Výzkum chůze pod taktovkou SE.S.TA

30. 8. 2014 recenze

Autor: Lucie Kocourková

Kolik podob má lidská chůze? I na takovou otázku je možné hledat odpověď v choreografii a o to se také snaží Halka Třešňáková a Anna Polívková ve čtyřicetiminutové pohybové hříčce příchod PŘECHOD odchod. Vznikla v rámci rezidence Centra choreografického rozvoje SE.S.TA a pražským divákům byla předvedena v komorním prostředí divadla Alfred ve dvoře 22. srpna 2014. Zdánlivě banální téma, jakým je lidská chůze, přetvořily autorky ve vtipnou miniaturu, která je portrétem vztahu, pohybovým výzkumem a zároveň zábavnou podívanou. Nehrají si na plané filozofování. Název přesně vystihuje obsah i průběh choreografie a není nutné za ním hledat skryté náznaky. Obyčejný pruh baletizolu je startovní čárou pro obě performerky, které nastupují s urputnými výrazy sportovkyň. Postaví se na koncích proti sobě jako závodnice připravené k běhu, pečlivě si zují boty, rozcvičují se, vzájemně pozorují. První z četných „přechodů“ je – jakoby na zkoušku – proveden obyčejnou chůzí, ale okamžitě nastupují modifikace rychlosti, stylu, dynamiky chůze a jen pomocí několika kroků a pohledů se vyjeví i vztah. V páru je Halka Třešňáková tou, která situaci ovládá, zatímco Anna Polívková bedlivě sleduje její výraz a přizpůsobuje se. Ať už kráčí spolu, nebo proti sobě, ať se přesunují v podřepu, na špičkách, v ladné póze, nebo poskocích, rozverně, vážně, anebo se zvířecí bujností, postupují stále z jednoho konce na druhý a zpět ve stejném směru. Kvalita pohybu se proměňuje, ale vytyčená cesta nemá daný cíl, chůze tam a zpátky může být nekonečná, i když s bezpočtem variant. Nabízejí se i paralely z běžného života, vždyť komu alespoň někdy nepřijde nekonečná a bezcílná denní pouť z práce a do práce… Povýšit ji na cíl, to by byla úleva.

Ale snad je zbytečné hledat příliš mnoho složitého podtextu ve výzkumném kuse, který zjevně vznikl živelně a je více výsledkem hry s pohybem než provedením předem daného plánu. Významy si ostatně mohou dodat diváci, jenže ti se tímto výjevem raději baví. Drobné pohybové gagy stejně jako vzájemné pohledy žen postupně budí v publiku smích a stoupá i zvědavost, kam ještě je možné obyčejnou chůzi posunout. A když by se zdálo, že repertoár kroků je už vyčerpán, přijde na řadu oživení, rekvizita: dlouhé prkno, které stálo nenápadně opřeno o stěnu a nyní se stane předmětem soupeření. Kdo bude mít tu čest přenést třímetrový kus dřeva na druhý konec trasy? Manipulace s ním připomíná spíš klaunské číslo, asi se tu probojovaly na povrch také geny Anny Polívkové. Motiv jednání žen je stále stejný, ačkoli dostal nový „level“: teď už nejde jen o to, přejít, ale také přestěhovat rekvizitu. A nenechat si ji cestou ukrást! Počínání obou žen v průběhu představení graduje, jejich přesun prostorem je čím dál rychlejší, pohyby smělejší a nakonec i souboj o rekvizitu vyvrcholí ve scénu osvobození. Konečně nastává odchod: dveře jsou rozraženy jako beranidlem a performerky i s latí se probojovávají do hlubin divadla a po schodech na čerstvý vzduch. Není už co dodat a není ani zvlášť nad čím přemýšlet. Rozpohybovaná a rozverná performance o přechodu je především připomenutím, že tvořit lze i s minimem prostředků a že stojí za to, všímat si i tak všední věci, jakou je chůze. A že je dobré tvořit pro radost. Psáno z představení 22. srpna 2014, divadlo Alfred ve dvoře.

příchod PŘECHOD odchod
Choreografie a interpretace: Anna Polívková a Halka Třešňáková
Choreografický support: Dominique Boivin a Jean-Christophe Paré
Light design: František Fabián
Premiéra: 5. 7. 2014