Živé přenosy pokračují

Živé přenosy pokračují

Živé přenosy pokračují

Sérii baletních přenosů distribuční společnosti Aerofilms v nové divadelní sezóně 2011/2012 zahájila Esmeralda, která byla již snímaná z nově otevřeného moskevského Velkého divadla. Rekonstrukce budovy trvala šest let a „teprve když se do divadla ‚koplo‘, vyšlo najevo, že budova je ještě v horším stavu, než se původně zdálo“. A tak se jeho otevření oddalovalo (poprvé měl být Bolšoj otevřen v únoru 2008, podruhé v listopadu 2009) až nakonec nad pracemi převzala záštitu prezidentská kancelář Dmitrije Medvěděva. Budova měla špatné základy a dnes je podpírána sedmi tisíci kovových nosníků. „Problém byl i s historickou věrností. Původní dlažbu (divadelní budova byla otevřena v roce 1825) byla podle The New York Times schopna vyrobit jen jediná továrna v Rusku, utkat potřebné čalounění trvalo tři roky.“ (Pátek, Lidové noviny, Bolšoj za všechny peníze, Veronika Bednářová, 4. 11. 2011).
Divadlo se  nakonec slavnostně otevřelo 28. října 2011 (ceny vstupenek se vyšplhaly až na 1,2 milionu korun). Před tímto datem však už 9. října 2011 mohli diváci nejen ve Velkém divadle, ale také v mnoha kinech České republiky, nahlédnout do divadla před jeho oficiálním otevřením a sledovat balet Esmeralda.

Tanec jako šumivé šampaňské
Balet Esmeralda byl prvně uveden 9. března 1844 v Her Majesty’s Theatre v Londýně v nastudování Julese Perrota. Hlavní roli tehdy tančila Carlotta Grisi a jednoho z jejích ctitelů, básníka Gringoira, Marius Petipa, který je autorem další choreografie, která se v roce 1886 dostává na scénu Mariinského divadla v Petrohradě. Inspirací pro vytvoření baletu se stal slavný román Viktora Huga Zvoník od Matky Boží (Notre Dame de Paris, 1831). Původní děj musel být upraven pro potřeby tance. V libretu Jules Perrot převedl příběh do pěti obrazů, některé postavy dostaly oproti původní předloze jiný charakter i závěr – happy end: Děj se odehrává v Paříži období pozdního středověku, krásná cikánka Esmeralda se zamiluje do důstojníka Phoebuse, kterého zabíjí žárlivý a zákeřný kněz Frollo, z tohoto činu však nechává obvinit Esmeraldu. Když je vedena Esmeralda na popravu náhle přichází Phoebus, který, jak se ukazuje, byl pouze zraněn, uzdravil se a ukáže na skutečného viníka – Frolla. Toho shazuje Quasimodo z mostu (původně z věže Notre Dame).
Petipa vložil do třetího obrazu navíc pas de deux Fleur de Lys s Phoebusem, nazvané Diana a Akteon na hudbu Riccarda Driga. Balet koncipoval jako drama, ve kterém potlačil pantomimické momenty a dodal tanci dramatický účinek. Každá z postav má svůj charakter zachycený v tanečním projevu. Petipa vystavěl řadu krásných sólových variací, sborových tanců a duetů. Podle jeho dochovaných poznámek nastudovali balet v roce 2009 pro Velké divadlo Jurij Burlak a Vasilij Medvěděv.

Esmerlda je více lyrická
V jednotlivých obrazech se odehrává mnoho akcí, které nejsou v uvedené verzi pokaždé dobře načasovány a v rámci celkového dění by snesly více dynamiky a čitelnosti. Na scéně je současně hodně postav – Esmeralda, básník Gringoire, kněz Frollo, Quasimodo, Clopin (vůdce žebráků a cikánů), ve třetím obraze přichází Fleur de Lys (nevěsta Phoebuse), její přítelkyně a matka. Burlak s Medvěděvem však koncentraci postav a spletitost jejich vztahů někdy nezvládají, a tak bez pomoci programu bychom byli ztraceni. Je to škoda, protože samotná choreografie je pečlivě propracovaná, jednotlivé obrazy jsou bohatě roztančené a poutavé. Tanec zde šuměl jako dobré šampaňské více jak dvě hodiny. Marie Alexandrová tančila s technickou bravurou i ty nejnáročnější party, je půvabná a křehká, její tanec je protknut více lyrikou nežli bouřlivým temperamentem – ale v tomto duchu jsou její variace také vystavěny. Bezchybné byly také výkony Denise Savina (Gringoire) a Ruslana Skvorstova (Phoebus).
Soubor Velkého divadla se ukázal v Esmeraldě ve skvělé formě a nadchnul svým nasazením a přesností výkonů. Viděli jsem mnoho tance a také mnoho barev – na scénickém designu se neblaze podepsala inspirace hned několika původními návrhy různých inscenací (jak bylo řečeno o přestávce v průběhu přenosu), které Alyona Pikalova (scéna) a Jelena Zajčeva (kostýmy) zahrnuly do svých návrhů. Scéna spolu s kostýmy chvílemi tvořila příliš hýřivou směs zářivých barev, jejichž možná symbolika a dobové prvky šly stěží identifikovat. I tak si milovníci baletu přišli na své. Ti, co očekávali trochu více inovace a režijního spádu v toku tradice, mohli být zklamáni, ale dokonale vyladěné výkony tanečníků Velkého divadla ukázaly taneční bohatství a odkaz Petipy v jedinečném divadelním zážitku. Esmeralda. Hudba: Cesare Pugni. Libreto: Jules Perrot podle V. Huga. Scéna: Alyona Pikalova. Kostýmy: Jelena Zajčeva. Světla: Damir Ismagilov. Dirigent: Pavel Kliničev. 9. 10. 2011. Bio Oko. Foto: Damir Yusupov

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: