Beseda a workshop s Paulem Chalmerem v Ostravě

Paul Chalmer.

Beseda se týkala nejen Chalmerovy taneční kariéry, ale také blížící se premiéry baletu Popelka v Národním divadle moravskoslezském (23. dubna 2015). Po krátkém úvodu se z publika začaly ozývat dotazy, na které Paul Chalmer odpověděl vždy vyčerpávajícím způsobem. Mnozí z diváků se zajímali o inspiraci při tvorbě choreografie Popelky a o důvody k zpracování právě tohoto konkrétního pohádkového tématu. Jako největší zdroj inspirace, a tím pádem také nejsilnější „hnací motor“ pro práci na Popelce, uvedl Chalmer hudbu Sergeje Prokofjeva, podle něj jednu z nejkrásnějších hudebních partitur, která již sama o sobě dokáže Popelčin příběh živě převyprávět. Téměř každá postava má totiž v Prokofjevově hudebním libretu svůj leitmotiv, takže zcela přirozeně nabízí podklad pro choreografickou práci a stavbu variací.

A co se týká dalších vlivů a inspirací, zavzpomínal Chalmer na své velké vzory, především pak Johna Cranka, kterého velmi obdivoval – a obdivuje – a jehož umělecká aura tak silně působila v souboru Stuttgartského baletu, kde jeho díla stále zaujímají své pevné místo v repertoáru. Paul Chalmer měl možnost zatančit si v několika Crankových baletech, nejvíce si však připomíná roli Evžena Oněgina a Lenského v baletu Oněgin – tyto role romantických hrdinů mu byly blízké. Hovořil o schopnosti Johna Cranka evokovat vztah mezi tanečníky pomocí propracovaných pas de deux, která neobsahovala tolik akrobatických zvedaček (jak bylo možné vídat například u ruských tanečníků), ale spíše přirozené a organické přechody mezi prvky a reakce tanečních partnerů, téměř jako v mluveném dialogu.

Mezi osobnosti, s nimiž měl Chalmer možnost se setkat, patřila taková jména jako Rudolf Nurejev, Marcia Haydée či Jiří Kylián, a proto se choreograf věnoval ve vyprávění také jim. Ačkoli s některými z nich pracoval jen krátce, ovlivnili jej hluboce svým přístupem k tanečnímu umění, především svým bezvýhradným nadšením a vášní, kterou uměli strhnout své okolí. Jak Chalmer přiznal, díky svému nadání být dobrým tanečním partnerem, dostal příležitost objevit se na jevišti s nejslavnějšími balerínami své doby (Natalia Makarova, Jekaterina Maximova, Carla Fracci a další) a zejména při nastudování pas de deux z baletů Johna Cranka zažil úžasné okamžiky nejen v baletním studiu, ale později i na scéně.

Ke své aktivní taneční kariéře se Paul Chalmer během besedy také vrátil, ale jen krátce a spíše v kontrastu se svou nynější rolí choreografa a pedagoga. Léta strávená v Kanadském národním baletu, Stuttgartském baletu či souboru London Festival Ballet popsal jako období neuvěřitelně tvrdé práce, soustředění a sebezdokonalování. Každý den začínal baletním tréninkem a pokračoval sérií zkoušek a večerních představení, v London Festival Ballet se navíc přidávalo časté cestování a kočovný život na zájezdech. Opustit takovýto životní styl pro něj bylo zároveň těžké i osvobozující, ale jak dodal, konec taneční kariéry mu ulehčil fakt, že se mohl vrhnout na vlastní tvorbu a pracovat s mladými tanečníky.

K ostravskému baletnímu souboru se slavný choreograf vyjádřil velmi pochvalně, konstatoval, že inscenovat Popelku v Ostravě vyžadovalo řadu úprav i inovací, protože se zde setkal s novým týmem lidí, pro které bylo potřeba představení přizpůsobit. Vznikl tak balet, který sedí tanečníkům „na míru“ a využívá jejich silné stránky. Kromě choreografické práce se Chalmer snažil ukázat členům souboru nové možnosti pohybu a otevřít jim dveře pro další vývoj a zdokonalování.

Po besedě se konal kratší baletní trénink, nejen pro profesionály a studenty tance, ale také pro veřejnost. Paul Chalmer se soustředil zejména na cvičení u tyče, ve kterém kladl důraz na přesnou práci a rychlost chodidel. A i když nebylo úplně jednoduché skloubit dohromady tanečnice různého věku a úrovní, workshop se velmi povedl a slavil úspěch jak u účastníků, tak i diváků, kteří se na baletní hodinu přišli podívat.

Psáno z besedy a workshopu konaných 20. dubna 2015 v Multižánrovém centru Cooltour Ostrava.