Balanchinovy Drahokamy zazářily v Lucerně

Balanchinovy Drahokamy zazářily v Lucerně

Balanchinovy Drahokamy zazářily v Lucerně

V rámci série Přenosy do kin se poprvé dostaly do programu Drahokamy George Balanchina. Tento vynikající choreograf, jehož jméno je dnes synonymem pro neoklasický balet, mistrně obohatil akademickou taneční techniku o nové tvary a pozměnil její striktně pojatou estetiku. O jeho dílo se stará Balanchine Trust, který dbá na dodržování Balanchinova stylu, zachování a předávání odkazu, jemuž se věnují zasvěcení pedagogové a taneční umělci. Jejich zásluhou se také v roce 2002 Drahokamy staly součástí baletního repertoáru Velkého divadla v Moskvě, jak uvedl šéf souboru Sergej Filin o přestávce přenášeného představení. Po dlouhodobé rekonvalescenci po brutálním napadení, kdy mu byl kyselinou popálen obličej, se opět ujal své funkce uměleckého vedoucího souboru, na očích měl kouřové brýle a vypadá, že je opět v kondici. Díky němu se do Velkého divadla dostal titul, o nějž stojí řada souborů, ale ne každý je schopen dostát požadavkům, které interpretace Balanchinových baletů vyžaduje. Ruští tanečníci splňují očekávané vysoké nároky, a jak ukázalo představení 19. ledna 2014 přenášené v kině Lucerna, tančí Drahokamy v jemně vybroušeném stylu bez sebemenšího kazu. George Balanchine (1904–1983) vytvořil Drahokamy v roce 1967 pro New York City Ballet, kde působil od roku 1948 jako dvorní choreograf. Balanchinovi učarovaly vystavené skvosty Van Cleefa a Arpelse, které viděl ve výlohách na 5th Avenue, a rozhodl se vzdát hold šperkařskému umu ve svých Drahokamech. Původně chtěl nastudovat balet o čtyřech částech, ale závěrečné Safíry, zamýšlené na hudbu Alfreda Schnittkeho, nakonec nebyly realizovány. I tak Balanchine vytvořil jedinečný kus, kde se ukazuje taneční umění v nezaměnitelných balanchinovských liniích, kdy jednotlivé části obsahují nenahraditelné ingredience. Elegantní Smaragdy Skladby Gabriela Faurého (Pelléas a Mélisande, Shylock) doprovázejí první část inscenace. Ve Smaragdech se odrážejí nejen odlesky skleněných vitráží zaplňujících výrazně horizont, ale současně vnímáme francouzskou noblesu, eleganci a pikanterii. Balanchine chtěl ve Smaragdech také připomenout Paříž – město parfémů, vína, umění a zvláštního šarmu. Není náhodou, že při světové premiéře tančila hlavní part francouzská balerína Viollette Verdyová.
Také ruské tanečnice v nové produkci mají zelené tutu a v jistých momentech můžeme zachytit i zřetelný odkaz k některým ryze francouzským baletům, jako například k Sylphidě či Pas de quatre. Stačí, aby tanečnice podržela ruce jako křidélka na svých zádech či zůstala stát v typické pozici, odvolávající se k romantickým baletům, s rukou jemně zaoblenou v blízkosti své tváře, a tak vzbudila dojem nepolapitelné, éterické bytosti. Sborové pasáže se střídají s duety a trii, do kterých probleskují zelenavé odlesky drahých kamenů. Rozpustilé Rubíny Radost, hravost a atmosféru musical revue na newyorské Broadwayi evokují sytě červené Rubíny, do kterých Balanchine ještě výrazněji obtiskl svůj rukopis – do podlahy se zapichují nejenom špičkové střevíce tanečnic, ale taktéž paty, po nichž si všichni občas s chutí vyšlapují. Je tu více koketerie, rozmařilosti a uvolnění. Oproti Smaragdům jsou Rubíny dravější, k čemuž také vybízí hudební předloha Igora Stravinského (Capriccio pro piano a orchestr). Tanečnice nosí červené krátké sukénky, více se tu vykyvuje pánev, pracuje s paralelními pozicemi nohou, paže jsou zalomeny v zápěstích. Tanečníci Velkého divadla přesně dotahují pohybové kontury, mají propracované detaily, jejich výkony jsou plné výbojné energie a dobrého rozmaru. Jedna ze sólistek Jekatěrina Šipulinová v živém vstupu, uvedla, že si užívá Stravinského hudbu, kterou Balanchine zviditelňuje v tanci bez dramatického děje, kdy nemusí myslet na dramatické zápletky a prostě jenom tančí. Aristokratické Diamanty V poslední části představení se změnila i scéna – jestliže v předchozích dvou kusech přešla barva velkých vitráží ze zelené do červené, v Diamantech se na horizontu rozsvěcují hvězdy jako odlesky diamantového třpytu. Balanchine v nich oslavuje aristokratickou nádheru a majestátnost carského baletu.Tanečnice v balerinách posetých bílými kamínky jsou prostě nádherné. Přesně vystihují pohybové hýření „Mistra B“ odkazující k mistrovství Petipy. Diamanty jsou plné neobyčejných partnerských propojení a připomenutí vznosného plutí křídel z Labutího jezera. Proto také Balanchine použil první a třetí větu Symfonie č. 3 Petra Iljiče Čajkovského, v níž zaslechneme hudební variace na témata známého baletu.V Diamantech vystoupila sólistka Olga Smirnovová, která je považována za nadcházející hvězdu souboru. Tato jedenadvacetiletá, subtilní tanečnice ukázala technickou bravuru a jedinečný aplomb. Spolu partnerem Semjonem Čudinem představili precizní výkon.
Drahokamy uvádí Velké divadlo v nových návrzích kostýmů i dekorací, které dolaďují témbry a atmosféru tanečních výjevů. V podání ruských tanečníků Balanchinův klenot zazářil v oslnivém lesku, a mohli ho obdivovat dokonce i diváci v marocké Casablance! Psáno z představení 19. ledna 2014, kino Lucerna. Drahokamy/Jewels Choreografie: George Balanchine
Kostýmy: Jelena Zajceva podle Barbary Karinské (autorka původního návrhu v roce 1967)
Scéna: Boris Kaminskij  Smaragdy
Hudba: Gabriel Fauré  Rubíny
Hudba: Igor Stravinskij Diamanty
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij 

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: