mohlo by být zajímavé, kdyby Šavel naopak v outdoorovém představení využil blízkost přírodních materiálů, i když by v takovém případě hrozilo, že se dopustí klišé, kterým se v současné podobě díla úspěšně vyhýbá. Je však trochu na škodu, že okolo ohně se koná až závěrečná diskuse o představení.

Bez ohledu na zmiňovanou neestetičnost některých pohybů je možné TETSU sledovat jen pro čistý požitek z tance. A to je, jak se ukazuje během závěrečné diskuse, také způsob, jímž inscenaci velká část diváků vstřebávala. Jak zaznělo z publika, jednu z divaček celý den trápily úzkosti a díky představení se jich zbavila. K poučení publika tak sice zřejmě nedošlo, ale i to, že se někomu ulevilo od duševních potíží, je velká poklona jak pro tým, tak i pro taneční umění jako takové.

 

Psáno z premiéry 29. září 2022, Studio ALTA, zahrada pražské Invalidovny.

 

TETSU
Projektový management a produkce: Barbora Janáková
Koncept a choreografie: Peter Šavel
Pohybový materiál a tanec: Barbora Janáková, Eva Priečková, Silvia Sviteková, Andrej Štepita, Jaro Viňarská, alternace Miroslava Stašková, Peter Šavel
Hudba: Marián Zavarský
Světelný design a technika: Juraj Čech.
Kostýmy a scénický vizuál: Laura Štorcelová
Produkce: Andrea Tušimová

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Barbora JanákováPeter ŠavelTETSU

mimoOs

Tanec

Vdaka

vložil Peter Savel

IP: 188.189.17.161
Reaguje na:
Ďakujeme za review.
Len by som mal potrebu uviesť na pravú mieru, že “ambiciózny” pohľad na dielo ako na “lekciu” s otázkou: “Ak by bolo dnešné predstavenie lekciou, čo by ste povedali, že ste sa naučili?”, nie je zámerom tvorivého tímu, ale bonusom v rovnakom čase prebiehajúceho projektu “It´s all about education”.
Za celý tvorivý tím TETSU, Peter

Zobrazit další komentáře 1

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: