Etudy těla – Rozmanité náměty a zpracování

Jarní vydání Etud těla, které si již vydobyly stálé místo v tanečním programu ostravského Cooltouru, upoutalo především různorodostí vystoupení a účastí jak amatérů, tak profesionálních tanečníků a choreografů. To je ostatně hlavním cílem této akce – spojovat umělce nejrůznějších odvětví a úrovně a dávat jim stejnou možnost představit své umění na profesionálně vybavené scéně. Co se námětů týče, prolínala se v letošních Etudách témata filozofická, zabývající se základními otázkami lidské existence, s odlehčenými kousky, které měly hlavně pobavit.   Herectví, tanec a akrobacie Večer zahájila herecko-pohybová etuda nazvaná Život, v níž si studenti herectví z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě Vít Hofmann a Natálie Marošová ve zkratce prošli celým životním cyklem – od narození, přes dospívání, vztahy, zplození dítěte až po smrt. Některé z životních fází byly rozpracovány do delších úseků, aby herci mohli rozvinout vztahy, souvislosti, komické zvraty i dojemné momenty. Dvojici se podařilo dobře vystihnout situace, které jsou každému z nás blízké. Propojení pohybu a herectví se také zřetelně rýsovalo v choreografii Super Hero Inspiration, zatančené posluchačkami třetího ročníku oboru současný tanec na Janáčkově konzervatoři. Ve sledu tanečních sól se každá z nich snažila zapojit typická gesta a postoje komiksových hrdinů do pohybových frází, což se jim více či méně dařilo. Výsledkem se stala vtipná hříčka, která obohatila slovník contemporary dance o nové variace a zároveň umožnila tanečnicím ukázat jejich smysl pro humor. Choreografie The Cause Anny Jirmanové, kterou zatančila Tereza Cigánková, se věnovala poněkud temnějšímu tématu, jemuž odpovídaly také zvolená hudba a pohybový materiál. Hebrejsky převyprávěný Hamletův monolog v písni Gzera izraelské skupiny Tractor’s Revenge navodil mrazivou atmosféru pro sólo založené na zkoumání vnitřních i vnějších impulzů k pohybu. Jednalo se o zajímavou studii pohybových – a přitom v přeneseném slova smyslu též mentálních a citových – motivací. V podobném tematickém duchu se neslo i následující číslo With or without me. To ovšem představilo zcela jinou pohybovou disciplínu – akrobacii na šálách. Kreace na šálách jsou samy o sobě fyzicky náročné, pokud se však zvládnou správně, jako se to povedlo Kláře Huvarové, mohou působit nadpozemsky lehce. Huvarová dobře naplnila téma choreografie – odpoutání se od svazujících sil, které nás nutí do rozhodnutí a situací, jež sami nechceme. Technicky překvapivě velmi zdařilé vystoupení. I další duet, Ve stínu té druhé, poukazoval v podání členek souboru UNISONO při ZUŠ Edvarda Runda na svázanost života řízeného někým jiným, přizpůsobování se většině a strachu vystoupit z šedi průměru. Dá se říci, že na poměry tanečního oboru ZUŠ předvedla děvčata technicky velmi dobrý výkon, jejich pohyb byl plastický a přesvědčivý. Dobře si vedla také v partnerské spolupráci.   Od křehkosti k extázi Sólo Anny Jirmanové s názvem Less vzniklo z inspirace poezií Emily Dickinsonové. Tato anglická básnířka žila velmi intenzivním vnitřním životem, ačkoli navenek byla nenápadnou, tichou osobou. V pohybovém provedení Jirmanové se objevilo mnoho delikátních pohybů vycházejících z vnitřního impulzu, sólo bylo lyrické, něžné, zranitelné, a přesto plné síly. Anna Jirmanová je tanečnicí, která dokáže kombinovat jemnost s technicky přesným a výbušným pohybem, zároveň je vidět její maximální koncentraci. Z vnitřní motivace vznikaly povětšinou improvizované pohyby, s několika záchytnými body v podobě choreograficky daných prvků. Dojem jemného stvoření dotvořila nadýchaná tylová sukýnka. Podobně křehce působily Provazochodkyně v podání členek sdružení Bílá holubice Kláry Huvarové a Karolíny Neckářové. Jejich duet z představení Cirkus spojil pohybové možnosti zdravé a handicapované interpretky a proměnil je na chvíli v akrobatky balancující na neviditelném laně. Využívaly pozic párové akrobacie i základních gymnastických a tanečních pohybů, které i přes tělesná omezení zvládly velmi dobře. Svou novou choreografii Děti/Kids přivezl do Ostravy posluchač oboru choreografie na pražské HAMU Eduard Adam Orszulik. Rozhodl se zpracovat téma útěku do imaginárního světa stvořeného drogami, do světa bez odpovědnosti, bez strachu a bolesti, který ale dokáže člověka tvrdě srazit na kolena. Dvě ženy a dva muži, zahalení jen do cárů černé textilie, si na začátku procházeli své osobní dráhy, jako by chodili ode zdi ke zdi, repetovali své nervózní pohyby. Pomalu se vtíral podmanivý rytmus beat techno hudby a tanečníci, každý ve svém světelném ostrůvku, ho následovali minimalistickými pohyby, které se postupně zvětšovaly, až přešly v extatický taneční rej. Současně se měnila hudba, techno se prolínalo s barokním koncertem a veselé tóny připravovaly náladu pro dýchánek s bílým práškem. Ten přinesl tanečník coby víla na vysokých podpatcích a ostatní ho rozhazovali do vzduchu. Vznikaly krásné, pohyb dotvářející obrazce, jež zanechávaly ve světle omamné ornamenty. Tanečníci si jako malé děti hráli se zdánlivě všespásnou drogou, než přišel zlom a oni se opět vrátili mezi své dvě zdi, zlomenější než dřív.
Děti/Kids je jedna z Orszulikových nejlepších choreografií, ve které dokázal zobrazit závažné téma s hravou nadsázkou, s využitím pohybového minimalismu, neotřelých tanečních frází a originální práce s rekvizitami.
Poslání Etud těla bylo tedy do posledního bodu splněno – široká škála témat i choreografických zpracování vytvořila pestrou mozaiku a nenechala nikoho na pochybách, že ostravská taneční scéna má co nabídnout.   Psáno z představení 23. března 2017, KC Cooltour.  

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: