Tři potlesky pro Filigrán
Čtrnáctý ročník festivalu Natřikrát vyvrcholil ve středu 21.11. 2012 v divadle Barka v Brně třemi choreografiemi brněnského souboru Filigrán.
Daleko od spícího psa sice Filigrán několikrát uvedl, ale v takovém kabátě, který oblékl právě tento večer, ho ještě nikdo předtím neviděl. Zůstaly stejné motivy, byly však více rozpracované a zasazeny do trochu jiné vize. Nejzajímavější na této choreografii je, že ačkoliv nevypráví příběh psa a vlastně možná nemá na první pohled kromě názvu, drbání se jeden o druhého a občasné chůzi po všech čtyřech se psem nic společného, jsou v ní jasně rozpoznatelné prvky chování a existování psa. Čtyři tanečníci Veronika Kolečkářová, Eva Navrátilová, Michaela Ondrašinová a Jan Ondruška se v pomyslných pěti větách vyjadřují spíše k úvaze o tom, co je to krása, a jak ji lze vyjádřit tělem. Individualita a niternost se projevuje hned od prvních pohybů. Tanečníky zpočátku sžírá určitá nepříjemná křeč, která je vystrnaděna radostnými pohyby svobodného psa či živelným pobíháním v polopředklonu. Nelze zastřít určitou symbiózu tanečníků s hudbou Marin Marais, a konečně i s prostředím divadla Barka, které je jejich alfou omegou. Dokonce i kostýmy se v této verzi Daleko od spícího psa proměnily. Svršky ušité ze síťoviny svoji funkčnost odhalují až ve druhé polovině představení, kdy tanečníci s velkou koncentrací na ten miniaturní pohyb vytahují ze svých oděvů šňůrky. Živočich, který si čistí kožich? Pohybový slovník, jenž je v této choreografii použit, je velmi neotřelý a neokoukaný. Vychází ze základní motivace a působí, že tematicky nekolísá, ale pečlivě zahrnuje všechny synonymické a příbuzné varianty základních pohybů. Radost pohledět.
Druhá choreografie večera Harmonie ist eine Strategie, která je autorským představením sehraného dua Veroniky Kolečkářové a Evy Navrátilové, pracovala s motivem neoblosti. Cokoliv, co se na jevišti odehrávalo, bylo víceméně „rovné“ a „přímočaré“ (kromě oblého černého pruhu na červených kostýmech). Motivace vycházela z prostoru. V něm byly totiž naaranžovány zářivky tak, že byly spuštěny vertikálně shora dolů a vytvářely jakýsi industriální a syrový prostor, do kterého neoblý pohyb interpretek krásně zapadl. Hudba, která byla také šitá na míru tomuto představení a zkomponována Tomášem Vtípilem, místy působila disharmonicky. To se ovšem nedá říct o díle jako celku, to bylo náramně harmonické. Ačkoliv většina tanečních pasáží byla improvizovaná (v čemž si Filigrán libuje), byla zde jistota daných pasáží a kvalita provedení jakéhokoliv pohybu. Vše působilo velmi promyšleně, jasně, čistě bez dalších zbytečností.
Odděleno předem uzavřelo trojici představení posledního večera festivalu Natřikrát. Již potřetí v tento večer se představila Veronika Kolečkářová, tentokrát po boku Michaely Ondrašinové, která Odděleno předem otevřela vzhůru nohama a koulením se p
o zdi. Tato choreografie vyznívala jako určitá zpověď každé z nich. Obě byly přítomny na jevišti a napojeny jedna na druhou. Do vlastních projevů si však vzájemně nijak zvlášť nezasahovaly. Vnímaly jen přející pozornost toho druhého a pracovaly se svým vlastním motivem. Při výpovědi Veroniky Kolečkářové se do prostoru dostává Jan Ondruška, který tomu všemu přihlíží. V samém závěru přichází druhý, třetí, čtvrtý, pátý až dvacátý přihlížející... Zaplňují prostor a sedí. Všichni sedí. A rázem je po všem.
Ačkoliv o to možná Filigrán ani nestojí, protože si tvoří bez jakýchkoliv ohledů na současný trend a vkus diváka dle toho, jak se to líbí jemu a jak mu to vyhovuje, stejně je na místě poznamenat, že ať si kdo chce co chce říká, Filigrán je kvalitně pracujícím souborem, který velice snadno dosahuje stupně úspěšnosti jiných profesionálních tanečních skupin. Obstál by nejen mezi českými kolegy v Ponci, ale i na mezinárodní úrovni. Jeho práce je velmi specifická a žádá si otevřenost a invenci diváků. Potom nikdo o jeho kvalitách nemůže pochybovat.
Daleko od spícího psaTanec: Veronika Kolečkářová, Eva Navrátilová, Michaela Ondrašinová, Jan Ondruška
Hudba: Marin Marais
Světla: Zuzana Režná
Kostýmy: Stella Šonková Harmonie ist eine Strategie
Tanec: Veronika Kolečkářová, Eva Navrátilová
Hudba: Tomáš Vtípil
Světla: Zuzana Režná a Marek Šimoník Odděleno předem
Tanec: Veronika Kolečkářová, Michaela Ondrašinová
Hudba: Ground/Lift, Thierry de Mey
Světla: Zuzana Režná Premiéra: 21.11.2012 v Brně
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“