Žena, růže, píseň, kost – O síle žen ve čtyřech miniaturách

Žena, růže, píseň, kost. Zdroj: Divadlo Bravo!

Autor Tereza Blažková

Ve třičtvrtěhodinové inscenaci aktérky postupně představují osobnosti, jež vnímají jako určité vzory a jsou pro ně tudíž inspirací i příkladem. Každá ze čtyř miniatur je uvedena krátkým prologem, v němž se nastiňuje, proč je konkrétní žena fascinující, co dokázala a čím je výjimečná. Performerky tuto inspiraci následně pohybově ztvárňují tancem, akrobacií a gymnastikou. Představují nám dvě světoznámé umělkyně Fridu Kahlo a Madonnu, které mohou inspirovat kohokoliv na základě obecné povědomosti o jejich životech, a dvě obyčejné, avšak výjimečné ženy, babičku a trenérku, které na osobní, soukromé rovině sehrály důležitou a inspirativní roli v životech aktérek.

Každá z účinkujících ztvárňuje právě jednu z těchto postav, zatímco tři ostatní vždy spoluutvářejí její příběh a jsou neodmyslitelnou součástí jeho celku. Postavu Fridy, která se navzdory nástrahám osudu dokázala prosadit v mužském světě, představuje Kristýna Stránská. Jednotlivé scény příběhu křehké, avšak silné ženy, se v pomalém tempu plynule proměňují. Poetický tanec se střídá s promyšlenými náročnými balančními figurami, které Fridu pomyslně vyzdvihují do jejích tvůrčích a společenských výšin a patří mezi zapamatovatelné momenty představení. Fridu střídá babička, o které se v úvodním slovu její vnučky dozvídáme, jakou strastiplnou životní cestou plnou zkoušek prošla kvůli politickým, společenským i rodinným událostem a vztahům, ale také o její síle překážky zvládnout, pokaždé se zvednout a jít dál. To sugestivně ztvárňují i interpretky na pódiu.

Babička v podání Šárky Tětěrukové vytrvale a optimisticky kráčí stále vpřed, zatímco ostatní tanečnice jí všelijak brání. Ona však, i když všemožně zastavena, odnesena nebo sražena k zemi, se vždy hrdě zvedá a nezdolně pokračuje dál ve své cestě. Tempo se zrychluje a se zatajeným dechem sledujete působivé akrobatické kreace účinkujících dam.

V další části dochází k odlehčení, kdy na jeviště vtrhne Madonna v podání Ivony Szantové. Odlehčení je to však jen pro diváka, neboť taneční a akrobatické kousky jsou náročné a ve vysokém tempu. Szantová se role zhostila velmi sugestivně, energicky předvádí stylizovanou koncertní show zpěvačky včetně tanečních a akrobatických figur, na které jsme od Madonny a jejího tanečního doprovodu zejména z 80. let zvyklí. To vše vtěsnané do dvou jejích hitů. Stejně jako na koncertě tanečnice komunikuje s publikem a snaží se jej roztleskat, což se jí i díky záznamu živého vystoupení daří.

Představení zakončuje příběh trenérky, o které se dozvídáme, že i přes svou nelehkou situaci matky samoživitelky malého dítěte, navíc v socialistickém Československu, své životní okolnosti zvládla a dál pozitivně ovlivňovala mladou generaci gymnastek, kterým se neúnavně a obětavě věnovala. Skvělá Martina Illichová v této roli předvede sestavu disciplín moderní gymnastiky, cviky s obručí, míčem, stuhou i kužely, přičemž se nejedná o nějakou nápodobu, ale naprosto suverénní a bezchybné zvládnutí poutavé choreografie. Při tréninku cvičenek, které představují ostatní tři účinkující, pak slyšíme snad autentický záznam hlasu vzpomínané trenérky z tréninku dívek.

Během představení jsou aktérky na sebe navzájem neustále navázané. Jednotlivé příběhy tvoří ve vzájemném souladu. S lehkostí zvládají choreografii, která kombinuje jak složité, neotřelé, do detailu propracované akrobatické a taneční prvky, tak i ty jednodušší, soustředěné více na efekt. Atmosféra je elegantně dokreslována osvětlením i hudbou. Aktérky zůstávají po celou dobu v jednom jednoduchém kostýmu. Do svých rolí se dostávají i díky drobným úpravám, třeba u Madonny je to její pověstný korzet se špičatými košíčky. Nejvíce mne zaujala babička a trenérka, snad právě proto, že se jedná o příběhy obyčejných žen kolem nás. I když ve vystoupení Fridy byly asi nejsložitější akrobatické prvky a Madonna byla prostě zábavná.

Tyto zdánlivě nesouvisející etudy mají společný jmenovatel, totiž sílu a odvahu ztvárněných žen, jejich schopnost odolávat nástrahám života, překonávat překážky i schopnost prosadit se v konkrétních společenských podmínkách a situacích. Koncept inscenace odkazuje na vzory ženských podstatných jmen, jednotlivé miniatury jsou vzory, příklady silných žen, které pak mají inspirovat při hledání vlastní životní cesty a pomoci se orientovat v dnešním světě.

Představení Žena, růže, píseň, kost příjemně kombinuje zamyšlení i zábavu, navíc vizuálně přitažlivou formou, kdy se nenudíte. Přáli byste si vidět další a další příběhy. Na repertoáru Losers Cirque Company tak přibyl titul, kterým si soubor získá další diváky.

Psáno z premiéry 1. prosince 2022, Divadlo BRAVO!

Žena, růže, píseň, kost
Losers Cirque Company
Námět a režie: Jaroslav Wertig
Choreografie: Jindřich Panský
Hudební střih: David Borovička
Kostýmy: Lucie Červíková
Grafika: Michal Heriban
Light design: Michael Bláha
Zvuk: Karel Mařík
Produkce: United Arts
Účinkující: Martina Illichová, Kristýna Stránská, Ivona Szantová, Šárka Tětěruková
Hlasy: Irena Kristeková, Kateřina Bohatová, Zuzana Stavná, Petra Kosková