50 let VUSu – Taneční centrum Praha
Manažer dnešní konzervatoře Antonín Schneider, který v tomto roce také slaví již třetí kulatiny svého působení na řídícím postu instituce, se se srdcem na dlani ve svém projevu ke všem obracel jako k velké rodině, která i přes vrtkavost počasí stále táhne za jeden provaz. Poděkoval za podporu paní Markétě Kyliánové i své ženě Vlastě Schneiderové a pozval na jeviště také některé klíčové osobnosti historie Vysokoškolského uměleckého souboru Ivanku Kubicovou, Jana Hartmanna a Františka Pokorného, kteří srdečně popřáli „tanci, tomu košatému umění, ať stále vzkvétá a TCP ještě alespoň dalších 50 let existence“ (Ivanka Kubicová), neboť věří, že „pokud české taneční umění přežilo železnou oponu, přežije i vysoké daně“ (František Pokorný). Jan Hartmann uctil vzpomínkou také všechny ty, kteří se padesátiletého výročí souboru již bohužel nedožili.
Oslavovalo se samozřejmě ne jinak než tancem. Členové souboru Balet Praha Junior (studenti a absolventi konzervatoře TCP) dostáli vysokého očekávání erudovaného publika. Jejich talent násobený tvrdou prací dojímal čistými liniemi i zralostí projevu. Bez zaškobrtnutí představili práce choreografů Jana Hartmanna (Four Brothers), Pavly Königsmarkové (Lacrimosa), Nikol Šneiderové a Šimona Kubáně (Look Forward), Evy Plockové (Tears in Heaven), Vlasty Schneiderové (Navždy), Attily Egerháziho (Geetings from Mirabell). Přestože soubor zaujal především kompaktností a souhrou dávající 
tušit pečlivou přípravu, dovolím si jmenovitě zmínit alespoň Adélu Abdul Khalegovou a Patrika Čermáka, jejichž taneční projev doslova hladil duši, nejen v excelentně provedeném duetu Look Forward. Ze zahraničí přijel odlehčit atmosféru soubor Dantzaz Konpainia, který v choreografii Hilde Koch Smoke Rings podal humorný obrázek maloměstského veselé pomocí prvků skotského folkloru. Jako tradiční host večerů TCP se představil Balet Jihočeského divadla, který je častou cílovou destinací absolventů TCP. Jak v díle Attila Egerháziho In and Out, tak především v Un Ballo Jiřího Kyliána dokázali, že i v oblastním souboru je úroveň baletu srovnatelná s pražskými kolegy. Ti přišli osobně připomenout další osobnost, u jejíhož zrodu stál VUS, choreografa a nynějšího šéfa baletu Národního divadla Petra Zusku. Jeho úspěšný duet Lyrická na motivy slovanských písní výtečně ztvárnili sólisté Národního divadla Zuzana Šimáková a Viktor Konvalinka.
Dramaturgie celého večera byla příjemně vyvážená a inspirující a splnila očekávání dobrého tanečního zážitku. Všichni diváci byli po představení pozváni na přátelské setkání u vína v divadelním klubu Kolovrat, kde byla příležitost zpečetit přátelské vztahy celé rodiny českých tanečníků, jimž osud našeho němého umění není lhostejný.
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“