100 Wounded Tears
reportáže
Pocity nesplněných přání, doprovázené nezkrotnou touhou i strachem, se mění na jednání, které jen ztěží nalezneme v záři denního slunce. Ve skutečném životě tma milosrdně přikrývá všechno to, co se na jevišti tak zprudka během choreografie odhaluje. Zbabělost chudáka, ponížení královny, ublížení kočičce. A ta, která snad odměřuje čas, jakoby čeká na svoje vysvobození. Nedočká se. Přes jakýkoliv postoj k tématu se nedá popřít dokonalost řemeslného zpracování celé taneční inscenace, kterou se DOT504 opravdu zařadil do kategorie fyzického tanečního divadla. Syrovost a opravdovost představení dovedla režie v jednání aktérů k absolutní dokonalosti. Mezi opravdovými ranami a slzami z krájené cibule se umělá krev nakonec jevila skoro trapně, přestože její použití bylo inscenováno s maximální věrohodností (a jen jistota, že pokud by interpret skutečně krvácel takovým způsobem, těžko by byl dále použitelný, dává naději, že se tedy určitě nejednalo o krev skutečnou). Stejně dokonale byla zpracována i taneční složka celého představení. Pocit chaosu, zmatku, nečekaných pádů a nárazů byl plně pod maximální kontrolou tanečníků. A že se jedná o skutečnou souhru, viděl divák teprve při opravdové koncentraci na pohybovou složku situace. Nelze to nazvat jinak než dokonale vytvořenou iluzí, pravým tanečním uměním, které působí i při vysoké stylizaci naprosto přirozeně. Velmi důležitou složkou celé inscenace je původní hudba Michala Kaščáka. Slovenský punkrock drsně podporuje i komentuje situace vlastním zpěvem interpretů, především toho jednoho (Csangor Kassai), který svou slovenštinou je jakýmsi strůjcem i pánem smutných situací, ve kterých ostatní (Helena Arenbergerová, Michaela Ottová, Lenka Vágnerová, Pavel Mašek, Jaroslav Ondruš a Tomáš Nepšinský) tanečně i výrazově naprosto excelují. 100 wounded tears se zařazuje do skupiny choreografií jakými jsou Proportion (DOT504) a Time of Pain (PKB). Zobrazení bolesti, zobrazení zla. 100 Wounded Tears to prožívá možná ještě víc. Je to drsné představení, kde si tanečníci opravdu ubližují v situacích, které nikdo nechce ve skutečnosti zažít. A nejdrsnější na tom je, že to není fikce, ale zobrazení skutečného světa, který je někde za rohem, kam nemáme odvahu se podívat.
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle opouštějí divadlo PONEC
zprávy
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 41 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 43 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 44 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 45 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 59 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 61 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?