Triptych Bohemia Baletu: od klasiky po lidovou inspiraci
Soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy Bohemia Balet připravil 28. října návštěvníkům Stavovského divadla taneční večer, kterým mohli příjemně zakončit tento sváteční den. Byl tematicky a žánrově rozrůzněný, a tak mohl potěšit velké spektrum diváků. Na programu byly Variace Sergeje Lifara, tedy čistě abstraktní dílo oslavující klasický tanec, nově nastudovaný duet Libora Vaculíka Chlapec a Smrt odkazující k tradici moderního tance, a také česká premiéra Carminy Burany v choreografickém zpracování Ivanky Kubicové, které čerpá impulzy i z lidového umění.
Variace měly v podání Bohemia Baletu premiéru v lednu 2013. Choreografie pochází z padesátých let minulého století a byla vytvořena na hudbu Franze Schuberta jako reminiscence na romantický balet. Inspirací Sergeje Lifara byl známý Pas de quatre vytvořený Julesem Peraultem pro nejslavnější baleríny 19. století, analogicky je tedy oslavou tanečního umění i konkrétních interpretek (vznikl pro šestici tehdejších hvězd pařížské Opery). Skutečně v sobě nese ducha romantického baletu, který připomínají nejen dlouhé tylové suk
ně tanečnic, ale i výběr prvků. Neklade důraz na velké rozsahy a nepřipomíná ničím pozdně romantickou éru, kdy virtuozita vítězila nad prožitkem, naopak vyzdvihuje lehkost a grácii, jemnou ženskost a éteričnost tanečnic. Tato romantická stylizace je trochu zrádná: žádná fouettés a krkolomné pózy, zato řada plynule navazujících pohybů, malé skoky, které vyžadují přesnost, zdánlivě jednoduché piruety, vše by mělo proběhnout bez zaváhání. Každá variace propůjčuje tanečnici jiný charakter, tu něžnost, tu hravost, tu koketerii. Mladé interpretky (Lydie Švojgerová, Martina Vlachová, Laura Balogová, Iva Rezková, Lenka Maříková a Tamara Kšírová) se svého úkolu opět chopily se ctí. Jistě by stálo za to, uvádět choreografii častěji, aby se mohly s baletním kusem interpretačně ještě více sžít.
Chlapec a Smrt je choreografií, která vznikla na kompletní nahrávku Písní potulného tovaryše Gustava Mahlera. Libor Vaculík ji vytvořil v roce 1988 pro Balet Bratislava a o několik let později ji přenesl do pražského Národního divadla. Cyklus čtyř písní pro hlas a orchestr (1893–1897) zkomponoval Gustav Mahler pod dojmem velké nenaplněné lásky, s níž téma smrti vnitřně souzní. Je částečně vyznáním, částečně se v něm prolíná pocit utrpení a zoufalství zklamané duše, jež hledá útočiště ve smrti. Zatímco hudba kreslí tragický tón lidského nitra, choreograf jí staví na jevišti citlivou paralelu v duetu mladého hocha a smrti. Mužský duet se chvíli zdá zápasem, při kterém mladík plný touhy po životě uniká svému pronásledovateli, na okamžik však spolu splývají v synchronních pohybech či bratrských objetích a ztělesněná Smrt v sobě chová i jakousi něhu a náklonnost k mladíkovi, který nakonec podléhá, téměř dobrovolně. Vystihuje duševní stav, kdy člověk pociťuje hrůzu ze smrti, ale současně se mu nechce žít, a tak jí utíká, ale zároveň je jí neúprosně přitahován. Choreografický slovník působí velmi čistě a kultivovaně, pohyby či postoje tanečníků jsou občas zrcadlově symetrické, což zvyšuje 
dojem řádu a pravidelnosti. Tanec je zároveň mužný a dynamický, sleduje čistou strukturu hudby, žádný její motiv neponechává nevyužitý. Náladu dokresluje ještě světelný design, upoutá třeba takovými detaily, jako je barva světla reagující na verše Die zwei blauen Augen von meinem Schatz (tj. Dvě modré oči mého miláčka). Nové nastudování choreografie provedl se členy Bohemia Baletu Libor Vaculík sám a na choreografii je to znát: oba interpreti, ačkoli jsou teprve čerstvými absolventy (v angažmá Bohemia Baletu první sezonu), předvedli zcela vyzrálý výkon. Byli vybráni i typově do vhodného kontrastu, mužnější Vojtěch Rak jako Smrt, subtilní Florent Operto jako Chlapec.
Třetí část večera, Carmina Burana, vnesla na jeviště opět jinou atmosféru. Verze Ivanky Kubicové vznikla v roce 2001 na objednávku japonského tanečního souboru Kasai Ballet. Jako literární památka je Carmina Burana soubor středověkých básní a písní s různorodými náměty: náboženskými, satirickými, milostnými aj., shrnutých v rukopis z první třetiny 13. století. Byl nalezen v benediktinském klášteře Benediktbeuren (Buranum) na úpatí bavorských Alp. Básně a písně v latině, staré němčině a francouzštině jsou mnohdy kritickými texty glosujícími tehdejší svět. Zhudebněny byly mnohokrát, ale nejznámější je jistě zpracování Carla Orffa z roku 1937, který si ze sbírky vybral čtyřiadvacet latinských básní. Spolu s dalšími skladbami Catulli Carmina a Trionfo di Afrodité tvoří tato kantáta celek uváděný pod názvem Trionfi. Cyklická skladba pro sólové hlasy, sbor, dětský sbor a orchestr svou živostí a dynamikou láká k jevištnímu zpracování. Úvodní (i závěrečná) píseň O fortuna jako melodie takřka zlidověla, nejednou si ji vypůjčili filmaři či divadelníci. Jaká je tedy verze, kterou vytvořila česká choreografka před třinácti lety?
Mnoho diváků možná překvapí silná inspirace lidovou kulturou, která je v choreografii přítomna v pohybu i kostýmu. Ivanku Kubicovou známe především jako houževnatou propagátorku a pedagožku moderních tanečních technik, to však nevylučuje autorskou všestrannost. Choreografii otevírá postava Smrti (Lydie Švojgerová), která na jeviště přivádí průvod smrtelníků, malých hrdinů pozemských dramat. Smrt je zahalena v kápi a její působnost spočívá ve zjevu podtrženém líčením, v úsečných a energických gestech. Je tou, která představení uvádí i uzavírá, jako kdyby měla připomenout, kdo vlastně ovládá osud lidí. Choreografie rozehrává řadu humorných nebo lyrických výjevů: hned zkraje publikum pobaví dvojice žebravých mnichů (Patrik Holeček, Miroslav Hajn), kteří více než o pobožnost dbají na to, kde naplnit prázdné měchy milodary věřících, kteří si z nich pramálo dělají – daleko větší respekt vzbuzuje, když se mezi lidmi objeví Smrt. Postavy mnichů jsou víceméně pantomimické, také ony se na scénu ještě vrátí, jako kdyby vše putovalo v koloběhu od začátku ke konci. Na jevišti se objeví skupina dospívajících dívek i mladých mužů, z nichž se postupně vydělí dva páry ke krátkým duetům mladé něžné lásky. Mladšího z chlapců však před koncem představení odvádí Smrt. Nechybí parta výrostků, ženy vykračující si s rukama v bok a stařeny se shrbenými zády, pijáci v hospodě nebo výjev z trhu. 
Kostýmy vytvořil Roman Šolc a inspiroval se prostým oděvem, nikoli krojem, ale spíš městským šatem, tak, aby byl realisticky navozen dojem středověku. Choreografie čerpá z prvků lidových tanců, například u dívčího kolečka, pracuje i s civilním pohybem, zřetelnou gestikulací a pohybovou nadsázkou, v duetech nezapře vliv moderního tance. Vše plyne hladce a hravě, zvlášť když mladí tanečníci, kteří se rekrutovali z řad studentů již od 4. ročníku, hrají vlastně často sami sebe. Nejde o představení technicky náročné, klade důraz jen na synchronizaci tanečníků v některých skupinových číslech a na uzavřenost celku, o kterou se postará repetice úvodní části završená krátkým výstupem Smrti. Choreografie přirozeně využívá hudebního členění skladby, výrazných rytmických vzorců a kreslí před divákem žánrové obrázky. Na japonské publikum muselo toto zpracování působit exoticky, český divák je vnímá spíš jako něco důvěrně známého a domácího. Carmina Burana je úlevným vyvážením mnoha tanečních produkcí, které ve svém konceptualismu často ztrácejí srozumitelnost.
Psáno z premiéry 28. října 2013, Stavovské divadlo.
VariaceHudba: Franz Schubert
Choreografie: Serge Lifar
Nastudování: Kateřina Slavická
Spolupráce z pověření Serge Lifar Foundation: Cyril Atanassoff
Tančí: Lydie Švojgerová, Martina Vlachová, Laura Balogová, Iva Rezková, Lenka Maříková, Tamara Kšírová
Světová premiéra: 1953
Česká premiéra: 22. 1. 2013 Chlapec a Smrt
Hudba: Gustav Mahler
Choreografie, scéna a světelný design: Libor Vaculík
Kostýmy: Roman Šolc
Tančí: Vojtěch Rak, Florent Operto
Světová premiéra: 1988
Obnovená česká premiéra 28. 10. 2013 Carmina Burana
Hudba: Carl Orff
Choreografie, scéna a světelný design: Ivanka Kubicová
Kostýmy: Roman Šolc
Asistentky choreografie: Libuše Ovsová, Magdaléna Kaprasová
Tančí: Lydie Švojgerová, Miroslav Hajn, Patrik Holeček, Magdalena Kaprasová, Tereza Szentpeteryová, Florent Operto, Tamara Kšírová, Vojtěch Rak, studenti 4.–8. ročníku TKP, členové Bohemia Baletu
Světová premiéra: 2001
Česká premiéra 28. 10. 2013
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?