Tranzmutace – Bolestná touha vzlétnout

Tranzmutace – Bolestná touha vzlétnout

Tranzmutace – Bolestná touha vzlétnout

Duo Komárek a Miltnerová je bezesporu spojeno s progresivním vývojem propojení tance a světelného designu. Již v předchozích dílech (Fractured, 2009; Tanec magnetické balerínky, 2012) dokázalo, že jeho spolupráce velmi osvěžuje současnou nabídku tanečně experimentálních představení. Andrea Miltnerová je skvělá tanečnice a choreografka a Jan Komárek má jedinečný talent na vnímání a zachycení pohybu skrze světlo, a proto jsou jeho proměny zárukou kvalitního zážitku. Stejně jako jejich předchozí komorně laděná tvorba se i jejich nejnovější dílo společného tanečního výzkumu Tranzmutace nese v intimním ladění. Velmi mu sluší prostor Alfreda ve dvoře, který ho až hřejivě objímá a k divákům dochází i přes náročnou výpověď o „brutalitě skutečnosti“ (jak napovídá podtitul Tranzmutace) vlídný a křehký příběh. Jemnost inscenaci dodávají především bílá barva i použití daných rekvizit. Jak název projektu napovídá, sděluje příběh jakési přeměny, přesněji touhu po přeměně, která by tělu dovolila vzlétnout. Proto jsou hlavní rekvizitou pštrosí pera vystavěná do velkého těžkého vějíře. Křídla jakožto symbol lehkosti však poutají tanečnici k zemi. Tíha a lehkost se rázem dostávají do kontrastu. Výrazové prostředky Andrey Miltnerové jsou obdivuhodné, stejně jako její práce s detailem, která je ještě podtržena přesným a promyšlením použitím světel a hudby Jana Komárka. Ten také vkusně ve třech fázích zapojuje do inscenace kratičké, přesně střižené videoglosy související s tématem vzletu a tíhy. Nebojí se použít ani jeho tak oblíbený stroboskop, který místy vrhá příběh do negativní a úzkostné nálady, a zavěšené žárovky na dlouhých lankách, které mu dovolují rozjasnit jen konkrétní prostor s konkrétním pohybem. Celá skladba vyznívá jako dialog poetické touhy s prozaickým životem. Ten je zastoupen ušákem stojícím v osamělé místnosti, v němž sedí osoby (stále jen Andrea Miltnerová), které jsou ubité svým životem a popřením svých tužeb a přání. Rafinovaný kostým performerky budí zdání, že kromě blyštivých lodiček od pasu dolů na sobě nic nemá. Takto mohou provokovat neprůhledné, tělové silonky. Tranzmutace je skromná na tanec jako takový, soustředí se na pohyb vycházející z velmi silného prožitku, z potřeby utéct a odletět, dosáhnout svého cíle a být svobodný. Motivem této promluvy je velké úsilí způsobující bolest, ta se však transformuje v jisté vyvrcholení. A podařilo se tanečnici vzlétnout? Doporučuji, abyste se o tom přesvědčili sami.   Psáno z představení 1. března 2016, divadlo Alfred ve dvoře.   Malá inventura 14. ročník festivalu 22.–29. února 2016   Tranzmutace Režie, světelný a zvukový design: Jan Komárek
Choreografie: Andrea Miltnerová
Premiéra: 14. května 2015, divadlo Alfred ve dvoře  

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: