Dva večery s Taneční konzervatoří hl. m. Prahy

K červnu patří každý rok neodmyslitelně absolventské koncerty tanečních konzervatoří. Taneční konzervatoř hl. m. Prahy kromě úspěšného zakončení studia letošních absolventů, pro které je koncert závěrečnou zkouškou, slavila také 65 let své existence. Diváci tak měli možnost jeden večer ve Stavovském divadle zhlédnout tradiční vystoupení studentů, ale hned druhý den také o něco slavnostnější gala, kterého se zúčastnili mnozí úspěšní absolventi školy působící u nás i v zahraničí.

Absolventský koncert 18. června patřil studentům, letos proběhlo jen jedno představení (oproti předchozím letům, kdy se střídala obsazení). Program začínal klasickými čísly, jejichž výběr byl poměrně neotřelý a pro diváka ne zcela běžný. Úvod tvořil zlomek z baletu Markytánka podle původní choreografie Athura Saint-Léona, následovaný půvabným pas de deux z baletu Marie Taglioni Le papillon (Motýl, jediný celovečerní balet, který slavná tanečnice vytvořila, na hudbu J. Offenbacha). Pas de deux, které bylo ochutnávkou křehkého francouzského romantismu, bylo dokonce uvedeno v české premiéře. Velmi kontrastně pak zapůsobila třetí a nejrozsáhlejší ukázka z klasického repertoáru, kterou byla Gajané, balet premiérovaný v roce 1942 v někdejším Kirovově baletu v Leningradu. Efektní čísla a orientální inspirace hudby A. Chačaturjana (šavlový tanec je možná jeho nejhranější hudební větou) zaručila výňatku z posledního jednání největší úspěch, na jevišti byly také povolány „posily“ v podobě studentek a studentů 5.–7. ročníku, kteří se všichni zhostili svých úkolů se ctí. To ostatně platí i o absolvujících tanečnících, kteří předváděli nejen vyspělé výkony, ale především dokázali přejít i drobná zaváhání s klidem a přesvědčivostí, což je stejně důležité jako samotná technika. Lidový repertoár byl tentokrát zastoupen jedinou choreografií, která nebyla rekonstrukcí, ale inspirací. Jednalo se o Českou suitu na hudbu A. Dvořáka, kterou vytvořila tanečnice, choreografka, bývala členka Pražského komorního baletu Kateřina Franková-Dedková. Dílo, které původně vzniklo pro Československý soubor písní a tanců přepracovala pro členy Bohemia Baletu, souboru TKP, tak aby v ní vynikly jejich schopnosti i mládí. Stylizované lidové tance sice postrádají nespoutanost skutečného folklóru, ale Česká suita tvoří kompaktní celek, v němž se prolínají mikropříběhy a mladí interpreti mají příležitost ukázat především radost z tance. Závěrečným bodem večera byla choreografie zastupující specializaci moderní tanec. Letos se jí ujala Lucie Holánková, která vytvořila nenáročný kus Bohemian Rhapsody na populární skladby skupiny Queen. Choreografie oscilující mezi muzikálovým a jazzovým tancem s prvky původních moderních technik by sama obstála stěží, studenti si ji ale viditelně užívali a absolventské představení je především jejich večer. A také večer jejich rodičů, přátel a příbuzných, kteří vždy představují většinu publika a utvářejí tak neopakovatelnou atmosféru, ve které si čerství maturanti užívají potlesk a úspěch. Snad jej budou zažívat i dál, i když v dnešní době je taneční umění povoláním nejistým. Absolventi 2010/2011:
Studijní zaměření moderní tanec: Dominika Černá, Jaroslava Janečková, Tereza Jankovská, Barbora Melmerová, Pavel Kolář, Oldřich Vojta
Studijní zaměření klasický tanec: Kristýna Brabencová, Pavla Horká, Kristýna Peštová, Zuzana Příhodová, Zuzana Kormošová, Aneta Veverková, Marek Červinka, Dominik Peřina, Alexandr Sadirov, Matěj Šust, Ondřej Vinklát Druhý den, 19. června, se konalo ve stejný čas slavnostní představení k 65. výročí konzervatoře. Program byl pestrý a dlouhý, představili se v něm členové Bohemia Baletu, studenti i absolventi, kteří potvrzují ve svém angažmá kvalitu tanečního vzdělání, jehož se jim dostalo. Večer otevřelo Defilé studentů, jakási přehlídka žáků od prvních ročníků po absolventy v přesných formacích na polonézu z Čajkovského opery Evžen Oněgin. Milý začátek potěšil a zároveň připomenul divákům, od jak časného věku musí mladí lidé formováni, aby mohli věnovat svůj život umění. V programu následovalo romantické číslo z předešlého večera Le papillon a po něm se diváci přenesli opět do současnosti s ukázkou tvorby šéfa baletu Jihočeského divadla Attily Egerháziho. Sólisté Světlana a Zdeněk Mládkovi zatančili pas de deux z jeho baletu Sen noci svatojánské, působivý duet Titanie a Oberona vycházející stylově z neoklasického tance, naplněný nikde nekončícím pohybem, který se přelévá v interakci dvou těl oděných jen ve stylizovaných trikotech. Oblíbené koncertní číslo – velké pas de deux z baletu Don Quijote – zatančili Michal Krčmář a Lucie Rákosníková, v současnosti členové baletu SOP. Zvlášť Krčmář dokládá svými výkony, že na sobě soustavně pracuje, dovede s rozmyslem využívat své přednosti a pracovat i s efektními prvky, které zaručují reakci publika. Umírající labuť, nestárnoucí choreografii Michaila Fokina, zatančila s velkým prožitkem Barbora Kohoutková, která dnes působí především jako pedagožka a jejíž tanec máme možnost obdivovat jen příležitostně na galavečerech tohoto typu, naposledy ve Státní opeře, kde tančila právě s Krčmářem pas de deux z Giselle. Grand pas classique, další z oblíbených koncertních čísel baletních gala, přijel zatančit z Národní opery Ukrajiny v Kyjevě Jan Váňa s taneční partnerkou Katarynou Kozachenko. Výrazně vysoký tanečník se brzy po absolutoriu na TKP vydal do zahraničí, kde zjevně rozvíjí svůj talent, v pas de deux zaujal možná více než balerína. Barva kostýmů laděná do křiklavě fialové působila ale trochu lacině. Abstraktní taneční číslo z dílny Ivana Lišky, uměleckého ředitele Bavorského státního baletu Mnichov, který byl na gala přítomen jako divák, se představili sólisté jeho souboru Zuzana Zahradníková, Lukáš Lavický a Matěj Urban. Choreografie s názvem Na Rejdišti vytvořená speciálně pro tento večer, byla vystavěná na klasicky školená těla tanečníků, aby předvedli co nejvíce ze své jistoty a dovedností, nechyběla jí však ani nadsázka. Do oblasti současného tance se přiblížil duet Garden of Other, který zatančila Veronika Kornová-Cardizzaro a Miguel Gonzáles Muelas z mannheimského baletu, do námětu lásky a odmítání dali oba maximum. Vrcholem první části večera byla ale nepochybně poslední choreografie – Canon in D Major Jiřího Bubeníčka, ve které tančí spolu se svým bratrem Ottou a kolegou z drážďanské Semperoper Jónem Vallejo. Dynamická choreografie pracuje s detailem gesta i energií, těla tanečníků jsou v neustálém napětí a dojem završuje působivý light design. Na diváky zapůsobily výkony všech tanečníků, ačkoli hlavní pozornost se nejspíš soustředila na slavná dvojčata. Program večera pak doplnily ještě tři delší kusy. Jedním byla choreografie Petra Zusky na známé písně Spiritual kvintetu s názvem Růže. Vytvořil ji před rokem při příležitosti 50. výročí existence skupiny a stala se součástí absolventského koncertu TKP a nyní repertoáru Bohemia Baletu. Petr Zuska v ní vyšel z námětů skladeb (vybraných z desky Písničky z roku raz dva), které tvoří kaleidoskop situací a vztahů rámovaných právě symbolem červené růže a vztahem páru, který jednotlivé části svými příchody a odchody propojuje. V inspiraci písní je Petr Zuska vždy citlivým vypravěčem, v drobných výjevech má jeho práce největší sílu. Sinfonietta Leoše Janáčka v choreografii Pavla Šmoka je na repertoáru Bohemia baletu již tři roky, a ačkoli je nutné hrát hudbu vždy reprodukovaně, neubírá jí to na kouzlu. Přestože premiéru měla Šmokova verze již v roce 1971, respektive 1985, je stále působivá. Janáčkova hudba v ní ožívá ne ilustrací, ale prožitkem, prvky inspirované folklórem i moderním tancem jsou ve své prostotě silné a živoucí, mladí tanečníci s nadšením vyprávějí svými těly o jaru a lásce. Večer, který začal ve slavnostním tónu, skončil velmi uvolněným způsobem. Závěrečným číslem byla humorná hříčka Viktora Konvalinky a Tomáše Rychetského Jakstohoven, kterou poprvé uvedli předloni v programu Miniatury. Komické scénky spíš pantomimické než taneční, které diváky zavádějí na mezinárodní běžecký závod, kde je každý faul povolen, křísí ze záhrobí Michela Jacksona i největší slávu Evy Pilarové, vyvolávají vždy znovu smích, zvláště u diváků, pro které je zážitek premiérový. V podání Bohemia Baletu zapůsobila satira bezprostředním dojmem, jen je vidět, že někteří mladí tanečníci mají ještě zábrany doopravdy se „odvázat“ a udělat si z vystoupení skutečnou legraci. Vesele i vážně oslavila Taneční konzervatoř své výročí. Doufejme, že se budeme dál setkávat rok co rok a slavit další její úspěchy.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: