Ve čtvrtek 9. února 2012 Praha přivítala snad nejtalentovanější tanečnici flamenca Rafaelu Carrasco. Její jméno nalákalo jak laickou veřejnost, tak tanečníky, kteří zaplnili celé divadlo Hybernia a nenechali si tuto událost ujít. Choreografii, kterou Praze skupina Rafaely Carrasco nabídla, nese název Vamos al tiroteo a zavádí diváky do dvacátého století na počátek let třicátých do prostředí španělské kavárny, která hýří tradiční španělskou kulturou i emocemi dnešní doby.
Sugestivní umělecké představení, které se v následujících 80 minutách odehrálo, se stupňovalo nejen svými nápady, ale i výkony tanečníků a hudebníků. Jako by mírný nástup a pozvolné upouštění nápadů gradovalo až do pestrobarevných scén zapojujících všechny divákovy smysly. Přívětivé bylo pro diváky také neustálé měnění rytmů a využívání nejrůznějších hudebních složek. Pozornost tak zůstala na maximu po celý večer.
Ze scénografie a rozvržení účinkujících po jevišti je patrné, že Rafeala je velmi citlivá nejen k vytváření taneční složky, ale i k celkové režijní práci a vkusnému propojování vzdáleně souvisejících částí. Kolážovité představení zahrnovalo nejrozmanitější taneční variace, které bortily flamencový úzus. Mužský kvartet v sukních „bata de cola“, proti tomu rytmicky fikaná Rafaela Carraso v pánském lesklém oblečku v tanci nazvaném Sombras. Hlasy hudebníků a cappella, červené boty a typické španělské malované kachle na zemi. Jen tohle stačilo k tomu, aby se Hybernia přeměnila ve španělskou kavárnu, ve které to žije!
Představení nabídlo 12 tanců, tedy barevných rytmických souzvuků tlesků rukou, dupů nohou, doplněných flamencovou hudbou. Profesionalita a dokonalost tanečníků byla zjevná nejen z pohybu, ale i prací s prostorem, živou kapelou i kostýmem (tanec s velkým šátkem a s kastaněty). Čitelná mimika a nalezení přesného pohybu, který vyjadřuje dané emoce, také nebývá standardem. Skupina Rafaely Carrasco však nacházejí tyto prvky velice lehce a ty pak působí přirozeně. Vášeň, sílu, radost i odhodlání bylo cítit až do posledních řad. Neméně důležitá jsou v tomto představení světla. Zastavení je zde podtrženo tmou a pohyb tlumeným světlem. V závěrečném tanci Aires de Castilla světelné čtverce naváděly tanečníky do prostoru, kam mají vstoupit a který mohou využít k pohybu. Předesílaly tak nejen počet tanečníků v ten daný moment, ale i jejich rozmístění na jevišti. Společně s tím, co se v jednotlivých čtvercích odehrávalo a jaká energie čišela z tanečníků, dokázal tento závěrečný, na pohled velmi bohatý počin zvednout všechny diváky ze židle a ohromením aplaudovat. Vamos al tiroteo nebylo jen obyčejným představením v divadle, ale hlavně ochutnávkou tradiční španělské kultury v moderním a zajímavém zpracovaní, ale i dárcem neskutečné síly a energie. Škoda, že se představení toho typu na jevištích neobjevuje víc.
Ve čtvrtek 9. února 2012 Praha přivítala snad nejtalentovanější tanečnici flamenca Rafaelu Carrasco. Její jméno nalákalo jak laickou veřejnost, tak tanečníky, kteří zaplnili celé divadlo Hybernia a nenechali si tuto událost ujít. 
Představení nabídlo 12 tanců, tedy barevných rytmických souzvuků tlesků rukou, dupů nohou, doplněných flamencovou hudbou. Profesionalita a dokonalost tanečníků byla zjevná nejen z pohybu, ale i prací s prostorem, živou kapelou i kostýmem (tanec s velkým šátkem a s kastaněty). Čitelná mimika a nalezení přesného pohybu, který vyjadřuje dané emoce, také nebývá standardem. Skupina Rafaely Carrasco však nacházejí tyto prvky velice lehce a ty pak působí přirozeně. Vášeň, sílu, radost i odhodlání bylo cítit až do posledních řad. Neméně důležitá jsou v tomto představení světla. Zastavení je zde podtrženo tmou a pohyb tlumeným světlem. V závěrečném tanci Aires de Castilla světelné čtverce naváděly tanečníky do prostoru, kam mají vstoupit a který mohou využít k pohybu. Předesílaly tak nejen počet tanečníků v ten daný moment, ale i jejich rozmístění na jevišti. Společně s tím, co se v jednotlivých čtvercích odehrávalo a jaká energie čišela z tanečníků, dokázal tento závěrečný, na pohled velmi bohatý počin zvednout všechny diváky ze židle a ohromením aplaudovat.
Mila
Za mě...ne. Nepohoršuje, ale je to za hranicí. Pro mě je klasika klasikou. Pokud nekdo chce jít touto cestou, tak ať…Labutí jezero aneb Co nejdál od pohádky