Divadlo Ponec, jak ho neznáme
V rámci projektu Dny žižkovského kulturního dědictví uspořádalo divadlo Ponec ve spolupráci s městskou částí Praha 3 několik zajímavých akcí, které měly za cíl přiblížit tanec širšímu publiku. Obyvatelům Žižkova (a nejen jim) představilo divadlo své aktivity, pohnutou historii i budovu jako takovou. Všechny programy byly navíc zdarma a přístupné skutečně každému, kdo se chtěl o Ponci a jeho tanečních aktivitách něco dozvědět.
Korekce na nádraží
Velice netradičně otevřela taneční sezonu 3. září 2014 skupina VerTeDance za podpory Divadla Ponec, když se svým oceňovaným představením Korekce vystoupila v prostorách Nákladového nádraží Žižkov. Popularita nákladového nádraží jako nového prostoru pro kulturu a volný vstup (i následný koncert Clarinet Factory) přitáhly tak nebývalé množství diváků, že se na nástupiště nádraží – sloužící jako hlediště – málem všichni nevešli. Příjemné, nepříliš chladné počasí, radost ze začátku nové sezony a uvolněná atmosféra samotného prostoru vytvořily dohromady vskutku nevšední zážitek. „Jevištěm“ se stalo druhé nástupiště žižkovského nádraží a dění na něm diváci sledovali ze svého stanoviště u nádražní budovy, tedy přes „propadlo“ kolejiště. Vzdálenost od hlediště byla pro potřeby této inscenace snad až příliš veliká, obecenstvo nevidělo na dálku tak dobře výraz jednotlivých interpretů a určité nuance se mohly ztratit. Osvětlení nemohlo být sice tak dokonalé, jako je tomu v divadle, ovšem v rámci možností se vše podařilo skloubit nadmíru uspokojivě a interpreti za svůj fascinující výkon sklidili potlesk více než stovky diváků. Během představení a koncertu se nádražím nesl melancholický zvuk klarinetů, díky kterému tento nehostinný industriální prostor působil téměř magicky.
V útrobách Ponce
V polovině září se konala další zajímavá akce s názvem Ke kořenům Ponce. Na rozdíl od předchozího představení, které přivedlo tanec do netypických prostor, bylo tentokrát cílem přivést veřejnost do divadla pro tanec. Návštěvníky v divadle uvítala jeho ředitelka Yvona Kreuzmannová, která jim stručně představila prostor a následně je v něm také důkladně provedla. Mohli si prohlédnout i ty části divadla, které obvykle zůstávají běžnému divákovi nepřístupné, podívat se do šaten, skladů i na dvorek za budovou. Nakonec si rovněž vyzkoušeli, jaké je to stát na jevišti Ponce, a pod vedením Báry Látalové a Zdenky Brugnot Svítekové se zde zúčastnili jednoduchého mezigeneračního pohybového workshopu za doprovodu živé hudby. Přes počáteční ostych se do „hry“ zapojili všichni návštěvníci, jejichž složení bylo různorodé – od dětí až po důchodce.
Po skončení workshopu si skupinu opět převzala ředitelka divadla, aby jim prezentovala historii prostoru i nelehké počátky jeho provozu. Divadlo Ponec se totiž nachází v prostorách bývalé válcovny a drátovny strojírenského magnáta Rudolfa Stabenowa z roku 1888. Na začátku 20. století zde pak František Ponec, mladoboleslavský podnikatel a nadšenec pro kinematograf, otevřel svůj Royal Bioskop. V průběhu let přešlo kino do správy obce, bylo přejmenováno na Bio Ponec a filmy se v něm promítaly až do šedesátých let minulého století. Dalších téměř čtyřicet let budova chátrala, dokud ji v roce 1998 nedostalo do pronájmu občanské sdružení Tanec Praha. Prezentaci doprovázely četné fotografie především z období rekonstrukce a z prvních kulturních akcí pod vedením Tance Praha. Ponec ve filmové kameře
Součástí dne otevřených dveří bylo také promítání krátkých filmů a dokumentů. Nejprve mohli diváci zhlédnout pětiminutový film Nespoutaní andělé, který zároveň představil další aktivitu, již Ponec provozuje. Tím je výuka tance pro děti jednak v divadle (Dětské studio) a také v žižkovských základních školách (projekt Tanec školám). Děti prvního i druhého stupně, často ze sociálně slabších rodin, se mohou ve škole zdarma zúčastnit tanečních hodin a na konci roku mít v divadle představení pro rodiče. Tanečnice a pedagožka Bára Látalová se zabývá touto činností již několik let a právě na základě její výuky a zkušeností vznikl tento zajímavý a téměř dojemný film o tom, jak děti tanec prožívají.V divadelním sále pak publikum mohlo sledovat i dokument České televize Reminiscence z roku 2013, který shrnuje dvacet pět let existence festivalu Tanec Praha. Díky skvěle zachovanému archivu festivalu bylo možné v dokumentu zmapovat hostování významných zahraničních tanečních souborů, a tím pádem i pronikání současného tance do našeho kulturního prostoru vůbec. Rozhovory s celosvětově uznávanými osobnostmi ze světa tance přiblížily, co všechno může tento umělecký žánr obsahovat a vyjádřit.
Program akce Ke kořenům Ponce skutečně poskytl veřejnosti ucelený obrázek o zajímavé historii, aktivitách a existenci divadla Ponec a sdružení Tanec Praha, jež si během let (často za nelehkých podmínek) vybudovaly pevnou pozici na kulturní mapě Prahy. Psáno z představení 3. září 2014 na Nákladovém nádraží Žižkov a dne otevřených dveří v divadle Ponec 17. září 2014.
Jaroslav Slavický
Děkuji za vzpomínku na pana prof. Karla Lukšíka. Patřil jsem mezi jeho první žáky na tanečním oddělení Pražské…Karel Lukšík – Noblesa v životě i na jevišti