Už to není, co to bývalo – Mezinárodní týdny tance po osmadvacáté

10. 5. 2014 recenze

Autor Lucie Dercsényi

Pokud jste se 23. dubna 2014 vydali do Divadla Komedie, nešlo cestou přehlédnout vzpřímeně kráčející dívky s hladkými účesy – evidentně adeptky tanečního umění, které se šly podívat na své kolegy, kolegyně. Program sliboval Happening tanečních konzervatoří, který se konal v rámci Mezinárodních týdnů tance 2014 (MTT), jež jsou připravovány a organizovány už od roku 1986. Časy se však mění, a jestliže v dobách před rokem 1989 nabízely MTT řadu kurzů a seminářů se zahraničními lektory, které tehdy byly vzácností, nyní není problém vycestovat do ciziny na stáže, workshopy či studia. V domácí nabídce také přibyla řada letních kurzů pořádaných i špičkovými umělci (například Dariou Klimentovou), a tak MTT pod nárůstem konkurence ztratily na své bývalé přitažlivosti i prestiži. Stále sice v jejich programu najdete lekce zahraničních lektorů, ale další aktivity zviditelňují hlavně Taneční centrum Praha – konzervatoř a na ně navázaný Balet Praha Junior, jež MTT spolupořádají s dalším spřízněným subjektem – Mezinárodním centrem tance. Balet Praha Junior versus Bohemia Balet Výjimkou je organizátory avizované setkání konzervatoří, ale jestliže jste očekávali představení studentů tanečních škol, zjistili jste posléze, že na programu ve skutečnosti figurují dva soubory: Bohemia Balet a Balet Praha Junior. Takže jediným zástupcem výhradně školní produkce bylo jediné vystoupení Pražské taneční konzervatoře a střední odborné školy, s. r. o., vzniklé transformací z Taneční konzervatoře I. V. Psoty. V programu vystoupili dva studenti jejího osmého ročníku Natálie Matysková a Jan Mouca, kteří představili svůj autorský duet Dopis zachycující milostné platonické vzplanutí v ladných pózách a variacích neoklasicky laděných. Těžko srovnávat výkony a hodnotit studentskou práci sice ověnčenou Studentskou Thálií, když se v průběhu večera dále představovali převážně absolventi Tanečního centra Praha (TCP) a Taneční konzervatoře Praha (TKP) v choreografiích zkušených tvůrců. K oběma jmenovaným školám se dnes vážou soubory, které dávají po určitou dobu uplatnění svým absolventům v oboru, v němž není snadné získat angažmá. Taneční konkurence v plné síle dorazila i k nám a v nedohlednu jsou časy, kdy se dostat alespoň do regionálního divadla nebyl pro absolventa konzervatoře větší problém. Proto Balet Praha Junior a Bohemia Balet poskytuje zázemí těm, kteří mají chuť se v tanci prosadit a hledají místo v souborech s plně profesionálním zázemím. Zmíněné subjekty fungují v těsné spolupráci se svými zřizovateli-školami, do svých aktivit zapojují své studenty, ale při vší úctě k odvedené práci nemohou zcela nahradit divadelní provoz. Stále podmanivý Vaculíkův duet

Je obdivuhodné, jaké výkony odvedli účinkující v ne zcela vyhovujících podmínkách Divadla Komedie. I diváci se postupně nedobrovolně zahřívali ve vydýchaném, neklimatizovaném prostoru divadla, které disponuje základním technickým vybavením. Tanečníci Baletu Praha Junior se v něm představili v choreografiích Belgičana Samuela Delvauxe a maďarského tvůrce Attily Egerháziho. Přestože jejich produkce obnáší různá témata, v taneční kompozici se nic odlišného neprojevuje. Vše se odehrává v intencích současného tance, nechybí floor-work, náhlé strukturální proměny, fyzická zdatnost, obsahy skladeb však zůstávají v pohybu neobjasněny. Zkrátka nic nového pod sluncem… stejně jako v Delvauxových Chasin (hudba: Damon Albarn a Michael Nyman) pro jedenáct tanečníků a v premiéře uvedených Důvěrných místech (hudba: Leoš Janáček – Kreutzerova sonáta, koláž), kde se taneční dění pro sólistu a tři dívky odvíjí v neměnném modu kombinací tanečních prvků, aniž by vystihlo sílu skladby samotné. Attila Egerházi v případě premiérového kusu Z časů minulých na hudbu Leoše Janáčka Po zarostlém chodníčku pak bez rozpaků „opisuje“ od Jiřího Kyliána. Téměř v každém momentu spatříte něco málo z Kyliánových opusů. Vypůjčené taneční sekvence Egerházi mixuje dle libosti a těžko může jeho choreografie, pro zkušeného diváka, představovat něco výmluvného a originálního. Pohyb je zafixován do ustálených a autorových oblíbených kombinací, které se opakují a hlavně se u Janáčkovy skladby často do hudby ani nestrefují. Přesto tanečníci Baletu Praha Junior vykazují dobré schopnosti pro uchopení taneční „textury“, kde dochází k rychlým pohybovým obměnám a těla musí hbitě reagovat na náročnou partnerskou souhru a změnu poloh. Jisté technické provedení však postrádá smysluplnější opodstatnění. Klidnější tvarování ukázali členové Bohemia Baletu, kteří vystoupili v Sonatině Drammatice s hudbou Alexeje Frieda ztvárněné Ivankou Kubicovou. Choreografie z roku 1992 (nastudována tehdy byla baletním souborem ND Praha) působí podstatně méně vzrušivě a dramaticky než hudební předloha, navíc téma partnerského trojúhelníku se jeví pro mladé interprety hůře srozumitelné. Jejich tanec vyznívá spíše jako bezradné pózování nežli postihnutí emocí, střetů a rozkolu v omezeném rozsahu pohybových proměn. O to více se zaskvěl pánský duet Chlapec a smrt z dílny Libora Vaculíka, prvně uvedený v Baletu Bratislava roku 1988. Vaculíkovi se v něm podařilo nezapomenutelně zachytit bolestnou krásu Mahlerových Písní potulného tovaryše. Chlapec a Smrt stojí proti sobě, vedou spolu nerovný souboj plný působivých zastavení, prchavých momentů, kdy Smrt svého vyvoleného konejší, aby ho posléze nekompromisně tiskla k zemi – stále se kolem Chlapce točí s černou smyčkou, do níž tanečník vkládá své ruce, rychle ucukává, ale nakonec smrti podléhá. Již samotné Mahlerovy tóny vyvolávají mrazení v zádech, Vaculík je dokázal přenést do věrohodně stylizovaného gesta, vnitřně pravdivého fyzického projevu, který dojme až k slzám, což lze také připsat na vrub procítěnému a sugestivnímu projevu Florenta Operta (Chlapec) a Vojtěcha Raka (Smrt).

Závěrečná Slova z jantaru Jarka Cemerka pulzovala prudkou energií zahlcenou dynamickými změnami a jistou dravostí. Hudba Ölafula Arnoldse vybízí k hutnému tvarování, kterému tanečníci Bohemia Baletu dodávají mladistvý elán a nadšení. Happening tanečních konzervatoří uspořádaný v rámci MTT představil dva soubory, jejichž tanečníci se ocitají na počátku své kariéry. Pokud letmo přehlédneme dosavadní uplatnění studentů obou zmiňovaných škol, nejdále se do světa „protančili“ absolventi Taneční konzervatoře Praha. Ti nejlepší z nich jsou schopni dostát vysokým nárokům souborů, které mají na repertoáru jak tradiční klasický repertoár, tak soudobou tvorbu. Posluchači Tanečního centra Praha zase tvoří jádro souboru baletu Jihočeského divadla, kde pokračují v zaměření na současný tanec, který v Českých Budějovicích preferuje převážně ve vlastním podání šéf zdejšího baletu Attila Egerházi. Ale v Praze máme ještě Duncan Centre (i když nyní bez dodatku konzervatoř), taneční oddělení jsou také v Brně a Ostravě a jejich účast na happeningu by příště mohla upřesnit představu o spektru tanečního vzdělávání, které se v Česku v rámci středních škol nabízí. Psáno z happeningu 23. dubna 2014, Divadlo Komedie. Mezinárodní týdny tance
(6. března–23. května 2014) Happening tanečních konzervatoří
Chasin
Choreografie: Samuel Delvaux
Hudba: Damon Albarn a Michael Nyman
Kostýmy: Agurtzane Pérez Olóriz Dopis
Choreografie: Natálie Matysková a Jan Mouca
Hudba: Jacques Prévert a Nicolas Jaar Sonatina Drammatica
Choreografie: Ivanka Kubicová
Hudba: Alexej Fried
Kostýmy: Josef Jelínek Důvěrná místa
Choreografie: Samuel Delvaux
Hudba: Leoš Janáček (Kreutzerova sonáta a koláž)
Kostýmy: Evelyna Martirosyan Buglak, Mireia Agusí Ferrando a Markéta Kubíčková
Scénografie: Samuel Delvaux Chlapec a smrt
Choreografie: Libor Vaculík
Hudba: Gustav Mahler
Kostýmy: Roman Šolc Z časů minulých
Choreografie: Attila Egerházi
Hudba: Leoš Janáček (Po zarostlém chodníčku)
Kostýmy: Roman Šolc
Scénografie: Attila Egerházi a Vlastimil Plánička Slova z jantaru
Choreografie: Jarek Cemerek
Hudba: Ölaful Arnolds