Únorový večer Nové Generace 2013

Únorový večer Nové Generace 2013

Únorový večer Nové Generace 2013

Dne 19. února 2013 se uskutečnil v Divadle DISK další večer Festivalu Nová Generace. Tentokrát byl program večera rozdělen na taneční a pantomimickou část. Večer zahájila Kamila Mottlová s autorskou prací Re: Again and Again. Ze tmy se vynořily tři obrysy ženských postav kráčejících kupředu. Jejich ostražité, ale rozhodné kroky vedly napříč jevištěm bez jediného zaváhání. Jejich pomalu se odvíjející chodidla zkoumala terén a s každým novým nášlapem získávala nové informace. Zde se objevilo stěžejní téma choreografie, jímž byla cesta vedoucí k vytčenému cíli. Choreografka cítila potřebu poukázat na důležitost cesty samotné: „Znovu a znovu se snažíme definovat svůj cíl. Bohužel brzy zapomeneme, že cesta, která nás k němu povede, je důležitější, než cíl sám.“ Pohybový materiál tanečnic byl skutečně košatý – od pomalého, introvertního pohybu až po extrémně rychlé, expresivní až expanzivní „výkřiky“, jež byly někdy lépe někdy hůře technicky zvládnuty. Ať už šíře této pohybové škály byla jakákoliv, její smysl na diváka nedolehl. Kvantita zde chtěla nahradit kvalitu a jednotlivé variace a pohyby tak zapůsobily jako časové výplně. Nehledě na zvláštní nádech afektu v choreografii, jehož význam byl zcela nečitelný. Divák byl tak zcela zmaten z choreografické výpovědi postrádající smysl, který se zřejmě při tvorbě pohybového materiálu „ztratil v překladu.“ Všechny tři tanečnice měly stejné oblečení – černé legíny a béžové krátké šaty. Takový „kostým“ působil spíše pracovně, nežli divadelně či snad výmluvně a originálně. O charakteristice postav takové odění neříká zhola nic a pro diváka je absolutně bezvýznamné. Otázkou zůstává, zdali zvolený stejnokroj všech tří tanečnic byl tou správnou volbou. Choreografka vždy pečlivě v každém obrazu dbala na různorodost pohybového materiálu jednotlivých tanečnic a během celé choreografie se neobjevil časově výraznější moment či situace, která by k této uniformitě odkazovala. Takové kostýmní řešení se tedy jevilo spíše jako náhodné. Jako druhá vystoupila v rámci večera Tereza Indráková se svým „work in progress“ Kam s vlasy jako len? Tanečnice a zároveň choreografka začíná svou pohybovou studii hrou na příčnou flétnu. Slyšíme milou, pohodovou melodii, která nás zavádí někam na palouk do vysoké trávy. Tanečnice chvílemi působila jako lesní víla či divá žena, která si za nerušeného nedělního odpoledne jen tak tančí sama pro sebe. Jedná se o taneční střípky, jakousi snovou dramaturgii, ve které se zjevují různé groteskní situace provázené mluveným slovem. Taneční kompozice byla tvořena sledem jednotlivých událostí, které volně přecházejí do dalších situací. Choreografie však postrádala hlavní myšlenkové pojivo, které by této, jinak slibné studii, přineslo hlubší význam. Tereza Indráková pracovala zejména s pohybovou repeticí a vytvářela tak různé variace a motivy. Tento již mnohokrát osvědčený model choreografka užívala velice vtipně a s nadsázkou, avšak jak sama v programu uvedla, jedná se zatím o „work in progress“. Závěrečnou inscenací byla Sophi choreografky Sary Puchowské. Sophi nás přivádí do světa, ve kterém „vládne spousta ženských malicherností.“ Sophi je choreografií tří žen rozmanitých charakterů s nesčetným množstvím bot na podpatku. Možná bychom mohli říci, že každý pár vysokých, elegantních a sexy bot představuje jednu z oněch ženských malicherností - a že jich bylo. Každá žena je přesně taková jako její nejmilovanější podpatky - energická, drzá a troufalá milenka promenádující se po jevišti v černých, úzkých šatech. Tichá a poslušná manželka vedle ní vypadá jako snadná kořist této lvice. A jako třetí hrdá, moudrá, avšak žádostivá matka, která by ráda držela krok nejen s módními výstřelky. Tyto tři ženy jsou si myšlenkově i vkusem velmi vzdálené, avšak nemohu se zbavit dojmu, že všechny jsou jednou a tou samou ženou – Sophi. V choreografii byla zřejmě nejsignifikantnější práce s rudou gumou a můžeme nechat popustit uzdu divákovy fantazie ohledně jejího významu. Milenka ji používala jako bičík. Pokaždé když bičík prosvištěl vzduchem, přidala svůdný pohled a zavrčení sexuchtivé lvice. Manželka používala rudou gumu na udržování těla ve formě. Matka zde opět platila za cílevědomou, avšak groteskní postavu, která s gumou spíše sváděla boj, než aby jí užívala ke svému prospěchu. Choreografie byla vhledem do každodenního života ženy plného různých překážek, se kterými se naše tři grácie musely vyrovnat po svém. Této choreografii zřejmě nejvíce uškodila její rozvláčnost a neustále se opakující vtipy, které jen utvrzovaly v přesvědčení, že opakovaný vtip již není vtipem. Nechávám na divadelním vkusu diváka, odsoudí-li tuto tanečně-divadelní grotesku za přílišnou podbízivost a kýčovitost, avšak musím uznat, že choreografka opravdu balancuje na velmi tenkém ledu a někdy se led skutečně prolomí. Po krátké přestávce následovalo „pásmo s ukázkami klasické pantomimy a tělesného mimu v podání studentů Katedry pantomimy pod pedagogickým vedením Radima Vizváryho. Podstatou série etud, z nichž každá je inspirována tradičními náměty, je seznámení diváka se základním stylem imaginární pantomimy, kde je inspirací tvorba M. Marceaua a divácké obci méně známá disciplína techniky mimu E. Decrouxe zvaného čistý mim.“ Jako první v pásmu pantomim vystoupila dvojice Lukáš Šimon a Jakub Urban v etudě Combat Antique s bojovným nádechem. Ve druhém kusu David a Goliáš zazářil Vojta Svoboda. Známý námět dokázal předvést s bravurním klidem, tragikomičností a prokázal tak svůj zjevný mimický talent, za který sklidil zasloužený potlesk. Třetí na programu byla etuda Silent Is Sexy, kterou předvedli stateční a nadaní studenti prvního ročníku katedry Veronika Smolková a Marek Zelinka. Poté se na jeviště vrátil opět Vojta Svoboda s pantomimou Soudní dvůr vyprávějící o zběsilém systému soudnictvím a jeho intrik. Závěrem byl uveden komický a žertovný duet Le Petit Café, ve kterém excelovali opět Lukáš Šimon a Jakub Urban. Komponovaný večer pantomimy a tance byl velmi dobrým nápadem. Festival Nová Generace tak dává prostor pro rozvoj dvou zdánlivě odlišných uměleckých disciplín v profesionálních podmínkách, což je pro účinkující umělce zásadní moment v jejich kariéře. Psáno z premiéry 19. února 2013 v divadle DISK. RE: „Again and Again“
Choreografie: Kamila Mottlová
Hudba: Nine Inch Nails, Jan Zázvůrek, Lucie Šimůnková
Interpretace: Klára Kočárková, Lucie Šimůnková, Kamila Mottlová Kam s vlasy jako len? (work in progress)
Choreografie a interpretace: Tereza Indráková
Supervize: Dominique Boivin
Hudba: Claude Debussy, Sefardská píseň
Kostýmy: Tereza Indráková Sophi
Choreografie: Sara Puchowska (Im.pu.re. Dance Theatre)
Interpretace: Andrea Vykysalá, Daša Horváthová, Katarína Kalivodová
Hudba: koláž
Kostýmy: Renáta Nováková
Hlasová spolupráce: Katarína Kalivodová
Představení vzniklo za podpory nadace Život umělce. ETUDY:
Combat Antique

Námět: Combat Antique
Autor: Étienne Decrouxe
Úprava a intepretace: Lukáš Šimon, Jakub Urban David a Goliáš
Námět: David a Goliáš
Autor: Marcel Marcea
Úprava a interpretace: Vojta Svoboda Silent is sexy
Námět: Ils Regardent Autres Choses
Autor: Étienne Decrouxe
Úprava a intepretace: Veronika Smolková, Marek Zelinka Soudní dvůr
Námět: Le Tribunal
Autor: Marcel Marceau
Úprava a interpretace: Vojta Svoboda Le petit café
Námět: Le Petit Café
Autor: Marcel Marceau
Úprava a interpretace: Lukáš Šimon, Jakub Urban

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: