Eva Kröschlová hostem cyklu Stopy v písku

Eva Kröschlová hostem cyklu Stopy v písku

Eva Kröschlová hostem cyklu Stopy v písku

Pod hlavičkou Kyliánova tanečního centra a knihovny pořádá Elvíra Němečková již druhým rokem setkání s osobnostmi, které psaly historii tance a pohybového umění. Laické i odborné veřejnosti tak zprostředkovává jedinečná setkání, při kterých ožívají vzpomínky na významné osobnosti a události tanečního umění 20. století u nás. Ve středu 25. února 2015 navštívila besedu tanečnice, choreografka, pedagožka, režisérka a publicistka Eva Kröschlová. Častěji se setkáváme se vzpomínkovými akcemi, kde je připomínána její matka Jarmila Kröschlová, význačná osobnost výrazového tance. Tentokrát se pozornost obrátila na paní Evu, která stejně jako její matka věnovala život tanečnímu umění a svou pedagogickou a choreografickou prací výrazně ovlivnila i další generace umělců. Eva Kröschlová se narodila 13. prosince 1926 v Praze do česko-německé rodiny. O jejím otci mnoho zpráv nemáme, a proto i první z otázek směřovala právě na jeho osobu. Manželství kunsthistorika Oskara Schürera a Jarmily Kröschlové bylo poznamenáno politickou situací třicátých let minulého století. Nechuť Jarmily odstěhovat se za svým mužem do Německa, kde bylo Oskarovi nabídnuto místo řádného profesora v Mnichově, vyústila až v rozvod manželů. Připomněla také rodinu Masarykovu, kam byla se svou matkou často zvána. Účastníci besedy měli možnost zhlédnout několik dětských fotografií, na kterých je Eva zachycena v rodinném kruhu prvního československého prezidenta. Do tanečního umění byla zasvěcena již od útlého dětství, kdy navštěvovala hodiny své matky. Vzpomínala, že se vždy nejvíce těšila na improvizaci, kterou žáci její matky provozovali na konci každé hodiny. Konkrétně připomněla improvizaci na nelehkou hudbu Stravinského Petrušky. Do souboru své matky byla přijata ve čtrnácti letech. Na promítaných fotografiích mohli diváci obdivovat dlouhé linie jejího těla zachycené ve vlastní choreografii na hudbu Georga Friedricha Händela. V době gymnaziálních studií hrozil Evě vstup do Hitlerjugend. Aby k tomu nedošlo, odhlásila ji matka v kvartě z gymnázia, a Eva se tak stala posluchačkou jejího semináře. Později byla z politických důvodů zapsána na mimořádné studium choreografie na taneční katedře, tenkrát ještě pod hlavičkou DAMU. Mezi její spolužáky v této době patřili mimo jiné Jiřina Mlíkovská nebo Luboš Ogoun. Své taneční vzdělání obohacovala dále o kurzy metody Rosalie Chladek nebo Carla Orffa. S kinetografií ji seznámila Marie Szentpál, která měsíc bydlela u Kröschlových a učila Evu Labanův zápis tance. Poté, co byl výrazový tanec prohlášen za formalistický a kosmopolitní, obrátila svou pozornost ke studiu tanečního folkloru a historických tanců. V době, kdy byla Jarmila Kröschlová povolána na DAMU jako vyučující jevištního pohybu, se Eva stala její asistentkou a postupně práci své matky převzala. V oblasti jevištního pohybu se Eva dále obohacovala například u Jerzyho Grotowského nebo v hodinách Radovana Lukavského, které navštěvovala. Dle jejích slov ji velmi ovlivnila spolupráce s režisérem Otomarem Krejčou, se kterým připravila sedm inscenací. Se studenty DAMU rozvíjela jejich dovednosti (jak zacházet s vlečkou apod.), fantazii a představivost, ale také nácvik pohybových etud. Učila celé generace herců – Ladislava Trojana i jeho syna Ivana, Ivu Janžurovou, její dceru Sabinu a mnoho dalších. Na pohybovou spolupráci byla pozvána do patnácti divadel. Po převratu v roce 1989 odešla z DAMU, ale posléze zde příležitostně vedla rytmické semináře. Podle vzpomínek jejích žáků, kteří byli na besedě přítomni, chovala ke svým studentům mimořádně vřelý vztah a i po ukončení studia sledovala jejich další práci. V šedesátých letech minulého století stála Eva Kröschlová jako zakládající členka u zrodu Study Group on Ethnochoreology při International Council for Traditional Music, kde se podílela na vypracování metodologie strukturální analýzy forem lidových tanců. V roce 2000 založila soubor historických tanců Chorea Historica, který se svým programem vystupuje dodnes. Na otázku: „Co vás nejvíce naplňovalo?“ – odpověděla po chvíli přemýšlení, že to byla právě choreografie. Můžeme být rádi, že Eva Kröschlová, která v dětství snila o kariéře lékařky, zpěvačky nebo herečky, pokračovala v šlépějích své matky a také zasvětila svůj život tanci. Psáno z cyklu besed 25. února 2015, HAMU Praha. Následující besedy 27. března – etnograf, tanečník, choreograf, scenárista a pedagog Karel Pavlištík 29. dubna – scénograf, výtvarník kostýmů a pedagog Josef Jelínek  27. května – mim a pedagog Jiří Kaftan / in memoriam (ve spolupráci s PhDr. Ladislavou Petiškovou) 24. června – tanečník, pedagog a šéf baletu Vladimír Nečas / in memoriam

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: