Beseda a workshop s Paulem Chalmerem v Ostravě

Beseda a workshop s Paulem Chalmerem v Ostravě

Beseda a workshop s Paulem Chalmerem v Ostravě

Ostravští diváci, a zejména pak milovníci klasického baletu, měli 20. dubna 2015 jedinečnou možnost setkat se s hvězdou světového tance, choreografem a bývalým špičkovým tanečníkem Paulem Chalmerem. Beseda s touto významnou uměleckou osobností se konala v Multižánrovém centru Cooltour a byla spojena s workshopem klasického tance, na kterém si zájemci mohli zkusit, jaké to je cvičit pod vedením slavného choreografa. Beseda se týkala nejen Chalmerovy taneční kariéry, ale také blížící se premiéry baletu Popelka v Národním divadle moravskoslezském (23. dubna 2015). Po krátkém úvodu se z publika začaly ozývat dotazy, na které Paul Chalmer odpověděl vždy vyčerpávajícím způsobem. Mnozí z diváků se zajímali o inspiraci při tvorbě choreografie Popelky a o důvody k zpracování právě tohoto konkrétního pohádkového tématu. Jako největší zdroj inspirace, a tím pádem také nejsilnější „hnací motor“ pro práci na Popelce, uvedl Chalmer hudbu Sergeje Prokofjeva, podle něj jednu z nejkrásnějších hudebních partitur, která již sama o sobě dokáže Popelčin příběh živě převyprávět. Téměř každá postava má totiž v Prokofjevově hudebním libretu svůj leitmotiv, takže zcela přirozeně nabízí podklad pro choreografickou práci a stavbu variací. A co se týká dalších vlivů a inspirací, zavzpomínal Chalmer na své velké vzory, především pak Johna Cranka, kterého velmi obdivoval – a obdivuje – a jehož umělecká aura tak silně působila v souboru Stuttgartského baletu, kde jeho díla stále zaujímají své pevné místo v repertoáru. Paul Chalmer měl možnost zatančit si v několika Crankových baletech, nejvíce si však připomíná roli Evžena Oněgina a Lenského v baletu Oněgin – tyto role romantických hrdinů mu byly blízké. Hovořil o schopnosti Johna Cranka evokovat vztah mezi tanečníky pomocí propracovaných pas de deux, která neobsahovala tolik akrobatických zvedaček (jak bylo možné vídat například u ruských tanečníků), ale spíše přirozené a organické přechody mezi prvky a reakce tanečních partnerů, téměř jako v mluveném dialogu. Mezi osobnosti, s nimiž měl Chalmer možnost se setkat, patřila taková jména jako Rudolf Nurejev, Marcia Haydée či Jiří Kylián, a proto se choreograf věnoval ve vyprávění také jim. Ačkoli s některými z nich pracoval jen krátce, ovlivnili jej hluboce svým přístupem k tanečnímu umění, především svým bezvýhradným nadšením a vášní, kterou uměli strhnout své okolí. Jak Chalmer přiznal, díky svému nadání být dobrým tanečním partnerem, dostal příležitost objevit se na jevišti s nejslavnějšími balerínami své doby (Natalia Makarova, Jekaterina Maximova, Carla Fracci a další) a zejména při nastudování pas de deux z baletů Johna Cranka zažil úžasné okamžiky nejen v baletním studiu, ale později i na scéně. Ke své aktivní taneční kariéře se Paul Chalmer během besedy také vrátil, ale jen krátce a spíše v kontrastu se svou nynější rolí choreografa a pedagoga. Léta strávená v Kanadském národním baletu, Stuttgartském baletu či souboru London Festival Ballet popsal jako období neuvěřitelně tvrdé práce, soustředění a sebezdokonalování. Každý den začínal baletním tréninkem a pokračoval sérií zkoušek a večerních představení, v London Festival Ballet se navíc přidávalo časté cestování a kočovný život na zájezdech. Opustit takovýto životní styl pro něj bylo zároveň těžké i osvobozující, ale jak dodal, konec taneční kariéry mu ulehčil fakt, že se mohl vrhnout na vlastní tvorbu a pracovat s mladými tanečníky. K ostravskému baletnímu souboru se slavný choreograf vyjádřil velmi pochvalně, konstatoval, že inscenovat Popelku v Ostravě vyžadovalo řadu úprav i inovací, protože se zde setkal s novým týmem lidí, pro které bylo potřeba představení přizpůsobit. Vznikl tak balet, který sedí tanečníkům „na míru“ a využívá jejich silné stránky. Kromě choreografické práce se Chalmer snažil ukázat členům souboru nové možnosti pohybu a otevřít jim dveře pro další vývoj a zdokonalování. Po besedě se konal kratší baletní trénink, nejen pro profesionály a studenty tance, ale také pro veřejnost. Paul Chalmer se soustředil zejména na cvičení u tyče, ve kterém kladl důraz na přesnou práci a rychlost chodidel. A i když nebylo úplně jednoduché skloubit dohromady tanečnice různého věku a úrovní, workshop se velmi povedl a slavil úspěch jak u účastníků, tak i diváků, kteří se na baletní hodinu přišli podívat. Psáno z besedy a workshopu konaných 20. dubna 2015 v Multižánrovém centru Cooltour Ostrava.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: