Inscenace Loop maďarského tanečníka Dániela Szásze představovala kondenzované lidské úsilí na velmi úsporném jevišti Divadla na cucky. Toto sólo, které mělo být sondou do temných zákoutí lidské existence, nabídlo opravdu intenzivní zážitek z proměn lidského těla a reakce „masa a kostí“ na změny vnitřního stavu. Na začátku ležící nahá postava nechávala diváky v napětí, co se bude dál odehrávat. Velmi rafinovaně se Szász oblékl do kalhot a mikiny s kapucí (aniž bychom postřehli jakékoli zaváhání či narušení plynulosti), kterou dále využíval jako hlavní rekvizitu. Chvíli ji měl přetaženou přes hlavu a jeho tvář tak byla bez rysů. Za několik vteřin se změnil v divokou šelmu, pomyslně trhající mikinu na cáry. Po výbuchu silných emocí vždy přišlo zklidnění, mohli jsme zkoumat jemné nuance pohybů a dokonalost, s jakou Szász ovládá své tělo. Proměny pokračovaly, tančící muž se dostával do extáze, která se překlenula do téměř éterického plynutí.
Tanečník a performer Dániel Szász se dlouhou dobu zabýval technikami butó, což bylo na jeho výkonu znát – zejména v detailní práci s obličejem a kontrole nad jednotlivými svalovými partiemi. K celkovému efektu přispěla také hudba Balásze Barny, jež vznikla jako reakce na pohybovou kreaci a zaznamenána byla teprve po premiéře.
O projektu Eau de vie slovenských tanečníků Lucie Kašiarové a Petera Šavela a hudebníka Tomáše Vtípila se během festivalového víkendu hodně mluvilo, a to především proto, že mnoho diváků nebylo připraveno na takovou míru interakce, překvapení a „díla okamžiku“, jakou si pro ně autoři přichystali. Na začátku byl divákům/účastníkům představen záměr společně strávit čas, společně vytvořit rituál a dělat to, co vyžaduje. Jedinou hmatatelnou součástí byl grapefruit (u dalších skupin to byla např. okurka, kedluben nebo pórek), který měla skupina společně sníst. Následovala více či méně impulzivní rozhodnutí všech členů skupiny, kteří si přáli se zapojit a navzájem na sebe reagovali. Rozpačité úsměvy občas vystřídala překvapivě rozhodná gesta, dělo se nečekané a zajímavé bylo i jen pozorovat celou věc zvenčí. Vše se odehrávalo v atmosféře nenucenosti a uvolněnosti, přesto byla cítit určitá tenze a míra diskomfortu – což iniciátoři projektu zřejmě předpokládali a zamýšleli –, neboť to správné napětí činilo celou tuto „sdílenou událost“ přitažlivou.
Ve večerních hodinách se odehrálo představení Geisha’s Miracle autorky Jiji Sohn. Nenápadný titul s nenápadným a trochu zdlouhavým začátkem, kdy tři tanečnice proplouvaly prostorem v jemném plynoucím pohybu, vygradoval v říznou a nesmlouvavou exkurzi do světa japonských žen a dívek, plného paradoxů a míšení tradic s ultramoderními trendy. Tanečnice oblečené ve stylu panenek manga, s blyštivými doplňky a futuristickým líčením, v jednu chvíli procházely typickými japonskými rituály, a hned nato zpívaly nasládlé melodie karaoke, střídaly role naivních dívenek a erotických symbolů. Občas až mrazivé momenty prostřídaly scény vyvolávající v hledišti výbuchy smíchu. Dění na jevišti oslovilo mnohé diváky zejména proto, že jsou si vědomi, jak moc aktuální jsou tyto absurdní paradoxy nejen v asijském světě (ačkoli tam často míří do extrémů).
Divadelní Flora dokazuje, že tituly, které nabízí, jsou často skrytými poklady a zprostředkovávají návštěvníkům nové perspektivy a rozličné náhledy na lidské tělo, pohyb a jevištní umění. Festival má dobře nakročeno do své druhé poloviny, takže nezbývá než se těšit na další zážitky.
Psáno z festivalu Divadelní Flora 13. května 2017, Olomouc.
Divadelní Flora Olomouc
12.–21. května 2017
LOOP
Choreografie: Dániel Szász
Světla a scéna: Attila Szirtes
Kostým: Edit Szűcs
Hudba: Balázs Barna
GEISHA’S MIRACLE
Koncept a choreografie: Jija Sohn
Spoluautorky: Yurie Umamoto a Yui Nakagami
Dramaturgie: Charlot van der Meer
Umělecké poradkyně: Suzy Blok, Heleen Volman, Kristin de Groot a Katerina Bakatsaki
Světla: Vinny Jones
Zvuk: Sne Martin Snider
Kostýmy: Rosemarie Allaert
EAU DE VIE (Mo)mentální tanec
Koncept: Lucia Kašiarová a Peter Šavel
Hudba (živě): Tomáš Vtípil
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva