Ve čtvrtek 9. února 2012 Praha přivítala snad nejtalentovanější tanečnici flamenca Rafaelu Carrasco. Její jméno nalákalo jak laickou veřejnost, tak tanečníky, kteří zaplnili celé divadlo Hybernia a nenechali si tuto událost ujít.
Choreografii, kterou Praze skupina Rafaely Carrasco nabídla, nese název Vamos al tiroteo a zavádí diváky do dvacátého století na počátek let třicátých do prostředí španělské kavárny, která hýří tradiční španělskou kulturou i emocemi dnešní doby. Sugestivní umělecké představení, které se v následujících 80 minutách odehrálo, se stupňovalo nejen svými nápady, ale i výkony tanečníků a hudebníků. Jako by mírný nástup a pozvolné upouštění nápadů gradovalo až do pestrobarevných scén zapojujících všechny divákovy smysly. Přívětivé bylo pro diváky také neustálé měnění rytmů a využívání nejrůznějších hudebních složek. Pozornost tak zůstala na maximu po celý večer. Ze scénografie a rozvržení účinkujících po jevišti je patrné, že Rafeala je velmi citlivá nejen k vytváření taneční složky, ale i k celkové režijní práci a vkusnému propojování vzdáleně souvisejících částí. Kolážovité představení zahrnovalo nejrozmanitější taneční variace, které bortily flamencový úzus. Mužský kvartet v sukních „bata de cola“, proti tomu rytmicky fikaná Rafaela Carraso v pánském lesklém oblečku v tanci nazvaném Sombras. Hlasy hudebníků a cappella, červené boty a typické španělské malované kachle na zemi. Jen tohle stačilo k tomu, aby se Hybernia přeměnila ve španělskou kavárnu, ve které to žije! Představení nabídlo 12 tanců, tedy barevných rytmických souzvuků tlesků rukou, dupů nohou, doplněných flamencovou hudbou. Profesionalita a dokonalost tanečníků byla zjevná nejen z pohybu, ale i prací s prostorem, živou kapelou i kostýmem (tanec s velkým šátkem a s kastaněty). Čitelná mimika a nalezení přesného pohybu, který vyjadřuje dané emoce, také nebývá standardem. Skupina Rafaely Carrasco však nacházejí tyto prvky velice lehce a ty pak působí přirozeně. Vášeň, sílu, radost i odhodlání bylo cítit až do posledních řad. Neméně důležitá jsou v tomto představení světla. Zastavení je zde podtrženo tmou a pohyb tlumeným světlem. V závěrečném tanci Aires de Castilla světelné čtverce naváděly tanečníky do prostoru, kam mají vstoupit a který mohou využít k pohybu. Předesílaly tak nejen počet tanečníků v ten daný moment, ale i jejich rozmístění na jevišti. Společně s tím, co se v jednotlivých čtvercích odehrávalo a jaká energie čišela z tanečníků, dokázal tento závěrečný, na pohled velmi bohatý počin zvednout všechny diváky ze židle a ohromením aplaudovat.
Vamos al tiroteo nebylo jen obyčejným představením v divadle, ale hlavně ochutnávkou tradiční španělské kultury v moderním a zajímavém zpracovaní, ale i dárcem neskutečné síly a energie. Škoda, že se představení toho typu na jevištích neobjevuje víc.

Psáno z představení 9. února 2012, Divadlo Hybernia. Vamos al tiroteo
Chor.: Rafaela Carrasco
Hudba: lidové písně
Light design: Gloria Montesinos
Scéna a kostýmy: Elisa Sanz   Foto © Rafaela Carrasco